Jak přesně jste k tomu zranění přišla?
Mám vyjet z protivody dřív, než tam Eva přijede. Tentokrát se to nepovedlo, trefila mě špičkou lodě do žeber. Naštěstí jsem měla vestu, která zafungovala jako tlumič.
Co vás v tu chvíli napadlo? Že je se světovým šampionátem doma v pražské Troji konec?
V zápalu boje to člověk necítí. V cíli jsem všem říkala: Nebojte, to bude dobré, mám to jen naražené.
Kdy jste začala cítit, že to úplně dobré nebude?
Při cestě domů autem, tam to začalo přicházet k sobě. Pak jsem vlezla na vodu a nešlo pádlovat.
Co jste dělala potom?
Šla jsem na rentgen, který ukázal, že nic zlomeného nemám. Ale bolest mě omezovala dál, první týden jsem jezdit nemohla. Zkoušela jsem laser, homeopatika... Postupně jsem pádlovala nejdřív rovně, pak jsem se zaťatými zuby šla na slalom. Ale točení na jednu stranu bylo horší než na druhou, takže technika trpěla.
Kdy začala bolest ustupovat?
V sobotu jsem šla na vodu, a i když jsem cítila bolest dál, už nebyla tak silná. Najednou se něco zlomilo k lepšímu. Teď o bolesti vím, ale neomezuje mě.
Stihla jste si aspoň odpočinout?
Ano, to jsem stihla. Ale myšlenky, které se mi honily hlavou, nebyly vůbec veselé. Už jsem přemýšlela, kdy mám zavolat náhradnici Karolíně Galuškové, že nebudu fit.
Nakonec na startu budete. Těšíte se, nebo převažuje nervozita?
Když je člověk doma, daleko víc sleduje přípravy šampionátu. To, že tady bude i výrazně jiná atmosféra, si začínám pomalu uvědomovat, ale mlátit to se mnou bude asi až těsně před startem.
Zvýšený zájem veřejnosti musíte cítit už teď, ne?
Jasně. Ale už jsem to v minulosti zažila, takže vím, na co se mám připravit.
Nic vás nemůže překvapit?
Jak mi závod sedne, to je vždycky otázka. Připravená podle mě jsem, těším se, mám naježděno, nazávoděno... Víc pro to už udělat nemůžu.
Jak vás během závodu ovlivní povzbuzování fanoušků?
Když se všechno odvíjí, jak má, tak mi dělá moc dobře. Ale když se s tratí peru, může mi i trochu škodit - tlačí mě do pojetí, které bych jet neměla a na které ani nemám.
Co vám před startem říkají známí? Že máte na medaili?
Nijak do mě neryjí, jsou rádi, že ještě vůbec jezdím. Říkají mi, že závod budou sledovat a že mi budou držet palce. Ale žádný tlak na vítězství nebo na medaili od nikoho necítím. Všichni mi přejí, abych si to užila, tak snad to dokážu.
