Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jiří Hamza, šéf biatlonistů: Věci si vyříkáme na férovku, bez cukrbliků

Pro biatlonové Nové Město na Moravě dvě nejdůležitější persony - vpravo prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza, vlevo jeho viceprezident Vlastimil Jakeš. | foto: Michal Remeš, MF DNES

2 2016
Přišel s vizí, přesvědčil nevěřící a dnes sleduje, jak se na české biatlonisty dívají statisíce fanoušků. „Není to můj boom, je o skládance mnoha lidí, často bezejmenných,“ říká Jiří Hamza v rozsáhlém rozhovoru, který v průběhu letošní sezony poskytl pro MF DNES. Den před zahájením světového šampionátu v Oslu vám ho nabízíme.

Je mužem s tahem na branku, který na co sáhl, to se mu dařilo.

V roli manažera basketbalistek brněnských Žabovřesk dosáhl Jiří Hamza v roce 2006 na euroligový titul.

V roli majitele vinařské firmy slavil loni 3. místo v soutěži o Vinaře roku.

A coby snílek, motivátor, manažer a posléze i předseda českých biatlonistů stál u zrodu nevídaného boomu sportu, jenž nyní přivádí k obrazovkám statisíce Čechů.

„Když něčemu opravdu věříte a jste ochotni tomu obětovat spoustu času, pak stojíte na šťastné hvězdě,“ říká.

Kým se cítíte být víc: sportovním funkcionářem, nebo vinařem?
Srdcem jsem celoživotně sportovec. Ale mě a moji rodinu živí vinařství. Což musím oddělovat.

Proč právě víno? Jak vás to napadlo?
Náhodou. Romča (manželka, bývalá basketbalová reprezentantka) se v roce 2000 vrátila z Ameriky, kde si v lize WNBA vydělala nějaké peníze. Chtěli jsme je investovat do pozemků. Pocházím ze Znojemska, měl jsem tam kamaráda... a pak se to celé tak zamotalo, že dnes je z toho docela velká firma s 285 hektary vinic, hotelem i penziony. Už můj děda byl kdysi velkým sedlákem.

Vida, vracíte se ke kořenům.
To ano, i když v naší rodině jsem měl na návrat k sedláctví nejmenší předpoklady. Neměl jsem k půdě vztah. Vystudoval jsem na učitele, tělocvik–zeměpis. Ale ani na malá děcka bych dnes nejspíš ve škole neměl dost trpělivosti.

„Učíte“ tedy jen vaše čtyři děti?
Spíš ony učí mě. Vracejí mě z oblak zpátky na zem, když je musím občas seřvat nebo s nimi napsat úlohy.

Tak velkou rodinu jste plánovali?
Plán byl původně větší, chtěli jsme dětí dokonce pět. Už jsme to nestihli.

Budou z nich jednou i biatlonisté a basketbalistky?
Malá Elča už žákovskou ligu v basketu hraje. Zato biatlon ve Znojmě, kde bývá až 40 stupňů? Maruška by ho chtěla dělat, je šikovná, ale asi to bude nereálné. A kluci hrajou fotbal.

Jiří Hamza

Narodil se 20. srpna 1970 ve Znojmě, vystudoval pedagogickou fakultu. V roce 2001 založil vinařství Vinice Hnanice, které dnes produkuje 300 tisíc lahví ročně. Byl manažerem ženského basketbalového klubu v brněnských Žabovřeskách, s nímž získal čtrnáct českých titulů, jeden v Eurolize. Slavil v roli manažera také evropský titul českých basketbalistek. Přivedl do Česka biatlonové mistrovství světa v roce 2013 a předloni se stal i předsedou biatlonového svazu, jehož reprezentanti získali na ZOH 2014 v Soči pět medailí a loni titul mistrů světa ve smíšené štafetě.

Vy jste se kdysi úspěšným biatlonistou stal.
Ale v letním biatlonu, v tom jsem vyhrál mistrovství Československa. V zimním jsem nic zajímavého neznamenal. Jo, chytlo mě to. Jenže přišla vysoká škola, převrat, jiné možnosti. Navíc jsem si tenkrát blbě polámal nohu.

O 13 let později jste se k biatlonu vrátil coby manažer s vizí areálu a mistrovství světa v Novém Městě. Tehdy mnozí říkali: Hamza je fantasta. Proč vás to neodradilo?
Protože jsem našel skupinu lidí, kteří tu moji myšlenku přijali, hlavně Vlastíka Jakeše (bývalý reprezentační kouč). K němu pak přibyli další. Tak jsme jeli na mistrovství světa 2005 do Hochfilzenu náš nápad odprezentovat.

Načež na vás všichni světoví biatlonoví lídři hleděli s despektem.
Můj pocit z prvního jednání s nimi byl: Jo, vyslechli si nás a za rohem zapomněli, že s námi jednali.

Říkal jste tehdy: Jsme pro ně otloukánci. Ale už dávno jimi nejste.
To ne, díky tvrdé práci i sportovním úspěchům jsme pro ně nyní v uvozovkách těžkým soupeřem. Tehdy nás brali za otloukánky bez zázemí, kteří jsou přivařeni k ruské klice – a když se jim to hodilo, něco nám pustili. Dnes vystupujeme jako sebevědomý subjekt, který má dost pokory, ale není už na nitkách různých skupin. Což pro nás do budoucna může být při kandidaturách i negativní. Různá Bratrstva kočičí pracky z Východu se rozpadla, Západ drží pospolu a zbytek je roztříštěný. Dostat šampionát bude mnohem složitější než v roce 2008, kdy si všichni mysleli, že jsme ho získali omylem.

Na vaší straně je však obrovský český boom, u jehož zrodu jste stál.
Ne, to není můj boom. Je o skládance mnoha lidí, často bezejmenných.

Coby předseda biatlonového svazu je však řídíte. Občas s úsměvem říkáte: My jsme demokratická instituce. Ale tak to nefunguje, ne?
Určitě ne. Ve sportu by té demokracie mělo být ještě méně než v podnikání. Na konci vždy někdo musí převzít zodpovědnost. Ale chci, aby lidé, s nimiž pracuji, věděli: I když přijde průser, neuteču od něj a pokusíme se ho vyřešit. Jsme schopni vyříkat si věci na férovku, bez cukrbliků. Když nám nejezdí lyže, pohádáme se, ale nemusíme kvůli tomu svolávat schůze. Ten svaz je rodinný, což mi strašně vyhovuje. Nejsem komunikativně jednoduchý člověk, rád si prosadím svou. Takových beranů je nás tam spousta. Přesto se pokaždé na konci domluvíme.

Jiří Hamza (vlevo) přišel v Kontiolahti o vlasy. Do hola šel po bronzové medaili Ondřeje Moravce.

Sázka je sázka. Na minulém mistrovství světa v Kontiolahti přišel Jiří Hamza o vlasy. Do hola šel po bronzové medaili Ondřeje Moravce.

Gabriela Soukalová je nyní titulní tváří tohoto boomu. Jaká je?
Bezvadná a chytrá holka, která si prochází útrapami 26letého člověka. Daleko víc však ví, co chce, než si spousta lidí na základě jejího občas zmateného jednání myslí.

Společně s dalšími reprezentanty má obří podíl na až neskutečné sledovanosti biatlonu u nás. Jak na vás působí, když ta čísla vidíte?
Že je to bláznivý příběh. Připadá mi až nenormální, když teď na přímé přenosy z biatlonu kouká každý sedmý Čech. Lidi se na něj chodí dívat do hospod, malá děcka si ve škole hrají na Soukalové, Moravce, Šlesingry a Vítkové. To je pro mě největším vyznamenáním. Ale zároveň počítáme s tím, že na biatlon v určité fázi čeká zase sešup.

A chcete na něj být připraveni?
Musíme být. Bude se pohybovat v sinusoidách, což je logické. I v Německu to tak bylo. Dnes je u nás biatlon hypoteticky na vrcholu. Už nikdy nespadne tam, kde byl, když jsme začínali. Už nikdy nebude bezejmenný. Přesto beru současný boom opravdu s velkou pokorou. Víme, jak nám bylo, když svaz neměl ani na to, aby koupil vosky. Proto ani dnes neutrácíme nesmyslně.

Jméno mezi špičkovými sportovními manažery jste si předtím vybudoval u basketbalu. Lákala vás vždy taková práce?
Úplně nejdřív jsem se jí po revoluci věnoval při brigádě v LERK Brno. Tehdy ale nikdo nevěděl, co je to smlouva, a manažer měl napsáno na vizitce každý. Také já se tuhle práci učil za pochodu. No a potom mě doporučili do basketu panu trenéru Bobrovskému.

S ním jste v Brně v Žabovřeskách stvořili nejlepší ženský basketbalový klub Evropy. Díky čemu?
I kvůli našemu výjimečnému lidskému spojení. Je mezi námi 25 let, dodnes si vykáme, ale celou dobu jsme byli parťáky, kteří se dokázali podržet. Byli jsme urputní, nenechali se od nikoho vyhodit, nebáli se riskovat. Měli jsme i štěstí, že jsme sehnali sponzora IMOS, velkou firmu. A na rozdíl od jiných lidí točících se kolem sportu jsme ty peníze nerozkradli a dávali je do kačky zpět do sportu.

Jiří Hamza

To bylo kdysi. Ještě coby basketbalový manažer...

Přesto jste v roce 2010 opouštěl basketbal zatrpklý.
Ten konec nastat musel. Už po olympiádě v Pekingu 2008 jsem se na basket chtěl vykašlat. Byli jsme v popředí s panem Bobrovským dlouho a ocitali se pod čím dál větším tlakem. Ale chtěl jsem ještě udělat mistrovství světa 2010 v Česku. To bylo mým děckem a nápadem, kterému se taky zprvu všichni smáli – a přesto jsme ho získali. Ale lidsky už to u nás v basketu přestávalo fungovat. Tehdy se navíc roztočila taková finanční spirála, že po vítězství Žabovřesk v Eurolize u nás braly hráčky neuvěřitelné peníze, stejné jako dnes fotbalisté ve Spartě.

To snad ne.
Psalo se, že berou 100 tisíc měsíčně. Ale některé braly až čtyřikrát tolik.

Vůdčí roli při organizaci basketbalového šampionátu vám posléze vzali. Co k tomu vedlo?
Hlavně to, že město Brno nedokázalo dodržet své závazky vůči mistrovství. Pak už se vše pletlo páté přes deváté, politika, naše okoukanost, volba jiných funkcionářů v rámci federace.

Ale vás znechutilo především vystupování lidí vůči vaší osobě, že?
Já určitě udělal v basketu i spoustu komunikačních chyb. Přesto mě překvapilo, jak snadno se lidé ode mne odvrátili a jak jsem najednou o sobě četl vymyšlené čuňárny, které se nikdy nestaly. Za vše, co jsem pro basket udělal, mohl být ten odchod trochu víc v rukavičkách. Ale to už je pryč.

Díváte se dnes na basketbal?
Čtyři roky jsem se nepodíval, až loni na mistrovství Evropy. A musím říci, že celoevropsky šel ženský basket obrovsky dolů. I jeho systém v Česku mi přijde scestný. Když smí hrát až sedm cizinek v jednom českém družstvu, je to podle mne cesta do pekel.

U basketbalu jste našel manželku. Vlastně jste se seznámili tak, že jste ji „koupil“ do Brna.
Byl to první přestup v basketu, který jsem organizoval. Přečetl jsem si, že všichni chtějí koupit nějakou Romanu Janálovou z Hradce. Já se v tom tenkrát ještě tolik neorientoval, ale s panem Bobrovským jsme si řekli: No tak ji koupíme. Vzal jsem si oblek a šel se na ni podívat. Vidím, že má číslo 10, a koukám: Ježíš, dyť ta je tlustá. Stálo o ni tehdy i USK Praha, ale táta Janál rozhodl: Půjde k panu Bobrovskému. V Brně jsme pak s Romčou rok chodili na pivo a potom už nejen na pivo...

Co vám říká manželka dnes? Že těch funkcí máte až moc?
Romča říká, že jsem magor.

A co jí odpovídáte?
Že má pravdu. Bez ní bych byl ztracený. Když strávíte 200 dnů v roce mimo barák, potřebujete tolerantního partnera. Ale protože sama vzešla ze sportu, ty mé cesty se u nás doma tolik neřeší. Už se jen ptají: Taťko, kdy odjedeš? A kdy zase přijedeš?

V neděli skončila na Vysočině největší sportovní akce v historii kraje – mistrovství světa v biatlonu. Šéf organizačního výboru Jiří Hamza si může po desítkách hodin práce konečně odpočinout.

V Novém Městě na Moravě. Sem přivedl v roce 2013 biatlonové mistrovství světa.

Lákali vás i do vysoké české politiky. Ale tuhle další roli jste odmítl.
Raději chci kandidovat do mezinárodních biatlonových funkcí. Navíc moje huba je až příliš přímá, aby dělala politiku. Jsem turbulentní člověk a teď jsem našel vnitřní rovnováhu. Byznys mám rozběhlý a 80 procent času věnuji biatlonu coby svému koníčku. Nemyslím si, že bych byl dobrým politikem, protože v politice určitě neplatí, co na srdci, to na jazyku. Kdežto u biatlonu si to pořád ještě můžeme mezi sebou dovolit.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze