Takže dokud nebudete vyhrávat, nepřijde spokojenost?
Tak nějak. Možná nebudu spokojený ani pak, třeba si jednou jako vítěz svěťáku řeknu, že ten rozdíl na prvním místě není tak velký, jaký jsem chtěl. Ale tuším, že jen zopakovat tuhle sezonu bude hodně těžké.
Jako jediný ze špičky jste ještě nikdy nestál na stupních pro vítěze.
Právě to mě mrzí. Při nedávném duatlonu ve Falunu byla bedna blízko. Chvíli jsem jel úplně první, pak dlouho druhý. Stačilo to udržet, jenže zase přišlo čtvrté místo, už potřetí v sezoně.
Ve Světovém poháru jste pokukoval po nejlepší desítce. Úplně nereálné to nebylo, že?
Chybělo malinko. I když to není na papíře, já se v ní vlastně cítím. I lyžařské firmy to tak berou.
Jak to myslíte?
Vynechávají totiž Mühlegga, kterému na olympiádě našli doping a který je přede mnou. Jen nevím, proč ho nevyškrtla taky federace, je to nespravedlivé, bral jsem to jako hotovou věc, že se jeho jméno ztratí.
Mezi závodníky prý kolovala petice, aby se Mühleggovi vzaly všechny medaile, které na olympiádě vyhrál.
To ne, podle petice by se měly zpřísnit dopingové kontroly. A když někoho přece jen chytnou na velké akci, seberou mu všechno, i kdyby ho nachytali při posledním dni. Podváděl a hotovo. Hned jsem podepsal.
A co myslíte, že se může změnit?
Můžu jen doufat. Co já vím. Historie si taky bude pamatovat mou jedenáctku ze Světového poháru, i když bych měl být před Mühleggem. Až z té jedenáctky zmizí jedna jednička, asi budu spokojený (smích).
Být to před sedmi osmi lety, zřejmě máte desítku jistou. Tehdy se nejezdily sprinty a vás v hodnocení překonali právě dva sprintéři-specialisté.
Ale na to si historie taky nevzpomene. Nebudu tak hladový, lyžování u nás není zrovna sportem číslo jedna. Být jedenáctý na světě, to je trochu malý zázrak.
