Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Alkohol? Medaile z MS se mohou slavit i jinak, říká nástupce Doktora

Martin Fuksa čeká na světové stříbro z trati 1 000 metrů. | foto: AP

11 2014
Půlnoční návrat. Pár minut před nedělní půlnocí vystoupil z letadla spolu s otcem Petrem a dědou Josefem, kteří jej trénují, v půl třetí ráno dorazili domů do Nymburka. Na kuchyňském stole bylo nachystané suši a cedule se slovy Moc gratulujeme. "Mamka a přítelkyně se ale vzbudily a moc pěkně jsme si popovídali,“ líčil kanoista Martin Fuksa, který v sobotu získal na MS v Moskvě stříbro na olympijském kilometru a v neděli přidal na poloviční trati bronz.

Jsou to jeho první medaile ze seniorského světového šampionátu. "Však z nich taky děda s tátou byli na kanálu v Krylatském nadšeni. Stejně jako já," usmíval se dobře naladěný jedenadvacetiletý mladík. 

Proč jste vlastně přiletěli dříve než ostatní členové výpravy? Ti se vracejí až v pondělí odpoledne.
Zůstali tam na závěrečnou party, nejspíš chtěli oslavit historická zlata čtyřkajaku i kajakáře Pepy Dostála.

Cožpak vy jste nechtěl slavit?
Já po tom tolik netoužím, na to mám čas. Ve středu poletím do běloruského Minsku na akademické mistrovství světa, začínám totiž studovat na soukromé škole tělovýchovy a sportu Palestra. 

Medaile by se ale měly zapít, případně vykoupat v šampaňském, aby přilákaly další úspěchy...
Mně to nepřijde, že se musejí zapít, já to oslavím jinak. Po sezoně se budeme radovat s rodinou a kamarády, alkoholické veletoče to ale nebudou. Maximálně si přiťukneme šampaňským a spíš si dobře popovídáme.

Kdyby vám před odletem do Moskvy někdo řekl, že přivezete dvě medaile...
Odpověděl bych mu, že je hezké, když mi tolik věří a přeje, ale lepší je stát oběma nohama na zemi. Dvě medaile byly samozřejmě mým snem, ale že ta cennější bude na olympijské trati, tak z toho jsem ještě pořád v šoku, to je splněný sen jako blázen. Vždyť já na kilometru jen doufal ve čtvrté místo, jaké se ve dvaceti povedlo Martinu Doktorovi. A taky to bylo dva roky před olympiádou...

Dvě světové medaile jsou jistě povzbuzením do další přípravy. Nemohou se změnit v závaží?
To znám, to už jsem zažil. Loni jsem přivezl z mistrovství Evropy dvě zlaté a letos si kdekdo myslel, že to zopakuju. Jenže zapomněli, že v Brandenburgu může foukat nepříjemný vítr, takže jsem byl rád, že mi vyšla jedna obhajoba. Kdepak, v rychlostní kanoistice může být každý rok úplně jiný. Nebo i každý závod. Úspěchy z Moskvy beru jako povzbuzení a taky potvrzení, že s tátou a dědou pracujeme dobře.

Po loňském roce, kdy vám v účasti na MS v Duisburgu zabránilo zranění kolena, jste teď mohl cítit také jisté zadostiučinění. Berete to tak?
Vůbec ne. Co se stalo loni, to se stalo, a tenhle rok byl zase úplně jiný, jelo se od začátku. V Moskvě mi to zkrátka sedlo, byla to dobrá odměna za všechno, co pro kanoistiku dělám.

Máte spočítané, kolik za dvě světové medaile od svazu dostanete?
To vůbec neřeším. Hlavní je úspěch, s ním pak přichází všechno ostatní. Vím jen, že za loňské evropské zlato na olympijském kilometru jsem dostal devadesát tisíc korun, za kratší trať míň. Ale částky za mistrovství světa... Fakt nevím.

Mluví se o vás jako o nástupci Martina Doktora, který za celou kariéru získal 28 medailí z olympiády a mistrovství světa či Evropy. Loni jste říkal, že byste se mu chtěl přiblížit, a začal jste dobře - zmíněnými dvěma evropskými zlaty...
A snad docela slušně pokračuju - letos jsem přidal jedno evropské zlato, teď stříbro a bronz, a málem bych zapomněl na evropské stříbro na pětistovce z roku 2012, to máme šest medailí. Už jenom dvaadvacet a budeme nastejno! (směje se)







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze