"Každá medaile by byla krásná," říká dvaadvacetiletý rodák z Jihlavy.
"Kéž by to klaplo, i když v judu můžete vyletět v prvním nebo druhém kole. Doufám ale, že jsem připravený dobře," dodává suverén letošní sezony, jehož jedinou ztrátou byla semifinálová prohra na turnaji Grand Prix v Turecku s Gasimovem z Ázerbájdžánu a následující bronz. "Ale na Evropě jsem mu to pak oplatil," připomíná dvoumetrový chlapík, který se "pere" v kategorii do 100 kilogramů.
Jak se cítíte po závěrečné přípravě? Jste utahaný?
Jsem rád, že ji mám za sebou. Trenér Petr Lacina vždycky před velkým podnikem říká - je to dobré, Lukáš si stěžuje, že je zničený. Teď jsem mu nechtěl dát příležitost, ale po středečním tréninku mi něco v tom stylu uniklo a trenér zajásal: Už fňuká, můžu být klidný! Takže doufám, že z Ria nebudu odjíždět zklamaný.
Nominace českého týmudo 60 kg: Pavel Petřikov (soutěž v pondělí 26. 8.) |
Letos jste byl už dvakrát na postu světové jedničky, nyní jste třetí. Je to výhoda?
Možná ano, snad nebudu pod takovým tlakem jako na jaře, kdy se na mě chtěl každý vytáhnout. Ale s tím nejspíš můžu počítat pořád, musím se holt smířit s tím, že už mě všichni znají.
Jak tomu čelit?
Trenér to vidí jasně - na dubnovém mistrovství Evropy jsem házel soupeře na osoto-gari, silný jsem v boji na zemi. A když si soupeři tyhle věci budou hlídat, hodím je na chvat sumi-gaeši. Pořád musíme vymýšlet něco nového, něco, čím bych soupeře překvapil. V poslední době se mi začaly dařit páky - teď jde o to vyladit to do takové míry, abych je mohl použít v Riu. Právě o tom judo je, možná se pak vrátím do čela žebříčku. Zase budu chtít předvést masakr, jak říká trenér.
Jste jedním z favoritů - jak se s tím vyrovnáváte?
Nijak, prostě si to nepřipouštím a soustředím se na každý zápas zvlášť. Letos jsem neabsolvoval tolik turnajů jako v předchozích letech, vybírali jsme opravdu ty nejdůležitější, všechno jsme ale pojali jako přípravu na šampionát. Bylo by prima pokračovat tam v letošní sérii.
Judisté spoléhají na Krpálkův hřebíkJak k medaili na mistrovství světa? Trenér reprezentace Petr Lacina v tom má jasno. "Taktika je jasná - masakr a Krpálkův hřebík!" usmíval se. "Kdo viděl Lukáše, jak nenechá soupeře vydechnout, tak ví, co je to masakr. A na mistrovství Evropy předvedl tři strašné chvaty osoto-gari a soupeře ne přišpendlil, ale doslova přihřebíkoval k zemi," vysvětlil. |
Je šampionát v Riu pro vás něčím výjimečný?
Určitě, bude tam olympiáda, takže říkám, že se jedu do Ria zacvičit. Zvláštní je, že tam mají mistrovství světa dost často. Bylo tam v roce 2007, tehdy se domácím dařilo a vyhráli snad čtyři zlata. A představte si, že za rok sice bude šampionát v Čeljabinsku, ale v roce 2015 zase v Riu. To je hodně neobvyklé, ale zřejmě se tak děje kvůli olympijským hrám. Doufám, že se tam teď a za ty dva roky zaperu tak, že se na olympiádě budu cítit jako doma. Jsem na Rio zvědavý, v Brazílii jsem ještě nebyl. A trenér říká, že by nebylo špatné udělat si u Brazilců jméno.
V minulosti jste se sázel s dědečkem - když jste přivezl světový bronz, on musel oběhnout celé Jezdovice na Jihlavsku s vystříhanou trojkou na hlavě. Nyní podobná sázka nepadla?
Nějak jsme to nestihli. Kvůli závěrečné přípravě a univerziádě jsem se dostal do Jihlavy za rodiči až v sobotu, bylo to po dvou měsících, a na všechno bylo málo času. Ale třeba je to osud - když jsme se vsadili, přivezl jsem bronz. Ale před mistrovstvím Evropy jsme se nevsadili a bylo z toho zlato.
Od jednoho ze sponzorů jste dostal vtipného osobního průvodce se základními frázemi v portugalštině, které jsou laděné směrem k šampionátu: Nechtěl jsem vám ublížit, nebo: Promiňte, ale vezu zlato...
Ta příručka je krásná, je psaná, jako kdybych měl medaili. Doufám, že ji budu moci využít.
