„Pořád se tady střídá trénink, jídlo, regenerace a spánek. Někdy je to nářez, na nic jiného není chuť,“ hlásí rodák z Nymburka z tréninkového centra Montebelo Aguieira u přehradního jezera.
Nástupce Martina Doktora, takové rčení se v jeho případě vžilo. Není to od věci, v letošní sezoně získal na pěti šampionátech (MS, ME, MS a ME do 23 let, MS akademiků) dohromady devět medailí.
„Ale ty z mistrovství světa dospělých jsou nejcennější. Pro mě, rodiče i dědu, který je vedle táty rovněž mým trenérem, jsou naprosto neuvěřitelné,“ ohlíží se za poslední sezonou.
Před cestou za třítýdenní dřinou v Portugalsku se těšil na teplo. „Jenže počasí se tady dost mění, taky prší, každý den tady sunshine rozhodně není. Ale pořád je tu tepleji než u nás a taky je tady všechno, co pro kvalitní trénink potřebuju,“ líčí kanoista, který se v Portugalsku připravuje pod vedením otce Petra a jeho sparingpartnery jsou nadějní Vojtěch Ruso a Karel Palma, oba rovněž z Dukly.
Denně by mohl zápolit s únavným stereotypem, ale v jedenadvaceti letech už s tím potíže nemá. „I když jde o velkou dřinu a vydržet opravdu všechno není jednoduché. Proto se těším na každou chvilku volna, kdy sebou můžu praštit na postel,“ přiznává.
Trénink po boku olympijské vítězky
Jedním z motivačních prvků je, že portugalské tréninkové centrum je oblíbeným místem pro přípravu špičkových „rychlosťáků“ z mnoha zemí. „Jsou tady Rusové a je zajímavé sledovat je při tréninku, stejně jako jejich metody přípravy. A trénuje tu i maďarská kajakářka Danuta Kozáková, dvojnásobná olympijská vítězka z Londýna. Když vidím, jak všichni dřou, dostanu novou chuť. Člověk nechce zůstat pozadu,“ pokyvuje hlavou.
Při tréninku se mu honí hlavou nejrůznější myšlenky. „Ale jasno v tom mám. Dělám to jen a jen pro sebe a jestli chci něčeho dosáhnout, tak musím pracovat víc než ostatní. Věřit a hlavně to nevzdat,“ má jasno.
Na šampionátu v Moskvě byl nejúspěšnějším členem české výpravy kajakář Josef Dostál, který získal historické zlato na kilometru, stejně jako v posádce čtyřkajaku. Jak velká je touha dotáhnout se v příštím roce na kajakářského dlouhána?
„Takový suverén nejsem“
„Touha po zlatu někde uvnitř samozřejmě je, ale určitě není mojí motivací někoho dohnat. Jedu si na svojí vlně a letošní sezona ukázala, že jsem na dobré cestě. Jdu dál postupně, nemůžu chtít všechno hned, vždyť je mi teprve jedenadvacet,“ přibližuje juniorský mistr světa z roku 2011 filozofii rodinného týmu.
Cíl v příští sezoně je jasný, uspět na mistrovství světa v Miláně, kde koncem srpna půjde o kvalifikaci na olympijské hry v Riu. „Na olympijském kilometru musím být do šestého místa, případně do sedmého, pakliže přede mnou skončí Brazilec. A když se urodí medaile, bude to prima.“
Veřejnost jej letos definitivně vzala na vědomí a s jeho jménem jsou spojena nemalá očekávání. Přesto si nemyslí, že by si na sebe letošními úspěchy upletl bič. „Každý rok je jiný a já se držím při zemi. Rozhodně nebudu vyhlašovat do světa, že si jedu pro zlato. Takový suverén nejsem,“ přemítá.
