Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Agresivně, velí „voják“ Krupa. A Veselý poslouchá: Pravítko potřebuju

19 2015
Už dlouho sní o tom, že prorazí mezi elitní desítku. A nyní tenista Jiří Veselý věří, že udělal důležitý krok k tomu, aby se mu to povedlo. Před dvěma týdny začal spolupracovat s trenérem Tomášem Krupou, někdejším koučem hvězd Tomáše Berdycha či Radka Štěpánka. „A zatím je všechno super,“ hlásí 41. hráč žebříčku.

Byl to pro Veselého nabitý konec sezony. Na US Open ho zradilo zranění, které se s ním vleklo ještě týdny. Zvládl psychicky náročný duel Davis Cupu v Indii. Dohrál rok, v němž nasbíral 16 proher v prvním kole. A pak vyměnil kouče: místo Ladislava Simona ho nově vede Krupa.

Po dovolené na Tenerife a kondičním soustředění v Tatrách odstartovali spolupráci počátkem prosince v Dubaji a plynule na ni navázali nyní v Prostějově. „Myslím, že lepšího trenéra teď v Česku najít nemůžu,“ řekl 22letý tenista.

Autoritativně působící Krupa o sobě sám říká, že je „voják“. Začala vám tedy vojna?
Každý člověk je jiný. O Tomášovi je známo, že je přísnější, vyžaduje disciplínu. Ale já pravítko potřebuju. A zatím je všechno super. Hledáme si k sobě cestu, ale rozdílné názory k tomu patří, to je normální u každé spolupráce.

Čtěte v sobotní MF DNES: Reportáž z přípravy Jiřího Veselého pod novým koučem

Co tedy řešíte?
Nehádáme se, spíš se bavíme o tom, co by člověk mohl v danou chvíli zahrát, jak by to mohl zahrát, jestli rychleji, pomaleji, jestli potom jít na síť.

Do agresivnějšího pojetí vás Krupa pobízí, že?
Snažím se sápat víc na síť. Snažím se využívat své výšky, netahat zápasy přes dlouhé výměny. Někdy v utkání nastává situace, že se člověk musí trochu bránit nebo se musí z nějaké situace dostat. Tam si myslím, že mi to nevadí, není to úplně problém, ale je potřeba se naučit i tu druhou variantu, víc útočit, být pro soupeře daleko nebezpečnější.

Jak to funguje?
V tréninku je to jiné než v zápase. Ale myslím, že to není hra, která by mi byla úplně cizí. Spíš jde o to najít ve mně impulz, který mě přesvědčí o tom, že to je ta správná cesta.

NA TRÉNINKU. Jiří Veselý se chystá na servis pod dohledem kouče Tomáše Krupy.
NA TRÉNINKU. Jiří Veselý (vpravo) pod dohledem trenéra Tomáše Krupy.

NA TRÉNINKU. Jiří Veselý pod dohledem nového kouče Tomáše Krupy.

Na čem ještě chcete pracovat?
Rozhodně na servisu. Používat víc variant. Být na servisu ještě daleko nebezpečnější. Abych soupeře dostal i pod určitý mentální tlak. Když se o moje servisy bude méně hrát a naopak o jejich servisy se bude hrát víc, tak dřív nebo později tam nějaký mentální tlak bude. Z toho mohou vyplývat nějaké šance, víc brejkbolů a tak dále.

Už na vás nový kouč někdy zakřičel?
Zatím poslouchám, takže je to dobré.

O spolupráci s Krupou jste stál už před rokem, nakonec jste se ale dohodl se Slovákem Simonem. Jak to probíhalo?
Před rokem jsem nevěděl, jak se vyvine situace u Tomáše Berdycha (tehdejšího svěřence Krupy). Proto jsem s tím tak nějak nepočítal. Mezitím jsem si našel trenéra. A hned nato se Berďa s Tomem rozešli. Myslím, že ani letošní sezona nebyla špatná, byla celkem povedená. Samozřejmě očekávání možná byla větší, obzvlášť po výhře na turnaji v Aucklandu. Ale důležité je se postupně dopracovat tam, kde bych chtěl být. Myslím si, že je určitě lepší nedělat bleskové skoky a postupně se tam dostat. Tak nějak se vyvíjí celá má kariéra, v juniorských časech i teď. Jdu krůček po krůčku, i když mi to trvá třeba někdy trošičku déle.

Jak dobře jste se s Krupou znal před počátkem vaší spolupráce?
Známe se asi pět let. Od doby, co jsem šel v juniorských časech nahoru a začal jsem postupně trénovat třeba s Berďou. Neříkám, že jsme se znali úplně osobně, ale věděli jsme jeden o druhém. A tím, že jsem pak začal hrát na ATP Tour, tak jsme se vídali častěji. Znali jsme se pořád lépe a takto to nakonec dopadlo.

