Před týdnem po návratu z mistrovství Evropy byl hradecký judista Pavel Petřikov přesvědčený, že si cestu do Ázerbajdžánu na jeden z grandslamových závodů raději odpustí. I když totiž skončil na evropském šampionátu sedmý, což je velmi solidní umístění, nebyl přesvědčený, že má dobrou formu.
Nakonec se ale jen několik dnů po mistrovství Evropy do Baku vydal a dnes nelituje. Přivezl si bronzovou medaili a pořádný příděl bodů do světového žebříčku, které ho vynesly do první dvacítky nejlepších světových borců výhy do 60 kilogramů.
"Táta mě nakonec přesvědčil, jeho přemlouvací schopnosti jsou vysoké," řekl Petřikov mladší, jehož otec Pavel Petřikov starší je zároveň jeho trenérem.
Proč jste vlastně na tak kvalitní turnaj nechtěl jet?
Protože i když jsem byl na mistrovství Evropy sedmý, tak v mém výkonu bylo dost chybiček. Přitom cesta k bronzu byla letos dost volná a já jsem si ji chybami zavřel. A také jsem ještě neměl v pořádku kotník, který jsem si zranil na předcházejím závodě Světového poháru v Německu. Byl jsem přesvědčený, že bude lepší být doma.
Třetí místo ale asi toto přesvědčení vyvrátilo.
Přesně tak, teď jsem rád. Za třetí místo v grandslamovém závodě je hodně bodů, a když se k tomu přidá i to, že jsem měl z výkonu dobrý pocit, tak nelituji, že jsem jel.
Příště už ho raději poslechnete?
My se o těchto věcech často nepřeme, ale je pravda, že na následující závod máme odlišný názor.
Jde o hodně důležitý turnaj, že vás na něm chce?
O turnaj mistrů, který je na programu za necelé tři týdny v Rusku. I když tady je to ještě závislé na tom, zda bych tam vůbec mohl jet. Je pro šestnáct nejlepších, já jsem zatím devatenáctý, ale je velká šance, že se někdo nepřihlásí a mohl bych jet.
A pojedete?
To budeme řešit, až by ta možnost přišla. Ale mám toho teď dost, spíš bych dal přednost tréninku a soustředění. Navíc ještě ani ten kotník není úplně v pořádku.
Před rokem jste musel skousnout, že jste se jako první náhradník nekvalifikoval na olmpiádu do Londýna, bylo těžké se s tím smířit?
Podzim byl pro mě takové trochu hluché období, do Londýna jsem hodně chtěl. Teď už je to ale mnohem lepší. Výsledky nejsou špatné, rád bych to ještě potvrdil, čekají mě mistrovství světa, Univerziáda i třeba další Grand Slam v Moskvě.
A případná olympiáda v Riu, která bude za tři roky?
Tuhle možnost teď moc neprožívám, ale je pravda, že se to blíží. Už za rok začnou závody, které budou důležité pro možnost se tam kvalifikovat. Možná i proto bych se teď raději dal dokupy a nesoustřeďoval se na moc závodů.
