Šanci na zlato ztratili Hanáci až v šestém duelu před našlapanou halou v Prostějově, která přes porážku aplaudovala svým stříbrným hrdinům. "Byl to hodně emotivní zážitek. Sice série nedopadla, jak jsme si přáli, ale diváci náš výkon dokázali ocenit," těšilo slovenského kouče.
Potlesk diváků zklamání z finálové porážky asi nevymaže.
To sice nejde, ale sport obecně má být především zábavou pro lidi. Ti viděli, že hráči nechali na hřišti všechny síly, umění a srdce. To si zaslouží ocenění bez ohledu na celkovou porážku. Osobně jsem na tom podobně. Cítím zklamání, že jsme nedosáhli až na titul, současně jsem hrdý na tento tým. Celou sezonu ukazoval, že basketbal umí.
Fanoušci neděkovali pouze hráčům, ale také trenérovi. Vyvolávali vaše jméno, na tribuně měli transparent "Peter je náš." Vnímal jste to?
To nešlo neslyšet. Strašně si toho cením. Dojalo mě to a měl jsem slzy v očích. A teď, když o tom mluvíme, tak jsou tam zase.
Finálová série byla napínavá a hodně vyrovnaná. Rozhodovaly maličkosti. Vybavíte si moment, který Nymburku přinesl obhajobu titulu?
Určit jedinou akci, která nasměrovala soupeře ke zlatu, je těžké. Ale pochopitelně je jasné, že klíčem bylo páté utkání. Byli jsme strašně blízko k vítězství. Za stavu 3:2 pro nás by poslední prostějovské utkání bylo úplně jiné.
K tomuto duelu směřovala má přecházející otázka. Nelitujete situace z prodloužení, kdy za stavu 84:82 neproměnil necelou minutu před koncem Eugene Lawrence dva trestné hody?
Měl to strašně těžké. Byl na hřišti přes čtyřicet minut. Únava byla obrovská. Už mu chyběly síly a to se projevilo při šestkách. Ale asi máte pravdu, kdyby proměnil alespoň jednu, tak jsme zřejmě vyhráli.
Prostějov obhájil loňské finále, postoupil se základní skupiny EuroChallenge Cupu. Byl to vrchol týmu, nebo se ještě může zlepšit?
Všechno je to o práci, souhře a ochotě hráčů dát týmu to nejlepší, co v nich je. V těchto ohledech jsem měl štěstí. Dali jsme dohromady mužstvo, které chtělo trénovat a pak také vyhrávat. Už po loňské sezoně jsem tvrdil, že pokud základ kabiny zůstane, budeme hrát lépe. To se potvrdilo. Naše výkony šly jednoznačně nahoru a tomu odpovídal herní projev i výsledky. Pokud by se situace opakovala, tak si myslím, že další soutěžní ročník bude ještě lepší.
Je ale reálné udržet hráče jako Lawrence, Landry nebo Veikalas, kteří zářili?
To se ukáže v následujících týdnech. Umím si představit, že řada našich hráčů dostane lákavé nabídky. Zaslouženě. Ukázali své kvality a je možné, že odejdou do lepších klubů. To ale ke sportu patří. Všichni zřejmě v Prostějově nezůstanou. Ale pokud se udrží kvalitní základ tohoto výběru a doplní se několika novými hráči, neměl bych z nové sezony obavy.
Jak jste vy sám prožíval celý basketbalový ročník?
Byly to extrémně náročné měsíce. Prostějov je ambiciózní klub, proto jsem byl pod velkým tlakem. Nebylo to jednoduché. Výsledky ale potvrdily, že se tým vydal správným směrem a že něco o basketbale vím a něco umím.
Takže si zasloužíte pauzu, oddech a malou oslavu? Dáte si alespoň jedno malé pivo?
Možná i velké! A pak si alespoň na chvíli vydechnu. Trošku odpočinku už opravdu potřebuji.
V zákulisí se před několika týdny hovořilo o tom, že máte namířeno do Brna. Můžete se k tomu vyjádřit?
Teď už můžu. K žádnému jednání nedošlo, ani by mi to neumožnila smlouva s Prostějovem. Dostal jsem nabídku, to je pravda. A řekl jsem, že si o ní můžeme promluvit, ale až po sezoně.
V Prostějově vám končí smlouva. Budete jednat o prodloužení?
Předpokládám, že si s vedením klubu sedneme a řekneme si, co bude dál. Během několika dní.
Chtěl byste v Prostějově pokračovat?
Jsem tady už několik let. S rodinou jsme se usadili, koupili barák. Vždyť já už jsem prakticky Prostějovák. Pokud bychom se domluvili na prodloužení smlouvy, rád zůstanu.
