Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Baví mě trénovat s chlapy, říká mladá česká kajakářská hvězdička

Při finále Světového poháru v Augsburgu doprovodily vítěznou německou kajakářku Ricardu Funkovou české reprezentantky Štěpánka Hilgertová (vlevo) a Karolína Galušková. | foto: AP

24 2014
Ve vodáckém světě už se o devatenáctileté kajakářce Karolíně Galuškové ví delší dobu, vždyť je dvojnásobnou juniorskou mistryní Evropy. Nedávným třetím místem ve finále Světového poháru vodních slalomářů v německém Augsburgu však na sebe strhla ještě výraznější pozornost.

„Přestože jsem stála až na bronzovém stupínku, užívala jsem si to, jako bych vyhrála,“ rozplývala se i s odstupem času kajakářka z Tedražic u Sušice, když popisovala svoje pocity po životním úspěchu.

Ani třetí místo ve finále Světového poháru vám nezaručilo start na mistrovství světa. Čím to?
To už ani nemohlo, nominace byla daná. První tři lodě po nominačních závodech musí v sezoně potvrdit příslušnost ke světové špičce. A to se všem holkám (Hilgertová, Kudějová, Vojtová - pozn. aut.) aspoň jednou povedlo. Já byla až ta čtvrtá...

Jaký je úkol pro zbytek sezony?
Poslední víkend v srpnu je na Lipně mistrovství republiky. Chtěla bych vyhrát, už předloni se mi to povedlo. Loni jsem byla třetí.

Karolína Galušková

Narozena:
18. ledna 1995 v Sušici

Trenér:
Vladislav Galuška

Oddíly:
KVS Sušice

Úspěchy:

  • 3. místo ve finále SP 2014 
  • dvojnásobná juniorská mistryně Evropy v Solkanu 2012
  • 2. a 3. místo na MS juniorů ve Waussau 2012
  • 6. na MS do 23 let v Penrithu 2014
  • 6. v závodě SP, Augsburg 2013

Sportovní vzor:
táta, Vávra Hradilek

Oblíbená trať:
Pau (Fr.)

Motto:
„Pádluj hlavou a nebudou tě bolet ruce.“ 

A v delším horizontu je to účast na olympiádě v Riu?
Pro každého sportovce je olympiáda asi nejvíc, i když je zkomercionalizovaná, a to se mi nelíbí. V kanoistice je na ní navíc menší konkurence než na mistrovství světa. Zase je ale těžší se tam dostat, každý stát reprezentuje na OH jen jedna loď.

Takže k čemu upnete svoje síly?
Příští rok bych chtěla být mezi trojicí, která pojede mistrovství světa.

Pomoci vám mají i tréninky s muži. Čerstvě jste ve stejné skupině s Hradilkem a Přindišem...
Do Prahy jdu na vysokou školu. Nebylo by ideální trénovat sama.

A proč právě s těmito dvěma?
Oba patří k nejlepším kajakářům na světě. Jsem ráda, že to tak dopadlo. Odmala jsem se poměřovala s klukama, už u nás v Sušici. Vždycky jsem se je snažila porážet.

To asi v případě Hradilka s Přindišem nehrozí. Nebo se pletu?
To asi ne, ale prohánět je chci. Trénink s klukama je úplně jiný. Sleduju, jak projíždějí jednotlivé branky a perou se s vodními válci. Má to náboj. Holky jezdí jinak.

Fenoménem je Štěpánka Hilgertová. Už vás lidé srovnávají?
Když jsem ji poprvé porazila, tak se mě v rozhovoru ptali, jestli bych chtěla jít v jejích šlépějích. Tak jsem odpověděla, že to už bych byla těhotná. (smích) Ale vážně, Štěpánka je super, obdivuju ji. Dosáhla skvělých výsledků.

Máte možnost s ní občas potrénovat, nebo to neexistuje?
Ona je z Dukly a já jsem teď přešla do vysokoškolského sportovního centra, to je konkurence. Takže se potkáváme jen při reprezentačních akcích.

Kajakářka Karolína Galušková si dojela ve finále Světového poháru ve vodním...

Kajakářka Karolína Galušková si dojela ve finále Světového poháru ve vodním slalomu v Augsburgu pro třetí místo.

Budete studovat psychologii, to se může hodit i při vrcholovém sportu. Do jaké míry je hlava v kanoistice rozhodující?
Chvilku jsem přemýšlela i o FTVS, ale sportu si užiju na trénincích až dost. I v kanoistice můžete být fyzicky připravení, mít perfektní loď a třeba i štěstí, ale pokud to nemáte dobré v hlavě, nic nevyhrajete. Psychika je nesmírně důležitá.

Vy jste juniorská šampionka, jak daleko máte k tomu, abyste vyhrávala i mezi ženami?
Daleko, ale ono se to hodně propojuje. Bez toho, aby byl člověk dobrý už v mládí, se to vůbec nedá. Nelze se stát šampionem až v dospělosti. Jsou výjimky, ale to spíš u lidí, kteří začnou závodit později.

Jak se vůbec dívka od Sušice, kde není žádný umělý kanál, dostane ke kanoistice?
Díky rodičům, taťka mě do kajaku poprvé posadil v šesti letech. Jenže rybníkem zrovna projel traktor a já se hrozně lekla, myslela jsem, že to je vodopád. Další tři roky jsem do lodě nesedla, teprve když potom začaly chodit další děti v mém věku, jsem začala znova pádlovat. A chytlo mě to.







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze