„Jsem pokladník, takže si sám sobě přispěji. Mám to sto za sto,“ smál se dvaadvacetiletý Příhonský.
Měl jste promyšlenou zdařilou závěrečnou akci?
Viděl jsem, že do konce chybí dvacet sekund, takže jsem chtěl dohrát poslední útok, abychom jim nedali šanci nám dát ještě koš. Pak už to bylo jeden na jednoho a vyšlo to.
Převládal v koncovce větší hlad udržet Brno pod padesátkou, nebo nasázet stovku?
Ani jsem si nevšiml, že jsme je mohli takto ubránit. Nevím, jestli to kluci nějak vnímali, ale že jsme vyhráli o tolik, jsem zjistil až teď.
Patřila výhra mezi „snadnější“?
Suprově jsme vstoupili do zápasu a vytvořili na Brno tlak. Tím jsme si získali náskok a pak už se nám hrálo lehce. Byli jsme uvolnění. Odvíjelo se to od úvodních minut, kde jsme soupeře přejeli.
Navíc jste udrželi soupeře pod zmíněnými padesáti body. Z pohledu obrany té skvělý výkon...
Kromě pár chvilek, kdy jsme polevili v koncentraci, jsme bránili dobře. Během té pasáže, kdy nás Brno stáhlo, jsme i zpomalili přechod do útoku. To byla jediná fáze, kdy jsme jim nechali trochu čuchnout. Jinak bez problémů.
Rozhodčí na obě strany častokrát odpískali porušení pravidel. Měli na to přísnější pohled než bývá obvyklé?
Občas to bylo hodně nepřesné. Zejména z pohledu Brna na začátku, kdy za dvě minuty nepřešli půlku. To se stává možná někde v minižácích. Ve starších kategoriích to ani nepamatuju.
