Litovelský hráč, který v listopadu po čtyřech hodinách marného snažení naštvaně odešel z dopingové zkoušky, se ovšem nechce vzdát a chystá s právníkem Janem Šťovíčkem odvolání k Rozhodčí komisi Českého olympijského výboru. „Jsem z toho smutnej, ale byl to jeden krok, který nevyšel. Teď je cesta dál,“ neztrácí naději Josef Pohlmann.
„Využijeme všech možností opravných prostředků. Vždyť ten trest je likvidační, Josefovi jde nejen o jeho milovaný sport, ale i o obživu!“ uvedl expert na sportovní právo Šťovíček.
MF DNES oslovila člena Exekutivy Michala Bardu a právničku ČSH Liběnu Vondráčkovou, ani jeden z nich se však nechtěl vyjádřit s tím, že případ ještě není uzavřen a vše je popsáno v Rozhodnutí Exekutivy. Čtrnáctistránkový dokument podrobně mapuje celý případ házenkáře, který začal loni 19. listopadu ve Zlíně, kde byl hráč po utkání vylosovaný na dopingovou kontrolu.
Strávil na ní více než čtyři hodiny a po šestém odevzdaném vzorku moči, který stejně jako předchozích pět nesplňoval potřebnou hustotu, povolily Pohlmannovi nervy, mrštil kelímkem o zem, roztrhal protokol o kontrole a odešel pryč navzdory tomu, že na něj dopingový komisař Petr Nečas volal ať se vrátí, „jinak ve sportu skončil“.
Výsledkem byl dvouletý trest za porušení článku 2.3 Odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku bez přesvědčivého zdůvodnění... ...nebo jiné vyhýbání se odběru vzorku. Jednou z polehčujících okolností mělo pro Pohlmanna být, že se kontrole nevyhýbal, a proto je výše trestu nepřiměřená. Exekutiva ČSH v rozhodnutí uvádí, že vnímá tento rozdíl, ale „považuje za závažnou skutečnost, že sportovec nadále konzumoval nápoje i přes upozornění dopingových komisařů, že nebude moci poskytnout vzorek s dostatečnou hustotou.“
„Tohle je poměrně zkreslené. Pokyn přestaňte pít zazněl až po tom, co byl vzorek příliš řídký, a pak už jsem do pusy nevzal nic. Seděl jsem tam hodinu a půl, než jsem ze sebe vůbec něco dostal, a do té doby jsem mohl dva litry vody vypít,“ tvrdí Pohlmann.
Exekutiva také odmítla jako polehčující okolnost fakt, že se hráč dobrovolně nechal testovat v prostějovské nemocnici s negativním výsledkem. „S odstupem 14 dnů nemohl mít výsledek pro dopingovou kontrolu žádnou vypovídací hodnotu... Některé zakázané látky totiž zůstávají v těle sportovce jen po velmi krátkou dobu,“ uvádí se v rozhodnutí s odkazem na efedrin a pseudoefedrin.
Těžko si však představit, že by se Pohlmann v případě vědomého užití takových látek nechtěl hned vyhnout dopingové zkoušce a dobrovolně na ní strávil čtyři hodiny. Právník Jan Šťovíček neuspěl ani s principem proporcionality trestu, podle kterého má trest respektovat okolnosti prohřešku, z čehož vychází Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS) v Lausanne. Podle právníků svazu se jeho použití v dřívějších známých případech liší od kauzy hráče Tatranu.
„Z toho rozhodnutí čiší křečovitá snaha za každou cenu ukázat, že Josef Pohlmann a jeho obhajoba prostě nemá pravdu. Tato ambice převýšila nad snahou najít spravedlnost, což přece má být smysl posuzování každého podobného případu,“ míní Šťovíček a k potvrzení dvouletého trestu pro svého klienta uvedl: „Bohužel se potvrdila má obava, že na této úrovni ještě není dostatečné právní povědomí o tom, jak podobné případy posuzovat. To ale nikomu nemůžeme vyčítat, ti lidé jistě dělají dobře svoji práci, ale bohužel potřebnou erudici nemají,“ dodal právník.
I proto bude Pohlmann v boji o zkrácení trestu pokračovat, odvolání mají právníci připravit v nejbližších dnech. Dostane se do rukou Rozhodčí komisi ČOV, která mimo jiné loni omilostnila cyklistu Romana Kreuzigera v kauze nesrovnalostí v biologickém pasu, jehož také zastupuje Jan Štovíček.
