A když v báglech našli campingový nůž a mačetu, kterou Abraham vozí místo sekery, hned spustili: „To jsou zbraně, takže za katr!“
Leda, leda...
„Leda byste zaplatili pokutu.“
A tak - jen co na stůl vysázeli 300 eur (150 za každého) - jim „zbraně“ nechali. „Šlo jim jen o úplatky. Jak nás prohledávali, otevřeli i peněženku a viděli, kolik tam mám peněz. Takže přesně věděli, kolik po nás chtějí. Těch 300 eur mi mělo vystačit na benzin a poplatky pro zbytek cesty, ale oni si vzali všechno. Je to zkušenost a příště vím, že si nechám v peněžence 50 eur a zbytek schovám po botách, ponožkách,“ líčí Abraham.
Byl to zřejmě nejdivočejší zážitek z jeho třetího motocyklového putování. Ten první se odehrál na začátku roku 2015, kdy projel jihoamerickou Patagonii. Loni v létě vyrazil do Skandinávie a teď - jen co v MotoGP nastaly měsíční prázdniny - přišlo východní putování do Černobylu a na Balkán.
„K moři raději jezdím až po sezoně pořádně zrelaxovat. A navíc tohle ježdění na motorce je úplně něco jiného než závodění. Procestujeme spoustu míst, kam bychom se jinak nedostali. Kdo by jinak jel do opuštěného rekreačního centra pro sovětské papaláše v Bulharsku? Za relativně krátkou dobu poznáte spoustu kultur, jak se lidi chovají. To se mi líbí,“ vysvětluje.
A tak letos itinerář postupně skrýval nacistický vyhlazovací tábor Treblinka v Polsku, pak Bělorusko, celodenní návštěvu Černobylu. Z Ukrajiny dvojice pokračovala do Moldávie, Rumunska, Bulharska, Kosova, Albánie, Černé Hory, Srbska, Bosny a poslední noc strávila u Plitvických jezer v Chorvatsku.
„Jsem hrozně rád, že jsem mohl vidět Černobyl. Je to velká část světové historie a snad i poučení pro lidstvo. Je zajímavé spatřit město Pripjať, které museli lidé rychle opustit. I když je poznat, že je hodně vyrabované, že spoustu toho lidi zničili. Ale zároveň je fascinující, jak to tam přebírá příroda. Vidíte dřívější fotky, na kterých jsou náměstí, čtyřproudé silnice, a teď je na stejném místě les.“
Město, vedle něhož došlo před 31 lety k havárii v jaderné elektrárně, musel Abraham projet v uzavřeném autě a s průvodcem. Na motorce se sem nesmí. Ale Ukrajina ho v jistém smyslu fascinovala dál. „Silnice tady jsou katastrofální. To jsem neviděl nikde na světě. Jedete po úplně rozbitém úseku, čekáte, že to bude měřit pět deset kilometrů, ale jedete takhle 150 kilometrů.“
Z fanouška věrný parťák
I proto v sedle dvojice trávila téměř celý den. Ale že by si pak pilot MotoGP po večerech dopřával komfort? Kdepak! Celých deset dní spal ve stanu. Do restaurace šli za celou dobu jen jednou, jinak si vařili sami.
„Mám štěstí na parťáka. Jsme stejně naladění. Vstáváme přibližně stejně, na jídlo stavíme jen na chvilku. Chceme vidět stejná místa, nestěžujeme si,“ vypráví Abraham a přidává příběh, jak se z jeho fanouška stal věrný druh na cestách. „Honza je v mém fanklubu a snaží se objet všechny tratě. Byl před třemi lety v Argentině, kde jsme se začali bavit, že by muselo být skvělé projet Patagonii. Nevěřil jsem, že do toho půjdeme.“
Ale šli. A tak už třetím rokem spolu cestují, teď přidali další zážitky třeba z návštěvy nejzáhadnějšího lesa světa v Rumunsku, Drákulova hradu i nádherných a klikatých horských cest v Rumunsku či Albánii.
„Na Balkáně nemusíte mít strach, že byste jeli po dálnici. Tam žádné nejsou,“ usmívá se Abraham.
Pár Čechů ho po cestě poznalo, zvlášť u Plitvických jezerech, kde jsou našinci jako doma. A pak v Rumunsku, které si čeští motorkáři oblíbili. Teď už je ale Abraham zpět, i když doma v Brně vydržel jen pár dní. Vyrazil do Francie za přáteli, ve španělské Valencii ho zase ještě před brněnským zastavením MotoGP (na Masarykově okruhu se závodí 6. srpna) čeká další kolo jednání o prodloužení současné smlouvy u týmu Aspar.
Už nyní má však v hlavě další motocyklové čundry. „Chtěli bychom na Island, do Británie, Nepálu. Pak jsou delší výjezdy jako Afrika, Hedvábná stezka... No, do šedesáti mám co dělat.“
