„Jsem velmi spokojen, jak jsem to zaběhl, a s překonáním traťového rekordu,“ pochvaloval si po závodě vítězný Keňan.
Všem ale komplikovaly úsilí povětrnostní podmínky.
„Nebylo to jednoduché, během závodu jsem se pral s protivětrem, a to mi možná sebralo sekundy. Cítil jsem, že bych měl na to běžet pod hodinu,“ přiznal Elijah Tirop Serem.
V Karlových Varech byl poprvé a hned jej uchvátily.
„Trať se mi líbí.“ Nejrychlejším českým běžcem byl Jiří Homoláč, závodník AK Kroměříž doběhl skoro osm minut za vítězem na celkovém dvanáctém místě.
„Užil jsem si to, v Karlových Varech jsem dlouho nebyl, proto bylo příjemné, když jsem běžel kolem kolonády. Škoda, že jsem celou dobu běžel sám, jinak by se dalo běžet rychleji. S časem jsem docela spokojený, mohlo to být rychlejší, ale nebyla už taková motivace,“ uvedl Homoláč.
I jemu kazily plány povětrnostní podmínky.
„Myslel jsem, že vítr bude horší, ale přesto to bylo znát. Když se běželo na dlouhých úsecích, foukalo to velmi. Trať je dobrá,“ doplnil Jiří Homoláč.
V očekávaném souboji o nejlepší Češku porazila olomoucká Petra Kamínková sokolovskou Ivanu Sekyrovou, a s tím nepočítala. „Jsem naprosto spokojená a překvapená z výsledku, myslela jsem, že Sekyrová má půlmaratony lepší. Já jsem dobrá do deseti kilometrů, hlavně to je nejlepší letošní čas a mám z toho radost. Trénuji po práci a je to pro mě dobrá odměna,“ jásala v cíli Kamínková. Závod si, jako všichni, užila. „Stejně jako všechny takové akce to bylo krásné, slzy jdou do očí, když se běží do cíle.“
Ivčo, makej, to potěší, pochvaluje si SekyrováDomů do Sokolova přijela večer a dlouho nemohla usnout, spát šla až ve čtvrt na dvě. „Náročné to bylo, ten tlak kolem, média, to člověka unaví,“ přiznává Ivana Sekyrová, největší domácí naděje karlovarského půlmaratonu. V souboji o nejrychlejší Češku podlehla Petře Kamínkové a skončila druhá. Závodnice AK Sokolov byla v celkovém pořadí čtyřiačtyřicátá. „S výkonem a výsledkem je spokojenost průměrná. Čekala jsem, že poběžím rychleji. Trať byla náročná a vítr nám trochu zavařil, přece jen vzadu dost foukalo a pole se roztrhalo,“ líčí Sekyrová. Od začátku dvě favoritky Kamínková, Sekyrová běžely vedle sebe. „Kolem osmého kilometru Petra trochu odskočila a my pořád věřili, že ji doběhneme, na osmnáctém kilometru byla kousek před námi, ale potom se chytla Etiopanky Etaferahu Meaza, spolupracovaly, uskočily nám a těch sto metrů se už na třech kilometrech nedá stáhnout,“ popisuje sokolovská atletka rozhodující okamžiky závodu. Tím „my“ myslí svého vodiče Jakuba Coufala, běžel jí po boku celou trať. „Rozběhli jsme to svižněji, představy byly trochu nadsazené na čas, který jsme chtěli běžet, ale zvládl to a jsem s ním spokojená. Vodič vám dá hodně, už jen tím, že tam je a promluví, poradí, zeptá se.“ V Karlových Varech je to pro Sekyrovou vždy nádherný závod, je skoro doma a spoustu lidí kolem trati i ve startovním poli zná. „To je perfektní, a na otočce potkáváme běžce, spoustu jich znám, ozve se výkřik „Ivčo, makej,“ to potěší. Strašně moc pěkný závod,“ pochvaluje si Ivana Sekyrová. V plánu už má odvetu pro Petru Kamínkovou, která si „dovolila“ ji porazit doma, pravděpodobně pojede za měsíc do Olomouce, její rodné. „Třeba tam Petru porazím já, už se mi to několikrát povedlo. Ona přijet původně nechtěla, ale má teď formu a věděla jsem, že na tom bude dobře. Pro nás dvě veteránky je to krásné, první nebo druhá, máme z toho radost,“ dodává Ivana Sekyrová. |
