Jak jste prožíval svůj první závod na pět kilometrů?
Měl jsem pocit, jako bych udělal řidičák, ovládal auto, ale měl strach jet do města.
Syn vašeho manažera se vás ptal, proč jste si vlastně zvolil pětikilometrovou trať a skončil na ní druhý, místo abyste zvolil patnáctistovku a s ní vítězství.
To víte, nějakým způsobem jsem zklamal, bude to mít dopad i na moje fanoušky. Takže můžu slíbit, že se znovu vrátím a poběžím pět kilometrů na mistrovství světa.
Myslíte si po prvním závodě, že můžete překonat světový rekord?
Každý rekord je vytvořen proto, aby byl překonán. Domnívám se, že po šesti týdnech tréninku poběžím rychleji. S týmem jsme se dívali na záznam závodu a zjistili jsme, že mi chybí tempo po 3400 metrech. Na to se teď budu soustředit.
Nebyl tedy závod příliš rychlý?
Možná.
Kdy jste vytušil, že prohrajete?
Ve chvíli, kdy mě Cherono předběhl. Když se ocitl těsně za mnou, ztratil jsem koncentraci. Několikrát jsem zrychlil a zpomalil. A to člověku ubere moc sil.
Za posledních sedm let jste prohrál teprve počtvrté. Bylo pro vás těžké strávit porážku?
Prohrát, to se může stát. Jsme přece jen lidé. Může to být motivace. Teď pojedu domů do Maroka a budu trénovat ve vysoké nadmořské výšce.
Jak se vám líbil mítink?
Když jsem šel před závodem na stadion, měl jsem strach, protože jsem běžel pět kilometrů poprvé. Ale když jsem tam vstoupil, byl jsem šťastný a měl chuť závodit. Lidé fandili úžasným způsobem.
Chystáte se do Ostravy i příští rok?
Chtěl bych, velice rád. Moc se mi tu líbilo, atmosféra byla úžasná. Musím ocenit organizaci závodu. Až mě tady rozmazlovali.
