Na "protekční“ dar si deblkanoista zadělal už před válkou, když společně s Vladimírem Syrovátkou vyhráli kilometr na olympiádě v Berlíně 1936. Bylo to vůbec poprvé, co se kanoistika na hry dostala, navíc před zraky Adolfa Hitlera.
"Hitler? Pohlédli jsme mu do očí, ale ruku mu podávat nemuseli,“ vzpomínal Brzákův bratr František. I on na olympiádě závodil. "Ale těm hrám se nedalo nic vytknout. Byly největší, perfektně zorganizované.“
Nebýt války, nejspíš by se z Jana Brzáka stala nedotknutelná ikona československého sportu. Léta dřel, kanoistiku miloval, byl k neporažení. Hned na první poválečné olympiádě v Londýně zlato na kilometru obhájil. Tentokrát s Bohumilem Kudrnou.
A o čtyři roky později – ve čtyřiceti letech – přidal v Helsinkách stříbro.
V padesátých letech si dokonce zahrál ve francouzsko-československém filmu V proudech, natočil i dokument
. Osudy zlatých medailíNový seriál MF DNES k olympijským hrám. Čtěte denně Až do 8. srpna, kdy v Pekingu začnou letní olympijské hry, vám budeme přibližovat osudy všech českých a československých vítězů. Jak triumfovali? Jak žili? A kde vůbec skončily jejich slavné medaile? Dnešní 6. díl Jan Brzák – Berlín 1936, Londýn 1948 (deblkanoe) |
Zajímavý je i osud Brzákova parťáka z Berlína. Syrovátka po hrách skončil s aktivní kariérou a dal se na trénování. Nejdřív vedl německou, pak československou a nakonec švédskou reprezentaci. Po válce začal tenhle letecký konstruktér vyrábět lyže, kterým se říkalo "rusovky“.
Syrovátka se totiž narodil na Ukrajině, a tak mu přátelé přezdívali Rus. "Později inicioval zřízení speciální dřevařské průmyslové školy, vypracoval její osnovy a napsal i učebnice. Byl též výborným malířem, ale své malby a kresby dával jen svým nejbližším,“ popisují Syrovátku stránky Českého olympijského výboru.
Nelenil ani v důchodu a podle vlastního návrhu si na Orlické přehradě postavil plachetnici. Zemřel v roce 1973, o 15 let dříve než jeho kamarád Brzák.
