Kvůli titulu jste se vrátil zpátky do Lovosic?
O návratu jsem přemýšlel už dlouho. Kvůli rodině, synovi, navíc jsem v Čížkovicích postavil barák. Měl jsem i jiné nabídky, ale táhlo mě to sem, je tu super parta. Chtěl jsem si tady zase zahrát s kluky.
Jaké bylo angažmá v Pirně?
Hodnotím to pozitivně, ukázalo mi to možnosti, jak se dělá házená. Hráli jsme třetí ligu, jejíž vršek je srovnatelný s naší extraligou, ale finančně je to úplně někde jinde.
V Německu je házená hodně populární, platilo to i v Pirně?
Měli jsme pořád plno, házená je tam po fotbale druhý sport. Narváno bylo, ať jsme hráli o postup či sestup, lidem je to jedno, chodí se házenou bavit. Je to nepopsatelné. Na top zápasy jsme mívali i dva tisíce lidí, přestože kapacita byla kolem osmi set. Prostě paráda. Ale i lovosičtí fanoušci jsou fantastičtí.
V Německu jste se udržel osm let v jednom klubu, to u cizinců nebývá až tak obvyklé.
Když jsem přišel, bylo nás tam šest Čechů. A vydržel jsem tam jediný. Za těch osm let se vystřídalo 45 hráčů a čtyři trenéři, každý rok jsme zkoušeli něco jiného. Jsem rád, že jsem zůstal tak dlouho, Pirna je takový můj druhý domov. Vždyť jsem tam strávil čtvrtinu života.
Bydlel jste tam?
Žil jsem tam sedm let, ale poslední rok jsem tady začal stavět barák. Už to pro mě bylo náročné, nechtělo se mi to dál absolvovat.
Uživila vás jen házená?
Dvanáct let jsem profík, ale teď už chci myslet na budoucnost. Najít si práci, adaptovat se na normální život. Synovi budou čtyři roky, chci ho vést k házené, pomoci tady s trénováním žáků. Budu si dělat licenci.
A práci už máte?
Zatím ne, ale od příštího roku chci začít pracovat. Najít si něco, co by šlo skloubit s házenou. Mám příslib, že mi s tím pomohou v klubu.
V Lovosicích byste měl nahradit Milana Berku, který se přesunul do pozice asistenta kouče, a plnit roli tvůrce hry. Přijímáte ji?
Ano - a rád. Jsme tady tři střední spojky, můžu alternovat na pravé i levé, budeme se nějak točit. Hlavní bude, abychom vyhrávali.
Věříte, že obstojíte?
Každý v sobě má pochybnosti, ale také vím, co umím. Snad přesvědčím lidi, že házenou hrát umím.
Co jste se naučil v Německu?
Poslední dva roky tam byl útlum, měli jsme málo hráčů, bylo hodně zraněných a já hrál i 60 minut bez střídání. Takže mi to třeba dalo, že jsem na tom dobře fyzicky.
V Německu vás vedl český kouč Petr Házl, tady lavičce šéfuje další lovosická ikona Vladimír Šuma. Jak byste je porovnal?
S Petrem Házlem jsme spolu v Pirně ještě i hráli. Střídali jsme se na spojce a já dával z jeho akcí góly. Něco úžasného. I když pak přešel do role kouče, zůstali jsme kamarádi, prostě super. Vláďa je podobný typ, oba to byli fantastičtí házenkáři. Pod Vláďou trénuju chvíli, známe se, jsme kamarádi. Dokonce jsem byl přes něj jednou na testech v Coburgu, když tam ještě hrál. Ale rozhodl jsem se zůstat v Pirně.
