Před více než rokem mu operovali koleno, ale brzy byl zpět a od jara znovu sbíral medaile na Grand Slamech i v turnaji Masters. Stal se vicešampionem Evropy, přišly i prohry. Na srpnovém mistrovství světa v Astaně mu nevyšla obhajoba historického titulu z roku 2014 - vrátil s s pátým místem, navíc pomlácený a vyčerpaný.
„Na podzim jsem se pak pral docela dobře, ale prosincový Grand Slam v Tokiu i nedávný v Paříži se mi nepovedly,“ připomněl pětadvacetiletý rodák z Jihlavy turnaje, v nichž obsadil shodně deváté příčky. „Doufám ale, že se brzy vrátím na vítěznou vlnu,“ dodal svěřenec trenéra Petra Laciny, který je i koučem reprezentace.
Co se přihodilo na turnajích v Tokiu a Paříži?
V Tokiu mě zastavil olympijský vítěz Naidan z Mongolska, ale po mojí hloupé chybě, nedal jsem si pozor. A v Paříži to byl mladý a dravý Japonec, taky šlo o moji chybu. Štvalo mě to o to víc, že šlo o moje nejhorší výsledky tuším od roku 2012. Věřím ale, že i tyhle prohry mě můžou někam posunout.
Po Paříži jste strávil dva týdny na tréninkovém kempu v Japonsku, vrátil jste se o víkendu. Jaké to bylo?
Neskutečné. Hlavně první týden. Než si člověk na takový záběr zvykne, dost si vytrpí. Byli jsme na univerzitě, která je v judu jednou z nejlepších v Japonsku a pocházel z ní i legendární Jamašita, japonská ikona, olympijský vítěz a mistr světa. Denně byla na tréninku stovka judistů, mladých dravců - bylo to náročné, ale doufám, že se to projeví.
Do loňského srpna jste rok nastupoval jako úřadující mistr světa, nyní už jím nejste. Cítíte při turnajích menší tlak?
Mistr světa nastupuje do zápasů s červenou jmenovkou na zádech. což bylo docela náročné - na šampiona se chce každý vytáhnout a diváci to taky nenechají jen tak. Takže jsem rád, že už to ze mě spadlo, ale vlastně je to jedno. Když totiž hlasatel kdekoli oznamuje borce, kteří nastupují, tak zahlásí, že Krpálek je bývalý mistr světa. A zase je dusno...
Ale úřadující olympijský vítěz má zlatou jmenovku...
Celé čtyři roky! Ta by mi tolik nevadila. (směje se)
Jak to vlastně máte s olympijskou kvalifikací pro Rio?
Dlouho jsem byl v popředí, jako mistr světa jsem jeden čas kvalifikační žebříček vedl, protože za titul je hodně bodů. Teď jsem tuším šestý a nesmím vypadnout z první osmičky - tihle borci budou v olympijském turnaji nasazení. Před hrami v Londýně mi to kvůli bolavým zádům uteklo o kousíček, byl jsem devátý, a v turnaji jsem pak narážel na ty nejlepší borce. Cílem je tedy první osmička.
Projevuje se nějak mezi judisty, že je olympijský rok?
Určitě. Teď v Japonsku s námi trénoval domácí Haga, mistr světa z loňska v mojí kategorii do sto kilogramů. Jenže se odmítal prát, jen jsme něco nacvičovali, abych od něj případně něco neodkoukal. Ale je to oboustranné - ve stejné době probíhal podobný kemp v Paříži a tam z podobných důvodů nejezdím já. Radši volíme Japonsko, to je dobrá škola a nehrozí nebezpečí, že někomu ze silných soupeřů ukážu něco, co by nemusel vidět.
Olympijská kvalifikace má uzávěrku na konci května. Jaký máte plán turnajů?
O víkendu se budu prát v Praze na European Open, už jsem tady dvakrát vyhrál, chtělo by to třetí vítězství - a taky je to doma. V dubnu bude mistrovství Evropy v Kazani a medaile by už mohla první osmičku pojistit. Kdyby to nevyšlo, nejspíš bych ještě musel na Grand Slam do Baku, kde je za medaili pětkrát víc bodů než v Praze. Lepší je ale posichrovat to už na Evropě.
Loni v červnu jste se oženil...
A 15. listopadu, na moje narozeniny, jsem dostal dárek - manželka mi oznámila, že budu taťkou. Vychází to dobře, termín porodu máme dva týdny před olympiádou, nemělo by to narušit přípravu. Trenér říká, že narození dítěte přispěje k mojí pohodě. A že mě to před Riem nakopne - taky doufám.
