Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Místo ME trénink v Japonsku. Lehký nebyl, tvrdí judista Petřikov

Pavel Petřikov (v tmavém). | foto: archiv sportovce

16 2015
Původně měl hradecký judista Pavel Petřikov, stejně jako ostatní čeští reprezentanti, tento týden hodnotit, co mu přinesl letošní evropský šampionát. Místo toho se ale na jeho začátku vrátil z dvoutýdenního soustředění v Japonsku, kde pobýval v rámci náhradního programu, na kterém se se svým otcem a trenérem Pavlem Petřikovem dohodli poté, co byl evropský šampionát přesunut z první poloviny dubna na konec června.

„Osobně mi ta změna nevadí, i když pak přijdou dva vrcholy krátce po sobě, po červnovém mistrovství Evropy srpnové mistrovství světa,“ poznamenal český reprezentant, jenž všechno své úsilí nyní věnuje tomu, aby se kvalifikoval na olympijské hry do Ria.

Změna evropského šampionátu nebývá častá, jaká byla její hlavní příčina?
Měl se konat v Glasgowě právě minulý týden, jenomže britská asociace juda měla jednoho ze sponzorů Ultimate fighting championship, což je americká soutěž v smíšených bojových uměních. Evropská federace juda toto sponzorství nepřijala a pořadatelství Britům vzala. Soutěž se tak přesunula až na konec června do Baku a proběhne v rámci prvních Evropských her.

Hodně to narušilo vaše plány?
Museli jsme se přizpůsobit. V březnu jsme byli deset dnů v Nymburce, kde se sjelo na 500 borců, teď jsem se vrátil z dvoutýdenního pobytu v Japonsku, kde jsem se připravoval i před koncem loňského roku, a tak nebylo rychlé dojednání problémem. Příští týden budu v Maďarsku a všechno už směrujeme k začátku letošní části olympijské kvalifikace.

Kdy do ní vstoupíte vy?
Začátkem května proběhne na Grand Prix v Chorvatsku, kde se poprvé budou do olympijské kvalifikace počítat stoprocentní body. O týden později následuje grandslamový turnaj v Baku, takže budu mít jaro plné cestování.

Nijak netajíte, že vaším cílem je olympiáda v Riu příští rok, zatím na tom nejste špatně...
Nyní se nacházím někde kolem patnáctého šestnáctého místa v žebříčku, což je fajn, ale velmi předčasné. Není totiž ještě po kontinentálních šampionátech, ale po nich závodníků, včetně Australanů a Afričanů, kteří nikam moc nejezdí, bude najednou jako máku. Stejné bodové ohodnocení je totiž pro všechny kontinenty. Za letošní šampionáty však jsou body padesátiprocentní, za rok touto dobou budou stoprocentní a tím kvalifikace skončí.

Druhý rok kvalifikace je pro všechny hodně důležitý.
Trvá opravdu dva roky, počítá se nejlepších pět výsledků a jeden výsledek z kontinentálního mistrovství z prvního roku. Jak už jsem říkal, tyto body jsou poloviční. Druhý rok - od května 2015 do května 2016 se počítá stejné množství výsledků, body však již nejsou vyděleny dvěma. Z žebříčku postupuje přímo 22 judistů, jeden za stát, potom je ještě možnost kvalifikace na kontinentální kvótu.

S olympijskou kvalifikací máte zkušenosti, před Pekingem 2008 vám vyšla, před Londýnem 2012 těsně ne, skončil jste jako první náhradník.
Když se nad tím zamyslím, je to asi nejdůležitější doba v mojí kariéře. Důležité je, že se na to těším a mám velkou chuť se o to porvat. Možná je to i tou zkušeností s Londýnem, možná je to tím, že cítím, že je to dost možná naposledy, co se o olympiádu pokouším.

Podruhé v poměrně krátké době jste pro přípravu zvolil Japonsko. V čem vám nejvíc pomáhá?
Tréninky tam mi maximálně vyhovují. Velké množství kvalitního sparingu, jako je tam, v Evropě nenajdete. Jsou to vesměs vysokoškoláci, kteří se nikdy na žádný světový pohár nepodívají, a přesto mi většina z nich dokáže pořádně zatopit.

Jak berou Evropany, kteří se tam jezdí učit a pak na světové poháry, zatímco oni nemohou?
Mám možnost srovnání tréninků v Japonsku z doby před deseti lety, dříve mi to přišlo ještě tvrdší než teď. Japonci byli někdy hodně zákeřní až suroví, prali se i mezi sebou, aby se mohli prát s cizincem. Pamatuji si, jak mě táta tahal ze záchodu, kde jsem se ukrýval, abych se již nemusel prát, ale ubrečenej jsem musel zpět na tatami. Nyní mi přijdou krotší, je to možná i tím, že já jsem judisticky vyrostl, mám mnoho zkušeností. A také možná i tím, že tam jezdí trénovat mnoho cizinců, a tak to již berou jinak.

Je hodně náročné absolvovat soustředění právě v Japonsku?
Žádná procházka to není. V šest se vstává na ranní kondici, po obědě je hlavní judistický trénink, který je založen na takzvaných lajnách. Ti, co obdrží červenou šerpu, jsou uprostřed a na ně nabíhají čerství, odpočatí soupeři a probíhá klasický zápas, který trvá pět minut. Takhle se na vás vystřídá deset, dvanáct borců v kuse. Pak trénink pokračuje zápasy na zemi. Další fází bývá posilovna nebo výklus, což je již v mé režii.

Vyhovuje vám to?
Mně ano, judistický trénink jednou denně je pro mě ideální, člověk má možnost se na něj lépe připravit, z evropských soustředění, kde je dvakrát denně, je člověk ztahaný, často otrávený. Kolik toho v Japonsku odeperu za jeden trénink, často převyšuje dávku dvou tréninků v Evropě.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze