Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Taška, četník i pes velikosti poníka. Co také ničí světové cyklisty

KARAMBOL V KOPCI. Lance Armstrong, který v Tour de France 2003 míří za triumfem, zavadil o tašku fanouška a skončil na zemi, s ním upadl i Španěl Mayo, jen Němec Ullrich se dokázal vyhnout. | foto: Profimedia.cz

15 2015
Právě v tom je krása a současně i zrádnost cyklistiky - fanoušci jsou tak blízko svým hvězdám, že si na ně můžou i sáhnout. Jenže kolikrát jsou setkání tak blízká, že bolí. A často ovlivňují i výsledky závodů. Jako ve čtvrtek v cílové rovině 6. etapy italského Gira, která zničila sen jednoho závodníka a druhému hodně zkomplikovala cestu k růžovému dresu.

Na televizní stanici Eurosport běžel od začátku cyklistické sezony spot, v němž profesionálové apelovali na diváky: Respektujte náš závodní prostor.

Jenže když se Daniele Colli v cílovém Castiglione Della Pescaia svalil na zem a ruku měl ohnutou do nepřirozeného úhlu, za viníka karambolu byl označen fotograf, který se až příliš nakláněl přes zábrany a objektivem italského cyklistu srazil. Ukončil tak jeho působení na Giru a lídrovi Contadorovi připravil bolístku v podobě vykloubeného ramene.

Zaběhlí psi, plandající igelitka, ale hlavně amatérští fotografové stojí za pády cyklistických hvězd. Třeba jako předloni na Roubaix, kde Zdeněk Štybar možná šlapal o vítězství, ale kolize s fotografem ho málem poslala k zemi a český závodník tehdy ztratil kontakt se Švýcarem Cancellarou. „Tak doufám, že má aspoň pěknou fotku na památku,“ zlobil se pak Štybar, v cíli šestý.

A co ještě diváci cyklistům natropili?

Giuseppe Guerini na Alpe d’Huez

Italský vrchař v 10. etapě Tour de France 1999 míří za vítězstvím, na úpatí slavných serpentin utrhne Francouze Virenqua, krále hor v puntíkatém dresu, i Lance Armstronga, který jedenáct dnů poté dojede do Paříže pro první ze sedmi žlutých trikotů. Jedno z nejprestižnějších vítězství se mu přibližuje, když...

Fotograf v černé bundě skočí Italovi do cesty, aby si v aparátu uchoval vzpomínku na šampiona. Pak se snaží vyhnout, jenže oba zvolí stejný smět a bum, cyklista leží na asfaltu. Rychle se sebere a uhání k cíli.

Nervózně se otáčí. Kde jsou pronásledovatelé? Rus Tonkov dorazí o 21 sekund později.

Laurent Jalabert v Armentiéres

První etapa Tour de France 1994 končí v Armentiéres, na rovině, hromadným spurtem. Lavina cyklistů se valí cílovou rovinou, z jedné strany silnice na druhou. Četníci tehdy ještě stojí na cestě a mají zajišťovat bezpečnost pelotonu. Jeden však na své povinnosti zapomene a místo dozoru si cyklisty fotografuje.

Belgičan Wilfried Nelissen má hlavu skloněnou, valí se k cíli a v plné rychlosti napálí do muže v uniformě. S sebou k zemi vezme tucet cyklistů včetně Francouze Jalaberta. Ten si poláme čelist a Walter Planckaert, sportovní ředitel týmu Novemail, zuří: „Tohle není Tour de France, to je pouťák.“

Jalabert hned úvodní den ztratí jednu z největších šancí na žlutý dres a od toho momentu se z muže dojezdů stane raději muž pro horské dojezdy. „Ten pád zůstane navždy v mé paměti, protože ovlivnil zbytek mé kariéry. Ze strachu z podobně děsivých momentů jsem se sprintů vzdal.“

A v letech 2001 a 2002 pak získal puntíkatý dres Tour.

Lance Armstrong na Luz-Ardiden

Lance Armstrong je zase jednou při síle, v 15. etapě Tour de France 2003 stoupá na Luz-Ardiden, v zádech Španěla Maya a Němce Ullricha. Tancuje v pedálech, když se mu brzdová páka na řídítkách zachytí za žlutou tašku malého diváka. Američan padá k zemi, přes něj přepadne i Španěl.

„Je to částečně i má vina, jel jsem moc blízko kraje,“ tvrdí potom. „Po tom pádu se ve mně nakupil adrenalin a řekl jsem si: Do toho, Lanci, dnes musíš Tour vyhrát.“

Přestože Armstrong spadne po chvíli málem ještě jednou, když mu tretra uklouzne na pedálu, nakonec etapu dobude a natáhne své vedení před Ullrichem na minutu a 7 sekund.

Philippe Gilbert v Brive-la-Gaillarde

A zase jednou Tour de France, zase jednou zatoulaný pes a jeho obětí možná nejlepší klasikář současnosti - Philippe Gilbert. V 18. etapě ročníku 2012 rodinka u trati neudrží svého černého psa, který vběhne do pelotonu. „Byl velký jako poník,“ tvrdí pak někteří závodníci.

Na zemi tak skončí pár cyklistů a v Gilbertovi hrkne, jestli nebude ohrožen jeho olympijský sen v Londýně. Nasupeně si pak míří vylít svou zlobu na viníky, než ho zadrží lidé z týmu. „Poranil jsem si loket a bok, ale naštěstí není nic zlomeného,“ oddechne si nakonec.

A pod pěti kruhy v Británii spurtuje pro 19. místo.

Thor Hushovd ve Štrasburku

Druhý den Tour de France 2009, etapa pro sprintery ve Štrasburku, do níž norský obr Thor Hushovd po vítězství v prologu nastupuje ve žlutém dresu. V cíli je však žlutá potřísněna krví.

Boonen vyráží do spurtu jako první, McEwen za ním, Hushovd už nemá kudy se tlačit vpřed, tak to vezme těsně kolem bariér. Tam, snad 10 metrů před páskou, zavadí o kartonovou reklamní ruku, symbol sponzora závodu PMU.

Do cíle ještě dojede na 9. místě, ale za ním padne na zem a z tepny mu stříká krev. „Rána je široká asi pět centimetrů a ztratil hodně krve,“ popisuje manažer Hushovdova týmu Roger Legeay.

Tradiční artefakt Tour se od té doby vyrábí z molitanu.

Norský cyklista Thor Hushovd si v dojezdu etapy Tour de France 2009 poranil ruku.

Norský cyklista Thor Hushovd si v dojezdu etapy Tour de France 2009 poranil ruku.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze