Dnes ho čeká účast na dalším šampionátu, v gruzinském Tbilisi se bude prát o seniorský titul mistra Evropy.
"Teď je to pravý opak, pauza přece jen byla hodně dlouhá, moc se těším" říkal před odjezdem dvaadvacetiletý borec.
Takže jste na závod patřičně nažhavený?
Přesně tak, už člověku pořádný závod chyběl, vždyť naposledy jsem se pral v listopadu právě v Záhřebu.
Pak přišla operace a po ní se znovu vracíte. Jak pauza proběhla?
Řekl bych, že podle očekávání doktorů. Po operaci jsem měl více než dva měsíce úplný klid, pak jsem pomalu začínal. Teď tak měsíc a půl jedu prakticky naplno. Nikam jsme nespěchali, nevyplácí se to.
Hrozilo i to, že kvůli ramenu, které vás v listopadu málem připravilo o evropský titul, budete uvažovat, že do Gruzie nepojedete?
Byla to i jedna z variant, přece jen je lepší být úplně v pořádku a neriskovat, že se zranění obnoví.
Na šampionátu budete, znamená to, že riziko pominulo?
Jsem v pořádku, můžu všechno dělat naplno, není důvod nejet.
A vaše forma? Stihl jste vůbec před odjezdem na šampionát nějaký soutěžní zápas?
Ale ano, byl jsem před dvěma týdny na krajském přeboru družstev.
Počkejte, vy jako mistr Evropy a účastník olympiády? Nebylo pro vás něco zajímavějšího?
Neberu to tak. Já jsem si potřeboval zkusit zápas a klub zase potřeboval pomoci. Chceme postoupit právě z kraje výš, proto jsem jel.
Předpokládám, že jste všechny své zápasy vyhrál a na tatami jste se moc dlouho nezdržel. Nebo tomu tak nebylo?
Problémy jsem opravdu neměl, většinou mi na vítězství stačila maximálně půlminutka.
Jak váš start bralo vaše okolí?
Vyslechl jsem si pár vtipů o tom, jak rychle se klesá z olympiády ke krajskému přeboru, ale jinak to bylo v pohodě.
V Tbilisi ale asi bude jiná konkurence, co o soupeřích víte?
Že tam snad s výjimkou Francie budou jedničky jednotlivých zemí, což znamená, že půjde o velmi kvalitní soutěž. Zhruba dvaadvacet borců, nebude lehké se prosadit. Hodně bude záležet na losu. I vzhledem k tomu, že se změnil systém oprav.
Nějak výrazně?
Dřív, když jste v prvním či druhém kole prohrál, tak jste čekal, co v dalším kole udělá váš přemožitel. Pokud vyhrál, šel jste dál, pokud ne, skončil jste. Teď to platí až od třetího kola a když prohrajete v prvních dvou, už na nic nemusíte čekat amůžete jet domů. Proto mluvím o losu ještě víc než dřív.
V Gruzii půjdete do závodu jako úřadující mistr Evropy do 23 let. Asi musíte počítat s tím, že vás nikdo nepodcení.
Už na mě asi budou soupeři koukat s větším respektem, ale že by mi to nějak pomohlo, to těžko. Spíše naopak, každý bude chtít ukázat, že má i na evropského šampiona.
Na šampionát jste se z českého juda nominovali pouze dva, což není moc.
A nakonec jedu jen já, protože Krpálek se na posledním tréninku před odjezdem zranil. Výražíme tak jen s trenérem a s jedním rozhodčím.
Není to trochu zvláští jet sám? Už jsem o tom také přemýšlel.
Na jedné straně možná větší zodpovědnost za české judo, na druhé vědomí, že vás nikdo nemůže zastínit.
Bude to ale mít i své nevýhody. Vždyť já se nebudu mít ani s kým před závodem rozcvičit. Asi půjdu se Slovákem Krnáčem, snad bude chtít.
Přestože olympiáda proběhla před třičtvrtě rokem, evropský šampionát už měl mít vliv na kvalifikaci na tu další, která bude v roce 2012 v Londýně.
Ale nebude mít, kvůli krizi odložila federace kvalifikační závody a nechá to na pozdější dobu. Platí to i o tomto šampionátu.
