Kašlu na prachy. Chci sundat soupeře, říká před životní bitvou Kraj

Až se příští sobotu Rudolf Kraj probudí,může být nejslavnějším boxerem české historie. A nejbohatším. Pokud se v pátek večer stane profesionálním mistrem světa. "Mám jednoduchý plán. Přijedu do Milána, nasadím rukavice, dám Italovi do držky, vezmu titul a pofrčím domů," směje se vlastnímu vtipu.

Rudolf Kraj si může vyboxovat životní sen, stát se profesionálním mistrem světa. | foto: MF DNES

Sám dobře ví, že se blíží životní šance, souboj se zkušeným Giacobbe Fragomenim o titul prestižní organizace WBC v těžké váze do 90,71 kilogramu. "Občas se přistihnu, jak na to myslím a jsem nervózní jako prase," říká stříbrný muž z olympiády 2000 v Sydney.

Kraj v. Fragomeni

Kdy? příští pátek v Miláně. Souboj o profesionální titul mistra světa boxerské organizace WBC, váhová kategorie do 90,71 kg.

Třicetiletý Rudolf Kraj ze stáje Universum je podle světového žebříčku favoritem. Na 5. místě má výstavní bilanci 14 zápasů, 14 výher (z toho 10 k. o.), zato 39letý Giacobbe Fragomeni je na 49. místě s bilancí 26 zápasů, 25 výher (z toho 10 k. o.) a 1 porážka.

V amatérském ringu byl Kraj stříbrný na olympiádě v Sydney 2000, Fragomeni vyhrál mistrovství Evropy 1998.

Původně měl Kraj vyzvat v boji o titul Davida Haye, ale britský držitel mistrovských pásů WBC, WBA i WBO přestoupil do nejtěžší váhové kategorie, takže trůny uvolnil.

Kraj je teprve druhým Čechem v historii, který stojí tak blízko triumfu v profesionálním ringu. Lukáš Konečný v lehké střední váze svůj boj v dubnu prohrál.

Při rozhovoru sedí v německém Hamburku na gauči, synek Ruda kouká po poledni na pohádky a dcerku uspává manželka. V úterý se rozdělí. Táta poletí do Milána, zbytek rodiny domů do Mělníka.

Je pro vás příští pátek důležitější než finále olympiády v Sydney?
To rozhodně. Já byl tehdy vyjukaný kluk, vůbec jsem nevěděl, která bije. Teď mi bude 31, boxersky a lidsky jsem vyspěl, mám rodinu a velký cíl. Stříbro z olympiády? Jo, bylo to fajn, paráda, o tom žádná, ale medailistů je v Česku habaděj. Teď můžu být první český mistr světa v profiringu, na to se nezapomene.

Jenom to vás láká? Taky půjde o obrovské peníze, ne?
Jasně. Nesrovnatelné s půlmilionovou odměnou po Sydney. Už teď jde o hodně a s titulem by se peníze ještě znásobily.

Povídejte.
Nechci, nebudu, nezlob se. Pokud se mi to podaří, otevře se mi brána k penězům, ale stejně v tu chvíli budu myslet jen na ty roky dřiny, bolesti, na všechny operace. Při zápase kašleš na prachy, existuje jen soupeř, kterého chceš sundat. Na konci pak přijde euforie. Anebo naštvání.

Myslíte, že Itala Fragomeniho sundáte?
Měl bych. Zápas je v Miláně, a kdo se kolem boxu pohybuje, ví, že v Itálii rozhodčí většinou nadržují svým. Pokud chci vyhrát, musím Itala deklasovat, rozsekat, vymazat z ringu.

Z posledních tréninkových soubojů, kdy soupeři imitují Fragomeniho styl, máte dobrý pocit, že?
Jo, spárování bylo dobré. Bulhar Smerediev byl ze mě až nešťastný. Někdy jsem měl pocit, že mu musím urvat hlavu.

Smerediev přitom v posledním utkání s Italem Fragomenim prohrál na body. Je to dobré znamení?
Jo, nakopává mě to. Ale zároveň vím, jak je box nevyzpytatelný. Jeden zápas super, druhý na prd. Nemá cenu se unáhlit. Věřit si? To ano, ale zůstat na zemi. I když...

I když?
Občas si představuju, jak ten mistrovský pás vystavuju v Mělníku v mém sportovním centru, které chci v prosinci otevřít. Byla by to báječná reklama.

Poslední víkend Rudolfa Kraje před bojem

Pátek: Dopoledne šest kol rychlých lapů, což jsou boxovací terče, které v ringu drží Krajův trenér. "Napodobuje styl Fragomeniho, tlačí mě před sebou." Odpoledne 5 kilometrů běhu a posilovací cviky.

Sobota: Jen dopoledne delší běh, 8 km. "Co jsem dosud nenatrénoval, teď už nedoženu." 

Neděle: "To se budu hlavně válet," plánuje Rudolf Kraj. "A když bude hezky, vyrazím s rodinkou k moři. Z Hamburku je to hodinka cesty." 

Pondělí: Poslední trénink v Hamburku s lapy. V úterý český boxer cestuje do Milána, v pátek se bojuje.

To jsme hodně daleko, zkusme se přenést do příštích dnů. Ještě musíte hodně shazovat do patřičné váhy?
Ani ne, maximálně kilo, to je v pohodě. Spíš mi vadí, že nevím, v jakém hotelu budu spát, kolik dostanu lístků pro kamarády a tak. Italové jsou v tomhle laxní. Jen doufám, že mě to nerozhodí.

Málem bych se zapomněl zeptat: co váš operovaný loket? Drží?
Bolí. Kdyby mě něco nebolelo, ani bych to nebyl já. Ale co, nechám si to opíchnout a bude to. Adrenalin všechnu bolest přehluší.

Jste si jistý?
Věřím v to. Operovaná levačka mi chodí krásně, je rychlá, tvrdá. A pravačka to samé. Cítím se silný, měl jsem výborné soustředění v polských Tatrách. Běhal jsem tam za dvaašedesátiletým průvodcem, který sice nemohl zvednout nohu do pravého úhlu, ale když vyrazil do hor, zdrhnul mi vždycky jako kamzík. Kapacita plic, síla nohou, to všechno by mělo být lepší. Jen to musím prodat.

Zní to tak, jako byste měl mít poslední šanci.
Však taky jo, vždyť mě všechno bolí.