Osmnáct let se pohybuje na zahraničních štacích, od roku 1998 pracuje jako ústřední trenér britského moderního pětiboje. Dvojnásobný olympijský medailista Jan Bártů nemohl pochopitelně chybět ani na právě skončeném mistrovství světa v Budapešti, kde mu jeho svěřenci udělali radost. Katy Livingstonová skončila bronzová, ženské družstvo i štafeta braly stříbro. A Sam Weale se z olympijského ranku pravděpodobně zúčastní her v Pekingu.
A za každým úspěchem je podepsaný i on. I díky jeho práci se tento sport ve Velké Británii stal velmi známým a populárním.
Je v Británii moderní pětiboj opravdu tak populární?
Určitě. Hlavně po olympiádě v Sydney, kdy Stephanie Cook vyhrála zlato a Kate Allenby skončila třetí. V té době jsme dostali velkou finanční injekci. Mohli jsme si dovolit požádat o větší podpory, máme i financovaný rozvojový program pro mládež. Což je asi i rarita ve světě.
Vy v Británii v roli ústředního trenéra působíte od roku 1998. Jak se tam tento sport od té doby změnil?
Mě se o tom těžko mluví. Ale faktem je, že v době, když jsem ten job dostal, tak tam nebylo prakticky nic. Pár dobrovolníků, malá federace, velmi málo peněz. V té době si požádali o dotaci z loterijního fondu. A mohli si tudíž najít někoho, kdo by tu federaci postavil na nohy. Vybrali si mě. Byl jsem vlastně první profesionál, který se u nich začal starat jen o pětiboj. Mám na starosti celý pětibojařský program včetně rozvojové fáze.
A úspěchy se dostavily.
Za těch deset let, co tam jsem, máme tři olympijské medaile, plno medailí z mistrovství světa. Zatím jsme kvalifikovali dvě dívky a jednoho chlapce pro hry do Pekingu. Myslím, že zatím to je pro mě úspěšná mise.
Vy ale v britském týmu nejste jediným Čechem, vaším kolegou je Fridrich „Fritzi“ Földes. Jak ten se v týmu objevil?
My se s Fridrichem známe minimálně třicet let. To byl ještě trenérem šermu, pak národním trenérem československého kordového družstva a spolupracoval s pětibojem. Myslím kolem patnácti let jako trenér Milana Kadlece, pak jako konzultant a šéf šermířské přípravy. A v té době já byl už ústředním trenérem. A když jsem dostal zaměstnání v Británii a zorientoval se, tak jsem zjistil, že šerm je tam velice slabý. Nebyla tam žádná tradice, žádní trenéři, žádný program pro přípravu pětibojařů. Tak jsem začal přemýšlet o vhodném trenérovi, který by mi pomohl to dát dohromady a Fritzi byl právě ten. Oslovil jsem ho, on změnil svůj život a od té doby pracujeme spolu.
S jakými výsledky by byli Britové spokojeni na olympijských hrách v Číně?
Do Pekingu se kvalifikovali Katy Livingston, Heather Fell a z olympijského ranku pravděpodobně Samuel Weale. Po dvanácti letech tak britští muži budou mít zastoupení na olympiádě. A s čím bychom byli spokojeni? Při vší skromnosti - bylo by to nefér neříct, že obě dívky jsou v medailové zóně. Očekává se individuální medaile, i když za optimálních okolností. A Sam Weale už dnes patří do světové patnáctky. Takže uvidíme.
Svoboda? Může vyhrát olympiádu
Předpokládám, že pozorně sledujete také český moderní pětiboj. Jak se vám líbí?
Mužská část už několik let je velice impresivní a solidní. Má konzistentní výsledky. Vždycky se objeví velmi talentovaný závodník. David Svoboda, Ondřej Polívka. Mám velký respekt, že dokázali navázat na ty úspěšné roky. I přes ty změny, které se odehrály v republice po roce 1989. Češi mají jedno z nejlepších družstev na světě. Co se týče ženského pětiboje, tak tady jim trošku ujel vlak. Myslím, že by bylo lepší zlepšit nábor a více se jim věnovat. Chápu ale, že mužský pětiboj má převahu.
Český pětiboj má teď dvě nastupující hvězdy. Davida Svobodu a Ondřeje Polívku. Kam si myslíte, že to mohou dotáhnout?
Já si myslím, že u nich není žádný limit. Jeden i druhý podle mě mohou dosáhnout té nejvyšší mety. Mohou vyhrát olympijskou medaili i celou olympiádu.
Jsou na svůj věk (23 Svoboda, 20 Polívka) vyzrálí závodníci?
Každý závodník se vyvíjí tak, jak mu přibývají roky. A v našem sportu je to specifické. Protože ta rovnováha mezi zkušeností a fyzickou zdatností je důležitá. Zvlášť na těchto závodech. Na nich není možné, aby nebyl vyzrálý nebo mentálně slabší. Dostat se mezi prvních deset, tam už to musí všechno sednout. Jak sleduji Davida, tak se pořád zlepšuje. Zdá se mi, že se i začíná vypořádávat s jízdou na koni, což byla jeho slabina. A to mu ještě zvýší sebevědomí. Já v něm vidím prototyp moderního závodníka v našem sportu. Co se týče Polívky, tak ten má ještě hodně před sebou. On prochází fází, kdy si nedělá žádné starosti a závodí uvolněně. Asi přijde nějaký ten zádrhel, že se bude muset vyrovnat s očekáváním. Kdy jeho představy třeba budou vyšší. Má před sebou ještě pár let, než vyzraje.
Jaké šance by mohl mít David Svoboda na letošní olympiádě?
Jak jsem řekl. On závodí srdcem. A pokud si udrží tu svou uvolněnost a malinký odstup... Na druhou stranu kontroluje všechny ty emocionální tlaky velice dobře. Olympijská soutěž bude v jednom dni a budou tam závodníci, kteří by se nikdy neobjevili ve finále mistrovství světa nebo Světového poháru. Ta soutěž bude v tomhle směru zvláštní, bude vyžadovat malinko jiný přístup.
Kdy je podle vás ideální pětibojařský věk? Třeba vy jste získal své olympijské medaile v jedenadvaceti.
To je spíš výjimka. Pak ještě Starostin vyhrál olympiádu v Moskvě a bylo mu něco přes dvacet. Statistiky říkají, že kolem 27, 28 let. Ale jsou medailisté, kteří vyzráli i kolem 34. Já bych řekl, že jak se blíží k té třicítce, tak má statisticky větší šanci vyhrát takovouto velkou soutěž. Současně musím říct, že výjimky jsou pravidlem. David vypadá, že by tou výjimkou mohl být.
S Jirkou Adamem stále chodím na pivo
Tady v Budapešti byl také váš dlouholetý pětibojařský parťák Jiří Adam. Potkáváte se často?
Ano. Máme velmi dobrou tréninkovou spolupráci. Často totiž jezdíme do Prahy na soustředění hlavně kvůli šermu. Potkáváme se na všech závodech. Navíc stále mám v Praze rezidenci, chodíme tam na pivo. Mám myslím dobré vztahy se všemi v českém moderním pětiboji.
Uvažoval byste o práci pro český pětiboj?
Pokud by nabídka z Čech přišla, určitě bych se nad ní zamyslel.
A co váš třetí kolega z montrealské party Bohumil Starnovský? Prý se angažuje u koní.
Bohouš měl vždycky koně strašně rád, a tak se realizuje tímhle způsobem a současně tím vydělává peníze. Dělá to, co ho baví, a jde mu to. Úroveň jeho koní je ale od pětiboje hodně vzdálená. Neviděli jsme se rok, ale kdykoliv se vidíme, je to jako včera. Je mezi námi taková chemie. Přeci jen ty roky, kdy jsme spolu byli od rána do večera, ty se nezapomenou. Pořád si rozumíme.
Údajně se při každém setkání necháváte celé trio vyfotit, aby bylo vidět, jak roky plynou...
To je fantastický. To zorganizoval Jirka v roce 1976 a pak po dvaceti letech. A teď máme další. A zase bychom to měli zase zorganizovat. Je vždy zajímavé se na sebe podívat.
Pojďme se ještě podívat zpátky do Montrealu 1976. Ovlivnil vás nějak tehdejší úspěch?
Strašně to letí (usměje se). Je fakt, že dnes už to je úplně jiná generace. už se všechno zapomnělo. My jsme žili pořád v hlubokém komunismu. Takže takové ty efekty mediální a finanční, co jsou dnes, v té době ještě nebyly. My se dostali do té sportovní elity na olympiádě, dostali jsme víc mediální pozornosti, ale že by se něco změnilo v našich životech, to říct nemůžu. Pokračovali jsme dál. Chtěli jsme jet ještě na olympiádu do Moskvy, já ještě do Los Angeles a nějak jsme o tom moc nepřemýšleli.
Co bylo dál?
V Moskvě se nám to moc nepovedlo. Šestí ve družstvech, Milan Kadlec myslím devátý v individuálu. Do Los Angeles jsme se kvůli bojkotu už nedostali. Ale to už bylo nové družstvo. Já, Milan Kadlec, Petr Blažek. Myslím, že to mělo opravdu fantastické možnosti. Bohužel jsme jeli jen do Polska na tu fingovanou olympiádu, kde jsme byli druzí v družstvech a Milan Kadlec bral bronz z individuálu. Já byl šestý, Blažek devátý. Družstvo na to mělo, bohužel. Ale už je to jen takový smutný pohled zpátky.
Zapomenout češtinu? Nepředstavitelné
Nedá mi, abych se nezeptal. Téměř dvacet let létáte po světových štacích, doma jste minimálně. Přesto mluvíte perfektně česky, neslyším žádnou stopu po cizím přízvuku. Čím to?
Já myslím, že to je takové to předstírání nebo hraní si na něco. Nevěřím, že by někdo zapomněl rodný jazyk. Já věřím, že když někdo žije stabilně 90 procent času v Americe, tak ty výrazy může ztrácet. Sám to vidím u vlastní dcery. Pokud ten kontakt udržujete, a já ho udržuji a sleduji, co se v České republice děje... Pro mě je to nepředstavitelné, že bych neuměl česky (smích).
Jak často býváte v Čechách?
Dohromady asi tak měsíc v roce. Většinou to jsou kratší návštěvy kolem Vánoc nebo po sezoně. Snažím se ho tam strávit víc. Bohužel, nebývá to dost dlouho.
. Jan Bártů (nar. 16. 1. 1955)- bývalý československý moderní pětibojař, držitel bronzu z OH 1976 ze soutěže jednotlivců a stříbra z družstev (spolu s Jiřím Adamem a Bohumilem Starnovským) 1984 - pomocný trenér ve středisku vrcholového sportu ve Spartě Praha |
