Po triumfu Gabriely Koukalové před dvěma lety a dalších českých úspěších z nedávné minulosti to bylo tentokrát v Novém Městě dlouho výsledkové trápení.
Až v předposledním závodu se fanoušci dočkali.
Po povedených výkonech doběhli Ondřej Moravec (osmý) s Michalem Krčmářem (desátý) v elitní desítce, a hlavně díky nim nevyznívá hodnocení třetího kola Světového poháru biatlonistů až tak zle.
Ondřej Moravec (vlevo) a Michal Krčmář v cíli závodu s hromadným startem v Novém Městě na Moravě.
„Pro závoďáky je to strašně důležité, že viděli, že to má smysl. Snad se odrazíme k lepším zítřkům,“ doufá Hamza. „Nicméně nemůžeme se plácat po ramenou a říkat, že jsme neviděli to předchozí trápení. Nešlo nám to.“
Jak jste spokojen s letošní organizací?
Funguje. Organizačně je to bezvadné.
Lidé v sobotu fandili i v dešti všem šedesáti biatlonistům ve stíhacím závodu.
A za to mají můj obrovský obdiv. I pro organizátory je to složité, musí stát v dešti celý den, požadavky bobtnají. Lidé jako Vlasta Jakeš (ředitel závodů), Ota Binder (šéf marketingu), Honza Skřička (šéf organizačního výboru) fakt padají na hubu, mají toho plné zuby. Budeme všichni rádi, až si večer sedneme do auta a pojedeme domů. Bylo toho dost.
Sám jste zmínil, že to výsledkově až na mužský závod s hromadným startem nebylo ono. Čím to je?
Nelze samozřejmě nevidět, že nám to nešlo, nemůžeme se plácat po ramenou. Ale myslím, že se přes svátky z těch zdravotních problémů vylížeme. Takový je prostě biatlon. Spousta mančaftů prochází podobnými problémy. Kdyby Němci neměli Lauru (Dahlmeierovou), jsou ve stejné situaci. Máme nový systém a možná jsme maličko podcenili lékařské zabezpečení v prvním trimestru.
V čem jste to podcenili?
Nečekali jsme, že se to na nás povalí tímto stylem, pak se musí operativně reagovat. Nejsme finančně tak silní, abychom mohli mít doktora na závodech každý den k dispozici. Dvakrát nám skočila do týmu nějaká viróza a hned se to projeví… Nevím, jestli jsem řekl správně, že jsme to podcenili, po té lékařské stránce nám to zkrátka nefungovalo.
Máte nápady, jak to zlepšit?
Zamýšlíme se nad tím a určitě něco v tomhle chceme do budoucna změnit. Budeme muset peníze investovat do toho, abychom měli doktory k dispozici online. Chyby se dělají, musíme se z nich poučit, ale takový je vývoj. Po olympiádě to občas bývá složité, vsadili jsme na nový systém, musí se zaběhnout, proto bych nepanikařil. Naštěstí nejsme fotbal, ani si nemůžeme dovolit nikoho odvolávat, na to nemáme prachy. Ne, to žertuju.
Řešili jste v týmu, proč to biatlonistům zatím na lyžích tolik nejezdilo?
Nevím. Beru to tak, že jsme naskočili do něčeho nového. Tréninkový systém se změnil a od začátku Egil se Zdeňkem Vítkem říkali, že se chystáme na mistrovství světa, které bude za tři měsíce. Všichni víme, jaké zvraty v sezoně probíhají. Z dřívějška máme nastavenou laťku, proto byl v předchozích dnech nesmysl říkat, že to bylo úspěšné kolo.
Hodně se diskutuje i o tom, že A-týmu chybí záloha z IBU Cupu.
To taky řešíme. Do mládeže se začalo masivně investovat až někdy před šesti lety a ono chvíli trvá, než děcka dorostou. Dopad boomu je dlouhodobější. V dorosteneckých kategoriích je hodně lidí, mají výsledky na juniorských IBU Cupech, Mikuláš Karlík byl v Lenzerheide čtvrtý, loni kluci skončili stříbrní na mistrovství světa. Generační obměnu zvládneme, jsme v podobné situaci jako třeba Švédové po olympiádě v Soči. Taky nejezdili nic a v sobotu měli čtyři holky do patnáctky.
Když se vrátíme k organizaci celé akce, jde ještě Světový pohár v Novém Městě na Moravě někam posunout?
Nemůžeme se furt posouvat. Do areálu samozřejmě budeme dál investovat, ale musíme si hlavně udržet diváky.
Atmosféra v hledišti při závodu s hromadným startem v Novém Městě na Moravě.
Jak to udělat?
Pro všechny je to neopakovatelné a každý den takovou atmosféru člověk nezažívá. Musíme si toho považovat, protože lidi opravdu dokážou přijít a fandit šedesátému biatlonistovi v cíli, to nikde na světě není. Ale posouvat už to není moc kam. Ekonomika roste pět let, pak řachne o pět procent. Díváme se kolem sebe, nespíme na vavřínech, ale areál má nějaké možnosti, my také a musíme se v nich pohybovat. V tomhle jsme už asi na hraně. Neumím si představit, že bychom sehnali víc peněz, nevím, kde bychom je vzali.
Jak vlastně dopadne letošní rozpočet?
Nikdy jsme nebyli v minusu, tak nebudeme ani tentokrát. Nějakou korunu vyděláme - nějaký milion, ale jsou to peníze, které se stejně musí nechat odložené, aby lidi mohli normálně fungovat a chodit do práce. Abychom měli na výplaty a další provoz. Je to spíš provozní kapitál než zisk, ale tak to bylo vždycky. Co můžeme, vrážíme do areálu, protože stárne, byť se to nezdá. Furt se musí něco opravovat a každá oprava, to není v řádech tisíců, ale milionů. Není to vůbec sranda udržet ho v běhu.
Bude cílem vrátit do Nového Města mistrovství světa?
No jasně, chceme šampionát v roce 2024 nebo 2025 a věřím, že ho dostaneme. Když máme tak skvělé fanoušky, byla by škoda ho nemít. Musíme se teď chytnout výsledkově, abychom ten boom udrželi.
