Ještě před půl minutou měl duel proti favorizovanému Rusovi Tagirovi Chajbulajevovi dobře rozjetý, vedl v něm 1:0. Jenže stačila chvilka nepozornosti, úřadující mistr světa přešel do bleskového protiútoku a úspěšným držením vybojoval vítězství.
"Vedl jsem, zápas se blížil ke konci. Tak jsem se snažil na zemi zdržovat. Jenže jsem soupeře neuhlídal, on mě hezky přetočil a chytil do držení," popisuje Krpálek, který nezvládl ani následnou opravu proti Nizozemci Henku Grolovi. "Už se mi na ten zápas ani nechtělo jít," přiznal.
Zatímco Rus později získal zlato a Nizozemec bronz, Krpálek se s turnajem předčasně loučil s děleným sedmým místem.
Do Londýna jste cestoval s medailovými ambicemi, které se nepodařilo naplnit. Hrálo v tom roli, že šlo o vaši první olympiádu?
Myslím, že ne. Bral jsem to jako jakýkoliv jiný turnaj, připravený jsem byl dobře. Takže tohle roli nehrálo. Ale spíš jsem pokazil to, že jsem chtěl zápas s Rusem trošku zdržovat. V tom byla hlavní chyba. A docela mě to mrzelo.
Přitom předtím jste zvládl duel s loňským mistrem světa, Japoncem Takamasu Anaiem...
Celý týden, kdy jsme znali ten vražedný los, jsme se na Anaie připravovali. A vyšlo to úžasně, porazil jsem ho.
Pomohla vám v tom účast vašeho bratra, tréninkového sparingpartnera Michala?
Samozřejmě. Jsem rád, že tam byl. Přeci jen, s bráchou jsme s judem začínali, od malička spolu trénujeme, takže jsem byl moc rád, že mohl do Londýna odjet a s přípravou mi pomoct.
Opravný judistický zápas Lukáše Krpálka s Henkem Grolem z Nizozemska (2. srpna 2012)
Když vás porazil Chajbulajev, byla šance v opravách. Proč to nevyšlo?
Víte, já prohrávám dost nerad. Když prohraju a mám jít do oprav, jsem úplně vyřízený. Už se mi na ten zápas ani nechce. Stalo se mi to už jednou na mistrovství světa, kdy jsem prohrál, měl jsem jít do oprav a měl jsem hodně, hodně co dělat, abych se na zápas připravil a podal nějaký výkon. Tentokrát to nevyšlo.
Vaše "druhá šance" trvala jen 44 vteřin. Poté vás Nizozemec Henk Grol tzv. "hodil" a bylo po zbývajících nadějích.
Zápas s Chajbulajevem jsem prohrál fakt blbě, na konci, když jsem celou dobu vedl. Takže už jsem se nedostal do formy. Byl jsem z toho hodně špatnej.
Říká se, že každý úspěšný sportovec se nejdřív musí naučit prohrávat a z porážek se poučit. Je to i váš případ?
Samozřejmě, každá porážka je k něčemu dobrá. Určitě je to zkušenost do budoucna.
Může z tohoto pohledu být sedmé místo v Londýně odrazovým můstkem pro příští olympiádu v Rio de Janeiru?
Ano, je to motivace do budoucna. Kdyby se stalo, že bych teď měl zlatou, tak bych na to v Riu třeba kašlal. Už by trénování nemělo takovou intenzitu. Teď jsem prohrál, vypadl jsem, byl jsem sedmý. A mám další úkol. Na olympiádu jsem se dostal, to byl můj sen. Teď mým snem bude získat medaili.
A budu makat, abych to dokázal.
Když pomineme nevydařený turnaj, jak jste si Londýn užíval?
Zážitky mám super. Byl jsem poprvé v životě na olympiádě a moc se mi to líbilo. Škoda, že to není častěji, jen jednou za čtyři roky. Protože potkávat se se všemi sportovci, a když je nějaká medaile, jít ji společně oslavit... To se mi moc líbilo. Když jezdíme na turnaje v judu, tak se s moc lidmi nesetkáme. Proto se už určitě zase těším, jestli to dopadne a dostanu se do Ria.
Český judista Lukáš Krpálek po prohraném zápase s Rusem Tagirem Chajbulajevem (2. srpna 2012)
Český judista Lukáš Krpálek po prohraném zápase s Rusem Tagirem Chajbulajevem (2. srpna 2012)
Na vaše vystoupení se přišla podívat také zlatá oštěpařka Barbora Špotáková. Věděl jste o ní?
Ne, dozvěděl jsem se to až potom, když jsem přijel do olympijské vesnice. Věděl jsem, že půjde Denisa Rosolová, protože ta mi psala. O ostatních ne.
A naopak vy sám jste vyrazil někomu z českých sportovců zafandit?
Určitě. Snažil jsem se dostat na hodně sportů. Mockrát se to nepovedlo, protože lístky byly omezené. Ale byl jsem se podívat první den na tenise, když hrála Kvitová a Berdych. Takže ty jsem viděl. Pak jsem se byl dívat na basketu žen a našem boxerovi. Snažili jsme se obcházet všechny sporty, kam jsme se dostali. Ale nešlo to všude.
A co sportovci z dalších zemí? Potkal jste nějakou hvězdu?
Potkávali jsme hodně sportovců, kteří žili ve vesnici. Třeba Phelpse (Michael Phelps, americký plavec – pozn. red.) jsem viděl skoro každý den, když jsme chodili na jídlo. Jediný, koho jsem nepotkal, byl Bolt (Usain Bolt, jamajský sprinter) a další, kteří asi bydleli jinde.
A kdybyste měl vyzvednout jeden moment z letošních her?
Mně se strašně líbilo zahájení, i když jsme z něj neměli úplně všechno. Museli jsme dlouhou dobu čekat před stadionem, přes dvě hodiny. Poté jsme obešli kolečko na stadionu a pak jsme zase stáli a čekali. Ale slavnostní ceremoniál včetně zapalování ohně byl fakt nádherný. Myslím, že je to úžasný zážitek. A i přesto, že jsme museli být přes čtyři hodiny na nohách, to stálo za to.
tisknout 
