Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejsme rivalové, zapřísahají se Kornfeil i Hanika, dva nadějní Češi

Jakub Kornfeil po kvalifikaci Velké ceny Indianapolisu. | foto: http://www.jakubkornfeil.com

4 2014
Jerez (Od našeho zpravodaje) - Otevřeně mluví o "prasečinách", které si mezi sebou dělají jezdci v závodech, i o milionech, bez kterých by do motocyklového MS nemohli vkročit. Ale Jakub Kornfeil a Karel Hanika, dva nadějní Češi ze třídy Moto3, mluví i­ o ­vzájemné rivalitě: "Zatím jsme kamarádi, ale nevíme, co se nám bude honit v hlavě, až se budeme prát o pódia."

Ten starší mluví razantněji, jako protřelý mazák, jenž v motocyklovém mistrovství světa kroutí šestou sezonu. Ten mladší naopak volí méně slov - snad symbolicky, aby naznačil, že po loňské nadvládě v juniorském šampionátu, teď ještě mezi "dospěláky" potřebuje čas.

Jedno podstatné je spojuje. A ­to, že nebude překvapením, pokud Jakub Kornfeil či Karel Hanika letos po čtyřleté pauze zase pro Česko vybojují stupně vítězů.

"Dneska na to mám nejlepší tým, motorku i sponzory," říká 21letý Kornfeil. A o tři roky mladší Hanika přidá: "Jsem v týmu, který vždy bojuje o titul. Vybrali si mě, takže doufám, že ode mě budou jednou něco podobného očekávat."

Mluvíte pod helmou sprostě?
Hanika:
Docela často.
Kornfeil: Vůbec. Spousta jezdců nadává, ale já zůstávám klidný a nikdy nekřičím ani se nikterak nehecuji. Možná se to odehrává v hlavě, ven to však nejde.

Ptám se proto, že jezdci se na trati úplně vždycky nechovají fér.
K:
 Dělají se prasárny. Třeba Španěl Vázquez či Masbou z Francie jsou -omlouvám se za výraz - strašná prasata. Vázquez neumí člověka předjet čistě, i když má rychlou motorku. Nevyužije vzduchového pytle a nepředjede vás na rovince, ale nechá si to do zatáčky a na brzdy. Pomalu jde před vás, vyvede vás mimo ideální stopu, vy pak ztratíte rychlost a jste v pr.... A­ Masbou je to samé. To je taky takový pinďour.

Lukáš Pešek mi vyprávěl, jak mu Němec Jenker zmáčkl v zatáčce brzdu a on po pádu skončil.
H:
To se dělalo dřív. Teď už byste si za tohle nezazávodil.
K: Okamžitě by vás vyhodili, protože všechno sledují kamery. Navíc máme na přední brzdě chránič.
H: Ale někteří piloti vás předjedou a hned vám najíždí do předního kola. Chtějí do vás žďuchnout a vy musíte ostře na brzdu.
K: To je hnus. A co mi přijde jako velká nespravedlivost, že někdo má 45 kilo a jiný 75.

Ale je tu přece váhový limit.
K:
Jenže nízko. Já mám šest kilo nadváhu, to jsou dva koně, což znamená, že jsem na rovince o 4 km/h pomalejší. A zvlášť se to projevuje v této nízké kubatuře.

Udělali jste sami jinému jezdci něco, čeho byste později litovali?
H:
Teď v Argentině. Rozhodil mě špatný start a já při pádu srazil jiného jezdce. Pokazil jsem mu závod a on se ještě zranil. Přitom to bral v­ pohodě, jen o dva týdny dřív byl v opačné roli. Ale já si to vyčítal, měl jsem a mám divný pocit.
K: Já už jsem to dlouho neudělal, ale asi bych měl. Měl bych jít do soubojů a kluky odpinkávat tak, jak odpinkávají oni mě. Ale je pravda, že v předsezonních testech jsem jednoho mladého jezdce, který mě zbrzdil v ideální stopě, taky vytlačil mimo trať, až z toho spadnul.

Motorsport je o penězích. Kdo je nemá, těžko získá nejlepší materiál. Jak moc vás finance stresují?
K:
Mě docela dost. Nemám kolem sebe žádného manažera, všechno si zařizuji sám. Skončil jsem školu, mám čas, a tak jsem si řekl, že nikoho nechci. Protože každý manažer chce nejdřív peníze a teprve pak začne pracovat. Přitom by to mělo být naopak. Takže peníze na mě doléhají, protože to stojí neskutečně moc. Abyste byli v nejlepším týmu, stojí to nováčka 400 až 450 tisíc eur (10 až 12 milionů korun), v ­těch horších týmech 250 až 300 tisíc eur (6,75 až 8 milionů).

Takže šéfové přijdou a řeknou: Dej 450 tisíc eur a máš flek?
K:
Ano! Pamatuji si na rok 2009, kdy jsem vyhrál Red Bull Rookies Cup (juniorský šampionát). V letadle vedle mě seděl Aki Ajo, dnešní šéf Káji, a já se ptal, kolik by mě stála sezona u něj. Řekl: Jsi nováček, ale vyhrál jsi Red Bull a lidi tě znají. Pro tebe je cena 420 tisíc eur.
H: Já měl velké štěstí. Dva roky jsem jezdil Rookies Cup, který je celkem únosný, ale jinak bych tu nebyl. U nás v rodině to s penězi už pár let není jednoduché. I tak jsem získal místo v továrním týmu. Ne proto, že bych přinesl 450 tisíc eur, ale na základě loňských výsledků.

Karel Hanika, vítěz Rookies Cupu při Velké ceně České republiky.

Karel Hanika, vítěz Rookies Cupu při Velké ceně České republiky.

Dospěje člověk dřív, když řeší, jestli sežene 10 milionů?
K:
Určitě! Dnes se pohybuji ve světě dospělých a neřeším problémy současných puberťáků. Jen nevím, jestli mi to pomáhá, či ubližuje.

Chtěl byste být zase chvíli puberťák, co jde na diskotéku?
K:
Jsou takové momenty. A občas se v něj zkouším proměnit, ale moc to nejde.
H: Já to mám stejně. Ostatní jdou na party, já chybím, protože jsem celý den dělal něco, abych se zlepšil. Ovšem občas je dobré se odreagovat, abyste neměli hlavu jako meloun.

Lukáš Pešek před sezonou říkal: Příchod Haniky motivoval Kornfeila na sobě makat. Měl pravdu?
K:
Blbost! Je tu dalších 32 pilotů, kteří mě dostatečně motivují. Mě namotivoval nový tým. Konečně mám pod zadkem dobrou motorku a kolem schopné lidi. Když jsem sem přišel poprvé, řekl jsem jen: Wow! Díky prvnímu kontaktu s týmem jsem se zamyslel nad spoustou věcí. Začal jsem víc dřít a ­je mi jedno, jestli jsou tu dva, či tři Češi. Navíc u Káji bylo jasné, že zatím nepojede na těch nejlepších pozicích. Ještě nikdo nedokázal přijít z Rookies Cupu a hned být nejlepší na světě. Je to jiný level.
H: Má pravdu. Tady je spousta jezdců se zkušenostmi, které já se snažím teprve získat. Dělám chyby, ale učím se z nich. Výhodou však je, že mě v týmu berou jako nováčka a nikdo mi nic nevyčítá.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze