Očima přitom kontroluje téměř ročního syna Kryštofa, který právě rajtuje po sedačce.
Pokorná (za svobodna Pažoutová) zároveň rozšířila čím dál tím početnější skupinu sportovních maminek, jimž se podařil velkolepý návrat.
Pro příklad není nutné chodit daleko: před dvěma týdny vyhrála devět měsíců od porodu Britka Radcliffová newyorský maraton, nejlepší roky své kariéry si až po narození dcery Lucie užila lyžařka Neumannová, zářily rovněž atletka Kostadinovová, další lyžařky Čepalovová a Poiréeová či oštěpařka Brejchová.
„Překvapilo mě, jak rychle jsem se dostala zpátky,“ usmívá se Pokorná, která na libereckém šampionátu získala zlato ve stejný den jako její manžel Jiří. „Jet spolu na olympiádu, to by bylo něco,“ zasní se.
Kryštofovi by byl v tu dobu rok a půl. To byste ho nechala doma?
Nevím, ale je pravda, že všude putuje s námi. Netáhla jsem ho jenom na univerziádu do Thajska a na dvoudenní závody Světového poháru to taky nemá cenu.
Takže ho s sebou berete i na tréninky?
Samozřejmě (smích). Tak tři hodiny denně je na tatami.
Víte proč se na to ptám? Jestli to taky bude judista?
No, má k tomu veškeré předpoklady, zázemí a možná taky trochu talentu. V životě jsem neviděla takhle živé dítě, Kryštof je neuvěřitelný drak. Když ho hlídá máma, musí si s ním užít.
Andreo, máte spočítané, kolikátý titul české mistryně jste v Liberci získala?
Už dávno jsem to přestala počítat. Ale dobře, může to být tak desátý, možná jedenáctý titul v seniorské kategorii a když budu počítat i mládežnické, dostaneme se ke dvacítce.
Andrea Pokorná Osmadvacetiletá judistka královéhradeckého Sokola už deset let vládne na českém tatami ve váhové kategorii do 70 kg, trénuje ji její otec Ivo Pažout. Její kariéru nakopl zisk titulu juniorské mistryně Evropy v roce 1998, kterým vylepšila dva předchozí bronzy. Říká, že nejvíce ji ovlivnila téměř půlroční stáž na uzavřeném kempu japonské reprezentace, na který byla pozvána jako první Evropanka. Účastnice dvou olympijských her (Sydney a Atény) byla nejúspěšnější v roce 2005, kdy byla třetí na evropském šampionátu v Bukurešti, na aténské olympiádě skončila devátá, získala ocenění nejlepší české judistky roku a téhož roku na podzim si v Častolovicích vzala reprezentačníhokolegu Jiřího Pokorného. Loni v prosinci se stala maminkou, když se jí narodil syn Kryštof, trénovat začala v květnu a jejím cílem jsou olympijské hry v Pekingu. |
A kolik jich ještě plánujete?
Nevím, ale judo mě pořád baví, nemám důvod končit.
V Česku nemáte konkurenci. Platí to i po porodu?
Asi jo (smích). V Liberci jsem všechny zápasy vyhrála v pohodě. Do minuty byl konec.
Trénovala jste jako Radcliffová až do posledního možného dne před porodem? Tak to opravdu ne (zděsí se). Já jsem ani nemohla, protože jsem měla těžce rizikové těhotenství a osmměsíců jsem jenom ležela v posteli.
Ale brzo po porodu už jste zase stála na tatami, ne?
Tak brzo to zase nešlo, pomaličku trénovat jsem začala až někdy v květnu. A byla to hrůza!
Pokračujte.
Bylo to naprosto strašné. Když jsem na začátku neudělala ani jeden leh - sed, bylo mi do breku. Asi mi to nějak nepřeskočilo v hlavě a předpokládala jsem, že to půjde jako za starých časů. V tu chvíli jsem si myslela, že je to konec, ale naštěstí mi tělo začalo poměrně rychle fungovat.
O konci kariéry jste tedy uvažovala jen tu malou chvíli?
Ano, rychle jsem si zvykla a forma pořád ještě stoupá. Určité vyhlídky tam jsou. Víte, Kryštof je plánované dítě a já ani před těhotenstvím ani během něj vůbec nepřemýšlela o tom, že bych s judem praštila. Pořád jsem měla cíl dostat se do Pekingu na svou třetí olympiádu.
A jsme u toho. Vaše současná forma asi myšlenky na olympiádu jen přiživuje...
Doufám v nominaci, i když to ještě bude strašně těžké. Ve Světovém poháru musím udělat pořádnou fůru bodů.
Už jste je ale začala sbírat.
To je pravda, na konci října jsem byla pátá v běloruském turnaji. To byl asi vůbec první náznak jakési formy a ukázka, že jsem se vydala správnou cestou. Dvakrát předtím jsem vypadla v prvním kole, to bylo frustrující.
Ale kvalifikovat jste se mohla ještě z mistrovství světa...
To bohužel bylo příliš brzo po porodu.
Jaký je tedy nominační klíč? Na olympiádu pojede prvních pět ze žebříčku Světového poháru plus dalších prvních pět z mistrovství světa. Je to strašně málo, ale věřím.
Jak si tedy zatím v žebříčku vedete?
Nevím, zatím ho nesleduju, protože je to předčasné. Přece jen v příštím roce mě čeká ještě dost příležitostí jak se do Pekingu kvalifikovat. Bude i mistrovství Evropy, tam je také určitá šance.
Zimní příprava bude směřovat jenom k olympijským hrám?
Mám za sebou poslední akci, ale už brzo začnu nabírat kondici. Vyrazíme taky někam do tepla. Pochopitelně s Kryštofem.