Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Karolína Plíšková: Má výhra v Melbourne? Pomsta za dvojče

Karolína Plíšková | foto: AP

1 2010
Když jí před Australian Open líčili, jaký zvláštní pocit je hrát na centrálním kurtu v Melbourne, první, co Karolínu Plíškovou napadlo, bylo: "Je zbytečné mi to říkat, když si tam stejně nezahraju." Druhá myšlenka přilétla hned vzápětí: "Proč bych to tady fakt nemohla vyhrát?"

A vskutku, na hlavním dvorci Roda Lavera zvítězila sedmnáctiletá tenistka ve finále dvouhry juniorek. Porazila v něm 6:1 a 7:6 Lauru Robsonovou z Británie, která v semifinále vyřadila její dvojče Kristýnu.

Vítězka včera z tasmánského města Burnie, kam se po triumfu přesunula na turnaj žen, sebevědomě prohlásila: "Můj úspěch mi přišel na místě. Zasloužila jsem si ho."

Juniorské grandslamy

(1948: Olga Míšková (Wimbledon)
1972: Renata Tomanová (Paříž)
1975: Regina Maršíková (Paříž)
1978: Ivan Lendl (Paříž a Wimbledon)
1978: Hana Mandlíková (Paříž)
1985: Andrea Holíková (Wimbledon)
1989 a 1990: Andrea Strnadová (Wimbl.)
1991: Karina Habšudová (US Open)
1992: David Škoch (Wimbledon)
2002 a 2003: Barbora Strýcová (Austr.)
2006: Dušan Lojda (US Open)
2010: Karolína Plíšková (Austrálie)

Věřila jste ve výhru i před finále s favorizovanou Robsonovou?
Šla jsem na kurt s tím, že vyhraju grandslam. Ano, Robsonová hrála začátkemroku Hopman Cup, je dobrá, ale ne tak, abych s ní nutně musela prohrát.

Což se potvrdilo, vyhrála jste ve dvou setech...
Ještě že se nehrál třetí. Netvrdím, že bych ho prohrála, ale Robsonová hrála postupem času líp a líp, na kurtu bylo přes 40 stupňů a mně už se blbě dýchalo.

Vyhrát grandslamje obrovská motivace, ale vy jste měla i jednu speciální, ne? Pomstít Kristýnu.
No jasně! Navícmi Kristýna pro finále moc pomohla: zaprvé radami a zadruhé tím, že hraje levačkou jako Robsonová, a protože s Kristýnou trénuju, jsem na hráčky v opačném gardu zvyklá, nezaskočí mě. Ale stejně je velká škoda, že nebylo sesterské finále, těšila jsem se. I když semifinálová prohra Kristýny vypadá jednoznačně, průběh zápasu hladký nebyl.

Karolína Plíšková s pohárem pro vítězku dvouhry juniorek na Australina Open.Karolína Plíšková

Jak by sesterské finále dopadlo?
Těžko říct. Slušně servírujeme, takže vycházet nám podání, mohlo by to být 7:6, 6:7 a ve třetím setu by se vidělo. Hrajeme spolu občas na tři gamy na tréninku a je to vyrovnané, jednou je lepší ona, jednou já.

Přesto: nežárlí na vás Kristýna, že jste úspěšnější?
Žárlivost není to správné slovo. Přeje mi to, raduje se se mnou, ale zároveň je jí to líto. Prohra s Robsonovou ji mrzela, byla naštvaná. Ale ona musela hrát i kvalifikaci, to byly ve srovnání se mnou další tři zápasy, takže jsem jí říkala: Ty jsi tenhle grandslam vlastně vyhrála taky!

Odměnila jste se nějak za triumf?
Jo, ráno po finále jsme byly se ségrou běhat! Žádná odměna nebyla, já úspěch neprožívám, už se zaměřuji na turnaj žen v Burnie. Chtěla bych ho vyhrát. Nemám cíl, že bych se třeba za rok ráda viděla v první stovce. Chci vždy vyhrát příští zápas a uvidíme, kam mě to vynese.

Rozhodně máte už teď jednu jistotu: současný triumf vám zajistil zařazení do kvalifikace ženského turnaje Australian Open 2011.
To snad nebude třeba, ne? Tam bych se měla díky budoucím výsledkům dostat tak jako tak.

Sestry, které nerozeznáte. Dokud nezačnou hrát

Jak rozpoznat sestry Plíškovy? Riskněte to, jako ony riskují první podání: buď se trefí, nebo ne. Dělal to takhle i jejich dědeček. "Karolíno!" zavolal třeba, a když se dívka neotočila, věděl, že "bé" je správně: "Kristýno!" Anebo neriskujte a počkejte, až přijdou na kurt. Na něm tenisová dvojčata identifikujete snadno.

Kristýna drží raketu v levé ruce a došla do semifinále juniorek na Australian Open. Karolína hraje pravačkou a grandslam vyhrála.

Úspěch těch dvou působí, jako když po kalamitě najdete v lese výhonky nového života. Český seniorský tenis v Melbourne vyhořel, ale sestry z Loun vnesly do vyprahlé krajiny naději.

Tím spíš, že jejich triumf nebyl náhodný. "Snad to nevyzní příliš sebevědomě, ale dopředu jsem říkal, že by aspoň jedna z holek, když ne obě, měla dojít do finále," tvrdí jejich manažer Vladimír Houdek.

Start v juniorkách byl vlastně výjimkou, neboť brzy plnoleté dívky se snaží prosadit mezi ženami.
"Tentokrát jsme na juniorky kývli, chtěli jsme, aby holky nasály atmosféru velkého turnaje," líčí Houdek. "A aby ho jedna vyhrála."

I Karolína řekne: "Titul z juniorek je příjemným bonusem navíc." V noci ze soboty na neděli nastoupila ve finále proti favorizované Robsonové. Zvítězila 6:1, 7:6 a vyťukala na mobilu esemesku do Prahy: "Vyhrala sem, mami."

Maminka radostí plakala, plakala i babička, ostatně na stejném kurtu, kde mladá Češka slavila, brečel o den později i mužský vítěz Roger Federer. Jen Karolína neuronila ani slzu: "Když vidím někoho na kurtě plakat, je mi to až trapné."

Maminka přitaká: "Karolína má takovou povahu. Je za tvrďáka." Když matka Karolínu hubuje, postaví se za ni Kristýna. A naopak. "Jsou jako jedno tělo a já jejich společný nepřítel. Strašně na sobě lpí."
Ne že by hubovala často, ty dvě prý dobře vědí, za čím jdou. Pryč už je i puberťácký vzdor, matku vlastně šokovaly jen jednou: v patnácti jí sdělily, že budou mít tetování.

"Mami, ty i táta je máte taky!"

"Jenže já až od pětadvaceti!"

Marné byly domluvy, marné výhrůžky, obě dívky mají tetování na ruce a Karolína ještě na stehně motiv znaku polynéského bojovníka. "Už jsem to vydýchala," říká matka. "Teď mi dělají obě jen radost."

Hrají-li talentovaná dvojčata spolu čtyřhru, jak jedna něco pokazí, druhá má hned plná ústa jedovatých poznámek. Sotva ovšem z kurtu slezou, zavládne opět klid a mír.

Kristýně, která byla do čtrnácti lepší, je sice líto, že nyní je o něco vpředu Karolína, ale o zlé krvi nemůže být řeč. "Jedna táhne nahoru druhou a naopak," tvrdí Houdek.

Kde cesta vzhůru skončí? Protože už hrají ženské turnaje, Houdek nepředpokládá, že by měl být skok z juniorů složitý. Se zkušeným koučem Janem Bedáněm, který dostal dceru Danielu na světovou pozici číslo 16, a podporované šéfem skupiny ECM Milanem Janků, díky němuž cestují bez limitů po turnajích celé planety, jsou vyhlídky slušné.

Výmluvná je reakce Karolíny na trapné přeřeknutí, které jsem vyrobil hned na úvod rozhovoru s ní.
"Gratuluji k úspěchu, Kateřino..."

"Karolíno..."

"Pardon, moc se omlouvám."

"To nic, budu se snažit, abyste si pro příště mé jméno zapamatoval."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze