"Mně ta anonymita vyhovuje. Popularitu nevyžaduju," říká nesměle Jaromír Ježek a je na něm vidět, že otázky novinářů jsou pro něj stále novinkou.
To se může brzy změnit. Upravený černovlasý elegán s vypracovanou figurou, sen nejedné slečny, má totiž k olympijským vavřínům blíž než mnohé "zavedené" české hvězdy. V 21 letech je v evropském žebříčku druhý. A ve světových tabulkách mu v jeho váze do 73 kg patří čtvrté místo.
Na vrcholové úrovni přitom funguje teprve pět let. Ale stihl toho hodně. První úspěch oslavil na mistrovství Evropy juniorů v roce 2005, kde vybojoval 3. místo.
Další rok byl třetí i na turnaji Světového poháru v rakouském Leondingu, v roce 2007 si připsal vítězství v Birminghamu, před necelým měsícem všechny porazil ve Vídni a naposledy získal bronz ze Světového poháru v Praze minulý víkend.
Tím se definitivně kvalifikoval na olympiádu. "Je pravda, že nějaký respekt už jsem si vybojoval. Ale stále platí, že nikdy nejsem favorit."
Přestože patří do světové špičky, sportem se na rozdíl od mnohých konkurentů stále živit nemůže.
"Sice jsem pod záštitou odboru sportu ministerstva vnitra, ale pořád žiju s mámou. Na to, abych se osamostatnil, mi peníze z juda nestačí. K tomu je nutné vyhrát olympiádu nebo nějakou podobnou akci."
Co by tedy dělal, kdyby se judem neuživil? "Studuju FTVS, takže bych chtěl pracovat jako trenér. Možností mám hodně," dodává judista Sokola Vršovice.
K úspěchu mu třeba pomůže i některý z jeho talismanů. "Těch mám spoustu, plyšáky a tak. Jsem ještě dítě," říká se smíchem.
Třeba i díky nim ukončí Jaromír Ježek éru trvající skoro 30 let, v níž domácí judisté nezaznamenali na olympijských hrách žádný výrazný úspěch.
Naposledy totiž vybojoval třetí místo Vladimír Kocman na hrách v Moskvě.
Dokáže Ježek navázat na zaprášený bronz?
 OLYMPIJSKÝ ŽOLÍK. Judista Jaromír Ježek myslí na úspěch v Pekingu. |
