Škoda o to větší, že z si Ruska přivezli slibný výsledek v podobě jednobrankové ztráty. "Proto je teď frustrace velká," netajil se 35letý křídelník francouzského Chambéry.
Na MS Češi chybějí už od roku 2007. Jak se s dalším neúspěchem vyrovnáváte?
Je to strašně čerstvé, s tímhle se člověk teprve bude muset vyrovnat. V první půli jako bychom nebyli přítomní - prohrávat proti takovému soupeři v poločase o osm branek, to je pak na nejvyšší úrovni strašně těžké vrátit se zápasu. Rusové přijeli a od začátku diktovali tempo.
Zdálo se, že v úvodu vám nešlo vůbec nic, souhlasíte?
Vůbec jsme se do toho nedokázali dostat. Nefungovali jsme v obraně tak jako v prvním zápase u nich. Veděli jsme, že základem je dobře bránit, jenže jsme dostávali jeden gól za druhým. Druhý poločas už jsme hráli vabank.
Vznikl tak velký rozdíl spíš vinou vašeho špatného výkonu, nebo se soupeř tolik zlepšil?
Nevím, co se Rusům honilo v hlavách, šlo hlavně o nás. Měli jsme jasnou výhodu domácího prostředí: pokud bychom brali úvodní duel v Rusku jako první poločas, tak byl dvojzápas dobře rozehraný a měli jsme jej Pardubicích zakončit, prodat.
Trenér Lipták říkal, že jste byli prázdní. Sedí to? Opory včetně vás za sebou mají velmi náročnou sezonu.
Samozřejmě, ale to je pořád stejné. Kdyby bylo víc hráčů na rotaci… To my víme. Sezona je dlouhá, fyzicky i psychicky určitě náročná, což může hrát roli. Ale my jsme nikdy nebyli mančaft, který by brečel a nebudeme to dělat ani teď. Ať se stane cokoli, dovedeme si přiznat svoje chyby. Přiznat, že jsme to nezvládli.
O to větší škoda kvůli fanouškům, že? Povzbuzovali i za rozhodnutého stavu, to se často nevidí.
Proto chci divákům poděkovat za to, jak za námi stáli - je super, že si to dovedli užít, přestože my jsme nepodali výkon, jaký jsme sami čekali a na jaký se oni přišli podívat.
Může být tento krach zlomem? Národní tým je plný třicátníků, vám je 35 let, nezvažujete konec i vy?
Nebudu samozřejmě říkat, že je mi příjemné takhle prohrát poté, co jsme se těšili, že postoupíme na MS. Na druhou stranu mě házená naplňuje, furt mě strašně baví. Budu si muset srovnat v hlavě, co bude dál. A zlom pro naši generaci? Asi se něco bude dít, ale všechno je strašně čerstvé, člověk s tím sám není vyrovnanej, emocí je plno.
V lednu vám nevyšlo Euro, teď baráž o MS. Je štěstím aspoň to, že kvalifikační skupina pro Euro 2014 s Německem, Izraelem a Černou Horou vypadá slibně?
Přesně tak. Jde o to, co se s házenou v Česku teď může udělat. Pokud člověk bude zůstávat, musí mít pocit, aby svému sportu pomohl, ne aby jej brzdil. Musí se dát dohromady nějaký koncept, který bude házenou posouvat dopředu.
Po zápase jste drželi palce fotbalistům, ale zároveň šli na galavečer a vyhlašování Házenkáře roku. Nechtěl byste radši být sám?
Jasně, člověk by si radši dal dvě piva a šel si lehnout. Ale musíte k tomu přistoupit tak, že házená nejsme jen my reprezentanti - jsou to všichni další hráči, funkcionáři, novináři, všichni lidi okolo. Jsme jedna velká sportovní rodina a tímhle si navzájem ukazujeme respekt. I když je to po takovém zápase těžké.
tisknout 
