V prosinci v roce 1998 stál Vladimír Kovařík na pódiu pražského Žofína mezi nejlepšími českými sportovci roku. Slavnostní večer byl ódou na olympijské Nagano. Na dálku byl králem českého sportu korunován brankář Dominik Hašek, cenu za druhé místo přebírala Kateřina Neumannová.
Svůj potlesk si vyslechl i volejbalista Kovařík, ale úsměvy v hledišti v tu chvíli hostům mrzly na tvářích. Ovacemi vyjadřovali svoji solidaritu a podporu pro boj se zrůdnou chorobou. Kovařík si ze sálu odnášel šek s finanční pomocí na léčbu.
Také pro něho měl přijít vrchol toho roku v zemi naganské olympiády, jenže na mistrovství světa s volejbalovou reprezentací už neodjel. Během přípravy národního mužstva na mistrovství světa u něho lékaři objevili chronickou leukemii.
"Dozvěděl jsem se to přesně v den svých 27. narozenin," vzpomíná dnes na nejhorší chvilky svého života.
Vladimír Kovařík |
Operován byl v listopadu 1999. "Přes různé problémy to nakonec dopadlo dobře a strašně moc děkuju lékařům z vinohradské nemocnice a z Ústavu hematologie a krevní transfuze," vzkazuje.
Na návrat k volejbalu nejdřív vůbec nemyslel, až někdy kolem roku 2001 přišel na trénink prvoligové Techniky. "Nepočítal jsem s tím, že bych ještě někdy hrál zápasy, ale chtěl jsem se začít hýbat," vzpomíná na začátky v klubu, který časem přešel pod hlavičku České zemědělské univerzity. "Nechtělo se mi ve třiceti letech nadobro končit se sportem."
Jako Schumacher v trabantu
Byl to začátek jeho druhé kariéry. "Technické návyky mi zůstaly, ale tělo nechtělo poslouchat. Připadal jsem si jako Schumacher, kdybyste ho posadili do trabantu," pronese hezké srovnání. Hned se však omluví, že se srovnává s takovým sportovním fenoménem, jakým byl německý pilot formule jedna.
Po čtyřleté pauze zase hrál volejbal. A nezůstalo jen u tréninků, dopracoval to až ke kapitánské pásce, se kterou dovedl ČZU k letošnímu postupu do extraligy.
"Dnešek je vrcholem mé druhé kariéry," připustil 35letý Kovařík po pátečním rozhodujícím finále první ligy.
S hráči ČZU Praha se podílel na pokusu vzkřísit extraligu v hlavním městě. Sám přitom zažil konec jedné velké etapy pražského volejbalu, zrušení mužského týmu v Olympu. "Byla to velká škoda, získali jsme dva tituly, další rok jsme byli ve finále. Olymp měl pořád silné mužstvo, ale kvůli financím bohužel musel skončit," připomíná.
Teď by mohl být symbolem návratu, ale on má jiné plány. "Mám své zaměstnání, nemám čas trénovat každý den. V mém věku mi první liga vyhovuje," tvrdí kapitán týmu a podobně uvažují i jeho spoluhráči. "Buďme střízliví, v extralize bychom se v tomto složení trápili. A já raději vyhrávám, i když třeba v nižší soutěži," říká volejbalista, který jako svůj vzor uvádí hokejového trenéra Ivana Hlinku s jeho mottem: "Z nikoho a ničeho se nikdy nepos..."
Jeho příběh ukazuje, že Hlinkovo poselství umí naplňovat.
Překonali rakovinu Fotbalista Václav KOLOUŠEKZprávu o tom, že trpí akutní leukémií, se dozvěděl v květnu 2004 a už o půlroku později na tiskové konferenci oznámil, že je zdráv a může se vrátit do vrcholového fotbalu. To také dodržel, nyní hraje rakouskou ligu za Innsbruck. Hokejista Miloš HOLAŇV únoru 1996 podstoupil úspěšnou transplantaci kostní dřeně. Později se zkusil vrátit do NHL, ale kvůli nedostatku fyzických sil hrál jen jeden v domácí soutěži. Hokejista Mario LEMIEUXV roce 1993 jej postihla rakovina lymfatických žláz, tzv. Hodgkinova nemoc. Po náročné operaci a ozařování se dokázal vrátit a pokračovat v kariíře. Cyklista Lance ARMSTRONGV roce 1996 onemocněl rakovinou varlat, ale po několika operacích se dokázal vrátit a šestkrát po sobě vyhrál Tour de France. Hokejista Saku KOIVUV září 2001 mu lékaři objevili rakovinotvorné buňky v žaludku. Podstoupil chemoterapii a do sestavy Montreal Canadiens se vrátil v plné parádě. Fotbalista Ebbe SANDKrátce po čtvrtfinále MS 1998 se dozvěděl o rakovině varlat. Nemoc překonal a špičkovému fotbalu se věnoval až do loňského léta, kdy ukončil kariéru. Hokejista Luděk KRAYZELTumor na varleti přerušil v roce 2003 profesionální kariéru útočníka jen na tři měsíce. Vrátil se do extraligy, dnes hraje slovenskou ligu za Zvolen. |
Vladimír Kovařík (vpravo s číslem 9) se v ČZU Praha sešel i s Petrem Karabcem (č. 12), s nímž před lety nastupoval za reprezentaci. |