Dana Kušlitová hraje basketbal na pozici tři za Karlovy Vary už třetí sezonu a přes své mládí patří ke čtveřici služebně nejstarších hráček Lokomotivy. Svými výkony patřívá třiadvacetiletá rodačka z Tachova k nejlepším, její výkony ovšem provází velká nevyrovnanost. „Určitě to cítím. Přijde mi, že se mi tuto sezonu velmi zhoršila střelba. Snažím se na tom pracovat, ale každý den není takový, kdy se vám zrovna daří,“ přiznává.
Týmu se nedaří, spadly jste na předposlední místo v tabulce.
Nevím, čím to je, ale na tréninku trénujeme naplno a myslím, že do toho dáváme všechno. Bohužel v některých zápasech hrajeme hrozně individuálně a myslím, že se to odráží hlavně od toho.
Vám přičítá vedení a pohled do statistik, to dokazuje nevyrovnanost výkonů. Jeden zápas dáte třeba dvacet bodů a hned následující nula.
Určitě to cítím, přijde mi, že se mi tuto sezonu velmi zhoršila střelba. Snažím se na tom pracovat, ale pokaždé nemáte den, kdy se vám zrovna daří.
Ale těch dnů, co se nedaří, je tuto sezonu až příliš.
Já mám takové zápasy, že hodně chci, a tím pádem hodně kazím. V tom vidím ten důsledek a problém.
Karlovarská Dana Kušlitová se připravuje ke střelbě v utkání proti Slovance Mladá Boleslav.
V čem je problém u celého týmu?
Myslím, že je to právě individuální hrou v zápasech, nepůjčíme si míč z ruky, dlouho nám to trvá. Občas máme problémy v obraně, soupeři jsou lepší. Snažíme se pro to dělat maximum, ale ono to občas opravdu nejde.
Na tréninku prý střílíte jako u Verdunu, ale v zápase je procentuální úspěšnost tak mizivá, že by se za to měly stydět i žačky.
S tím souhlasím. Na nás je velký tlak, důvodem je, že potřebujeme vyhrávat zápasy. V této sezoně jsme vyhrály jen dvakrát a potřebujeme vyhrávat, a to souvisí s nervozitou v zápase. Snažíme se dělat pro to maximum, ale občas to prostě nejde.
Ztratili jste šance na postup do play-off. Jaký je úkol do zbytku sezony?
Určitě se pokusit ještě nějaký zápas vyhrát, třeba i se štěstím, jako se nám to povedlo doma s Trutnovem v poslední sekundě. Můžeme jen překvapit, myslím, že od nás výhry asi už nikdo nečeká.
Jaká je spolupráce se zahraničními hráčkami?
Američanky Sara Marie Halasz a Maria Blazejewski, ta je tu už druhý rok, jsou zde od začátku sezony a jsme sehrané. Jinak máme pořád nějaké zásahy do týmu, tudíž je hodně těžké sehrávat se. Je špatně, že tu není stabilní tým a je těžké si pořád zvykat na jiné.
Už v Karlových Varech prožíváte třetí rok. Jste tady spokojená?
Určitě, město je krásné, jen ten basket by mohl být trochu lepší.
Chtěla byste pokračovat?
Určitě. Tento rok mi končí smlouva a uvidíme, jestli mi ji prodlouží.
I přes výsledky letos?
Uvidíme, záleží na panu Malečkovi, jak se rozhodne.
Jste studentkou vyšší odborné školy cestovního ruchu.
Mám ještě rok a půl a potom ze mě bude diplomovaný specialista v oblasti cestovního ruchu. Minulý týden jsem ukončila zimní semestr. Potom uvidíme, jaká práce mě čeká.
Jak se vám daří skloubit studium a basketbal?
Je to těžké, občas nechodím na ranní tréninky kvůli škole. Snažím se stíhat basket i školu, i když je to občas náročné. Učím se po cestě na zápas v autobuse, ale dá se to skloubit.
S učením máte problém?
Vůbec ne. Dodělala jsem zimní semestr, udělala poslední zkoušku a mám prázdniny. Tak se mohu naplno věnovat basketu. Alespoň nějaká radost.
Máte to kousek domů, jak často jezdíte za rodiči?
Domů moc nejezdím. Od začátku sezony jsem tam byla třikrát, a to, když jsem si potřebovala zařídit doktory a na Vánoce. Jinak mě škola a basket vytěžují maximálně. Vlastně jsme neměly skoro volno, když hrajeme v sobotu, tak v neděli máme volno, jenže já jdu v pondělí do školy. Proto je velmi složité, abych jela do Tachova na otočku, a ještě se tam učila. Stejně moc času není a jezdit na otočku nemá asi cenu ani účinek.
