Šestnáct let pořádá triatlon na Hlincové Hoře u Českých Budějovic, který odstartuje v sobotu po poledni. K tomu od devadesátých let dělal jako hlavní organizátor vrchol sezony na jihu Čech – Víkend s triatlonem u rybníka Mydlák ve Zlivi, s nímž před třemi lety skončil. A letos přidal další nový závod v Jivně, který se jel o víkendu. „Mám ten sport prostě rád, i když jsem s ním jako závodník skončil hodně brzy,“ říká 62letý Karel Strolený.
Jivenský triatlon měl o víkendu první ročník. Jak se povedl?
Hodnotím to vždycky podle závodníků. Nikdo si nestěžoval, nikdo se nezranil. Tak je to asi dobré. Jsou to kolikrát nervy a říkáte si, že se na to vykašlete, ale když přijdou závoďáci a řeknou, že děkují za super závod, tak to potěší.
Jivenský triatlon se jel o víkendu. Hlincohorský bude zhruba kilometr odsud v sobotu. Proč vůbec děláte dva závody takhle blízko sebe týden po sobě?
Triatlony na Hlincovce se vždycky jely na kole na silnici. Pak ale přišlo období různých vyhlášek a uspořádat cyklistickou část na silnici bylo obtížné. Spousta pořadatelů proměnila cyklistickou část na horská kola v terénu. Začali jsme dělat biky. A předloni jeden kolega Filip Toul, který je triatlonista a taky právník, začal pátrat, proč to v jiných částech republiky jde, a u nás ne. Objevil, že na policejním prezidiu o žádném striktním příkazu nevědí. A že to je na vůli jednotlivých orgánů. Už loni se jela Zliv na silnici, jak se to dřív jezdívalo, a už loni jsem chtěl udělat Hlincovku na silnici. Jenže proti bylo to, že se zrovna rekonstruovala. Závodníci se ale rozdělili. Část chtěla biky a část silnici. A tak mi náš starosta říkal: Tak udělej dva. Tak jsme udělali dva. Dali jsme to Jivnu, kde je hodně šikovný starosta. Sehnaly se ceny, lidi i finance.
Budou mít kromě plavání v Mrhalu závody něco společného?
Jedině ten Mrhal. Na Jivenském triatlonu se všechno odehrávalo na pláži u občerstvení a pak se jelo na biku. Na Hlincohorském půjdou závodníci do vody z druhé strany od miniplážičky. Pak se poběží zhruba 500 metrů z vody na náves, kde bude depo. Pojede se na Ortvínovice, Malé Dubičné, Dubičné, na Rudolfov a od něj nahoru do kopce na Hlincovku.
Letos se tedy vracíte k tradici. Hlincohorský triatlon oslaví 16. ročník. Ale v poháru není zdaleka nejstarší. Jak vůbec vznikal?
Tím, že jsem se sem nastěhoval. Když jsem to obhlídnul, líbil se mi ten kopec z Rudolfova. Triatlon mám rád, léta jsem ho dělal. Mám parťáky, kteří mi s tím vždycky pomůžou. Tak jsem tady oslovil pár lidí, jestli by byli ochotní pomoct, a byli pro. Ale většinu toho připraví parta, která léta dělala srpnový triatlon ve Zlivi, než nám došly před nějakými třemi roky síly, a předali jsme to klukům ze ŠuTri Prachatice. První rok, když už to měli oni, jsem tam byl jako divák. Bylo mi ale hrozně líto, že nejsem v dění. Tak jsem za nimi šel, že bych se zase nějak zapojil. Domluvili jsme se a už loni jsem byl zase v partě, ale ne jako ten hlavní, ale jako jeden z řady pořadatelů. Jsou to třídenní závody. Tam musí být víc pomocníků, kteří vědí, co mají dělat.
Vaše jméno bylo léta spojeno se zlivským Víkendem s triatlonem.
První tři roky jsme ten závod dělali na Štilci, než jsme přešli do Zlivi. Kolo se tenkrát jezdilo do Vyššího Brodu a zpátky. Pak jsme objevili Mydlák. Zalíbilo se nám tam, a tak jsme všechny závody přesunuli právě tam. Bylo to tam skvělé. Lidi kolem i rybník byl nádherný s perfektní vodou. Dělali jsme tam i pár českých pohárů, a když se ptali lidi z jiných části republiky, proč je tam tak čistá voda, tak jsme jim z legrace říkali, že je radioaktivní díky nedalekému MAPE, ale že za 20 minut ve vodě se jim nic nestane. Ve Zlivi už to berou tak, že to k městu patří.
Jak vznikl nápad udělat to jako třídenní akci? Jako celý závodní víkend?
Když triatlon vznikal, byl hodně populární a vymýšleli se různé formy. Tehdy triatlon byl jen ironman (3,8 km plavání - 180 km na kole -42,2 km běhu). A nebylo to o tom, že si ho můžete jen tak zkusit. Proto se hledaly různé menší objemy. Hodně se na propagaci triatlonu tehdy podílel Václav Vítovec z Plzně. Dělal ve Škodovce, jezdil na Západ a vozil nám sem kazety. U nás byla spíš averze. V televizi byl vidět snad jen jednou, když pořadatel pustil závodníky do studené vody a ti mu tam málem zmrzli. Mluvilo se o tom, že je to hazard se zdravím a podobně. Tehdy jsem poprvé slyšel slovo olympijský triatlon v distancích, které dnes jsou 1,5 km plavání - 40 km kolo - 10 km běh.
Ale co ta Zliv?
Byla to taková doba vymýšlení. Byli jsme nadšení, chtěli jsme udělat něco nového. Tak třeba vznikl sprint triatlon, který se jezdí stále na 200 metrů plavání, pět kilometrů na kole a kilometr běhu. K tomu se přidal i závod štafet, a tak nějak u piva vznikl nápad, že uděláme celý triatlonový víkend ve Zlivi. Dneska se na to lidi těší, už dneska jsou tam rozebrané chatky. Kromě závodů se tam peče prase, kuřata. Je to takový závěr sezony.
A v podstatě i vrchol Jihočeského poháru, ne?
Dá se to tak chápat. Ale vzniklo to fakt u piva. Padaly tam různé připitomělé nápady, padlo i tohle a pak už bylo blbé couvnout.
Funguje něco podobného jinde v republice?
Nevím o tom, že by někde něco bylo. Není běžná ani forma Jihočeského poháru. Severní Morava a jižní Čechy jsou jediné dvě oblasti, kde nějaké takové poháry fungují a jsou na úrovni.
Hlincohorský triatlonUž 16. ročník závodu odstartuje v sobotu ve 13 hodin u rybníka Mrhal poblíž Hlincové Hory u Českých Budějovic. Závodníci poplavou 750 metrů v rybníku Mrhal. Poté pojedou 24 kilometrů na kole a nakonec je připravený běh na pět kilometrů. Absolutní vítězové v mužské i ženské kategorii si odnesou finanční prémii 5 000 korun. Do konce Jihočeského poháru ještě zbývají triatlon na Podroužku u Netolic (5. 8), Víkend s triatlonem ve Zlivi (26. 8.) a duatlon v Budičovicích (2. 9.). |
Jihočeský pohár letos oslavil už třicetileté výročí. Tak to tradice skutečně je.
Dohadovali jsme se s Liberečákama, kdo vlastně byl první a kde triatlon v Česku vznikl, protože když se tenkrát v osmdesátých letech k nám dostal, nebyl nijak organizovaný. U nás se triatlonisté rekrutovali z cyklistů. Na severu zase z lyžařů. My jsme si tady udělali oddíl ČSAD České Budějovice, kde tehdy dělal ředitele Jiří Dvorský. Postavil nás trochu na zem. Řekl, co je potřeba udělat po administrativní stránce, aby se to ujalo. Dotlačil to tam, že asi nakonec všichni uznali, že první triatlonový oddíl v Československu byl tady ČSAD České Budějovice. Zasadil se hodně o to, aby vznikl samostatný svaz triatlonu. Chtěli nás strkat pod moderní pětiboj a podobně. On byl navíc jeho předsedou. A ať si říká, kdo chce, co chce, tak triatlon se „kotil“ tady na jihu.
Jak to bylo tenkrát se zájmem?
Byla to tenkrát nová věc. Bylo to i prestižní. Když někdo řekl, že absolvoval triatlon, tak na něj lidi koukali. Závodníci byli většinou cyklisti nebo atleti. Někteří běhali na lyžích. Mládež tam vůbec nefigurovala. Když ti průkopníci začali stárnout, tak někteří přitáhli své děti, a tím se zajistilo, že triatlon nevymřel. Pak se toho chytil Martin Hotový v Táboře. Pak i v Prachaticích a v českobudějovickém Trisku začali systematicky s mládeží. A pořád se ta jihočeská stopa v triatlonu táhne. Martin Hotový z Tábora je trenér reprezentace dorostenců a juniorů. Jan Vaněk z Hradce dělá reprezentaci žáků. Na celostátní úrovni jsou Jihočeši.
Byl někdy Jihočeský pohár na odpis?
Že to chcípne, to se zdálo po převratu. Zaniklo ČSAD a s ním i oddíl. Zachránil to Petr Dvořák, který založil TC Dvořák a ten funguje dodnes. Přišla hektická doba, hodně lidí zkoušelo podnikat a přestali mít čas na triatlony. Trvalo to, než se lidi zase nějak usadili. Tam to zachránil Milan Hendrych (současný předseda Jihočeského triatlonu) a začal to dávat dohromady. Pohár pořád jel, ale bylo tam třeba pět závodů a na nějaké závody dorazilo jen pět devět lidí. Teď to ale funguje dál. A triatlon určitě neumře.
