Dobří? Jak skromné je to vyjádření.
Z Nového Zélandu, kde slavná endurová soutěž o víkendu skončila, letěly do světa následují výsledky družstev, v němž zápolilo 130 klubů:
1. Motoklub Jiřetín.
3. Motoklub Jiřetín.
5. Motoklub Jiřetín.
Pro neznalé to vypadá jako pohádka. Kterak se malá dědina stala velmocí motocyklového světa.
Jenže pro odborníky to takové překvapení není. "Nechceme se jen dívat a svézt se, jedeme tam vyhrát," prohlásil už před soutěží sebevědomě manažer klubu Ladislav Michálek.
V kulturním domě, další vymoženosti skromné obce, se za čas opět bude konat sláva, na jakou jsou zde zvyklí. Na pódium budou vystupovat jezdci, kteří v klubu pod hlavičkou Jiřetína závodí. Možná nepřijedou všichni, protože ve vesnici nežijí.
Jiřetín se pravidelně v Šestidenní umisťuje na předních příčkách, protože sbírá po republice ty nejlepší jezdce. Letos navíc využil toho, že v hlavní soutěži Trophy tým poprvé po 57 letech nestartovala česká reprezentace, a klub tak mohl sáhnout po absolutní špičce. Výsledkem je jasný triumf.
"Konečně můžu na Šestidenní slavit," radoval se Roman Michalík, jeden ze tří členů vítězného družstva, který soutěž vyhrál na patnáctý pokus. "V týmu Jiřetína všechno klaplo. I díky manažerovi Michálkovi," líčil jeho kolega Jan Zaremba,
Ladislav Michálek je klíčovou postavou při stvoření jiřetínského zázraku. V obci žije a během pěti let v ní vybudoval respektovaný tým. V jeho čele stojí starosta vesnice Josef Kucin, jenž také odjel na Zéland.
Na dalekou cestu dokázal oddíl na rozdíl od českého svazu endura sehnat i nutné miliony. A jeho závodník Václav Daněk se stal populárním dřív než Šestidenní začala: po krádeži motorky mezi sebou místní uspořádali sbírku, aby mohl jet.
U města Taupo, kde se soutěž konala, si lze kafe zalít horkou vodou z potoka. Stejně snadno vypadala cesta Jiřetínských k úspěchu.
Na první příčku se trojice Michalík, Zaremba a Vít Kuklík vyhoupla po prvním dnu a pozici lídrů až do konce nepustila. Před druhými Australany vyhráli o víc než 13 minut.
