Bývalý skokan na lyžích, který minulý měsíc oslavil padesátku, rád na ty časy vzpomíná. "Byly to paradoxní doby. Dnes na to už ale vzpomínám s úsměvem."
Jiří Malec byl jedním z prvním propagátorů skokanského V-stylu. "Naučil jsem se to už jako žáček. Skákal jsem hodně šipku a nohy mi utíkaly do strany, tím to vzniklo," vzpomíná rodák ze Zásady na Jablonecku.
Časem začal přeskakovat soupeře s klasickým stylem o hodně metrů. Vrcholem jeho kariéry byl zisk bronzové medaile na olympijských hrách v Calgary v roce 1988. "Poprvé jsem vyjel na olympiádu a bral jsem to jako výlet. V Kanadě byla nádherná příroda, běhali tam kojoti..."
Od outsidera s netradičním stylem nikdo nic nečekal, on však šokoval svět ziskem bronzu. Vyhrál legendární Fin Matti Nykänen, druhý byl dnešní poslanec Pavel Ploc.
Vzácnou medaili nakonec Jiří Malec po letech prodal do Ameriky, aby měl na splacení dluhů na hypotéce. "Na olympiádu v Calgary si ale vzpomenu každé ráno, když jdu na záchod. Mám to tam pověšené," směje se.
Po celou kariéru se Malec pral s nepřízní rozhodčích. Ti tehdy hodnotili dobře klasický styl a za véčko strhávali body. "Vrchol byl jednou na Insportturné, kdy jsem měl třetí nejdelší skok a skončil jsem až sedmadvacátý," vypráví čerstvý padesátník.
V roce 1991 si řekl, že za takových podmínek už závodit nemá cenu. O rok později se "véčko" oficiálně prosadilo... "Přišli s tím Švýcaři a najednou bylo všechno jinak. Bodové hodnocení vzrostlo, ale to já už jsem neskákal," říká Malec trpce.
Dalším průkopníkem V-stylu byl švédský skokan Jan Boklöv, který v roce 1989 dokonce vyhrál celý seriál Světového poháru. "Jednou jsem o něm v letadle četl článek, ve kterém Boklöv říkal, že kdybych věděl to, co on, v životě by mě nikdo neporazil," vzpomíná Jiří Malec. "Samozřejmě jsem se ho ptal, co tím myslel, ale on mi to nikdy neřekl. Až v roce 1992 jsme šli do aerodynamického tunelu a tam se ukázalo, že čím víc jsou lyže od sebe, tím větší je vztlak a tím pádem i nosnost."
O prvenství ve vynalezení véčka se prý se Švédem nepřeli. "Vůbec jsme to neřešili, byli jsme kamarádi."
Štve mě, jak se všechno v republice rozkrádá
Po ukončení kariéry dostudoval Malec FTSV v Praze, dělal u skokanů manažera a nějakou dobu i trénoval. Pak ze světa sportu odešel a sloužil u chemické jednotky v Liberci. Dnes pracuje na třetinu úvazku na základní škole v Tanvaldě a brigádničí ve sklářské firmě.
Ve Vlastiboři nedaleko rodné Zásady zrekonstruoval domek po předcích. "Nabral jsem si hodně půjček a snažím se je splácet, jak se dá," říká.
Také se tak trochu dal na politickou dráhu. V posledních krajských volbách kandidoval za Změnu pro Liberecký kraj. "Štvalo mě, jak se v téhle republice všechno rozkrádá a že to je i na okresní úrovni a jedou v tom i mí rádoby kamarádi," vysvětluje.
Byl zařazen až na 49. místo kandidátky a mandát nezískal. Podle svých slov však dostal nabídku, aby se stal členem výboru pro rozvoj školství, vzdělávání a tělovýchovy. "Tam bych mohl uplatnit své zkušenosti," uvažuje.
Skoky šly v životě JiříhoMalce časem úplně stranou. Koncem devadesátých let ještě vyhrával veteraniády v Harrachově, pak však měl nebezpečný pád a řekl si dost. Zamiloval se do carvingového lyžování.
"Sleduju Lindsey Vonnovou a Bodeho Millera, strašně mi to učarovalo. Kdyby tenhle sport byl v mé době, neskákal bych na lyžích, ale věnoval bych se carvingu," tvrdí olympijský medailista.