Letos jste hned počátkem roku vyhrál turnaj v Aucklandu, ale rovněž také šestnáctkrát prohrál v prvním kole. Jak se perete s tím, aby se to v budoucnu neopakovalo?
Je to běh na dlouhou trať. Tenis je v tomhle nesmírně mentálně náročný. Týden co týden člověk jezdí na turnaje s tím, že prohraje. Otázka je jen, kdy se to stane. Aspoň většinou. Člověk se musí naučit prohrávat. Umět se s tím srovnat. Letos to byla opravdu obrovská zkouška. Nebylo to jednoduché. Spolupracuju se sportovním psychologem. Jsou věci, kde dokáže pomoct, ale jinde si člověk musí najít tu cestu sám. Není to tak, že člověk někam přijde a dostane ho z toho psycholog, trenéři nebo někdo, většinou si tu cestu zpátky musí najít sám. Často ji najde ve vítězství, jednoduše řečeno. Myslím, že letošní rok byl velmi poučný - i třeba v Davis Cupu. Hlavně v Indii, kde jsem prohrál první zápas, což bylo zklamání nejen pro mě, tak nějak se s tím bodem počítalo. Opravdu hořké chvilky.

Perete se s nimi postupem času lépe a lépe?
Ano. S psychologem dělám už delší dobu. Ale není to věc, která by přišla ze dne na den. Není to jen věc psychologa nebo rodičů, hráč si vždycky musí udělat pořádek v hlavě sám, nebo na něco přijít, co mu v danou chvíli trochu usnadní tu hořkost. Ale tím, že jsem si letos za první půlrok něčím prošel, tak jsem se naučil se sebou víc pracovat a víc se ve věcech neutápět.

Od US Open vás trápily problémy s krkem. Už jste zdravý?
Byl jsem víceméně do konce sezony polozraněný. Musel jsem pořád bojovat s krkem. Na Davis Cupu, v Asii, pak i poslední tři turnaje v Evropě byly pod prášky. Jeden zápas jsem mohl servírovat, další den zase vůbec. Po konzultaci s panem profesorem Kolářem jsem dostal zelenou, že to není nic vážného a hrát můžu, takže jsem pod prášky tu sezonu dohrál. Musím říct, že potom mě dokázal zázračně vyléčit jeden fyzioterapeut v Mělníku, pan Javanský, který během dvou dnů dokázal víceméně všechno dát dohromady, takže jsem rád.

Jak tedy probíhaly týdny po skončení sezony?
Byl jsem na dovolené na Tenerife. S přítelkyní, rodinou a kamarády. Pak asi tři dny doma, týden v Tatrách a teď čtrnáct dní v Dubaji. Obecně mám rád přípravu v teple, zima na mě nepůsobí úplně příjemně. Ani se mi tolik nechce v zimě pracovat. Je to všechno víc nucené. Dubaj byla správná volba. Tolik, co jsme letos odtrénovali, co se týče objemu, jsme zatím nikdy nenatrénovali. Necítím se úplně extra rozsekaně, síla pomalu roste a to si myslím, že byl účel celé té přípravy.

Jirka se s mou ironií zatím srovnává dobře, říká Krupa

Šest let byl zvyklý jezdit s Tomášem Berdychem z turnaje na turnaj. Zato letos... „Byl jsem hodně s dětmi, hodně doma,“ říká 43letý Tomáš Krupa. Nový kouč Jiřího Veselého má za sebou zvláštní rok. Po rozchodu s Berdychem o něm delší dobu nebylo slyšet, pak se v červenci dohodl s Barborou Strýcovou. „A to byla obrovská změna. S holkama je to trochu složitější, ale postupem času jsme spolu s Baru našli cestu, komunikace byla výborná, i když jsme museli řešit i její horkokrevnost a nějaké další démony v hlavě, které má, když hraje. Ale ty emoce jsou krásné v tom, že nehraje žádnou komedii. V tom to bylo jednodušší. Věděl jsem, jak na tom je,“ líčí.

Jen několik měsíců po začátku spolupráce se Strýcovou však přišla další nabídka - od Veselého. „Nebylo to úplně jednoduché rozhodování, práce s Baru byla čím dál lepší. Ale mužský tenis je mi trochu bližší,“ popsal Krupa. První týdny nového angažmá popisuje se svým typickým humorem: „Ještě jsme se do háje neposlali, takže dobrý. Spíš ho ta moje ironie někdy dostává do takových situací, kdy úplně neví, jestli to myslím vážně, nebo ne. Ale zatím se s tím nějak porovnal.“

S Veselým se zatím dohodl na rok, úplně se ale nevzdal ani spolupráce se Strýcovou, kterou nyní vede Igor Brukner. „Když budu mít na společných turnajích čas, tak se půjdu podívat na trénink, na zápas, budeme spolu chodit i hrát.“ O žebříčkových či výsledkových cílech nového spojení zatím nemluví. „Prvotní cíl je obecně zlepšit tenis. To je pro mě zásadní. Když se zvedne tenis, může se zvednout i žebříček.“







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze