Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Panský začínal s knížkou a penálem. Pak se stolním tenisem projel svět

S ČÍM VŠÍM SE DÁ HRÁT. Jindřich Panský si vystačí s mobilem, Ivan Karabec volí botu, Iveta Vacenovská knížku. Denisa Rosolová zůstala u klasiky. Společně tak propagují kampaň Jeden za všechny, všichni za stůl. | foto: Český olympijský výbor

16 2015
S pingpongovými exhibicemi projel celý svět, ale netradiční hrou podpořil i domácí stolní tenis. Jindřich Panský, několikanásobný medailista z mistrovství světa a Evropy a současný reprezentační trenér, se s mobilem pustil do hry v rámci kampaně „Jeden za všechny, všichni za stůl“. Ta má prostřednictvím soutěže o pingpongové stoly a show s reprezentanty a olympioniky přiblížit stolní tenis dětem.

Ve videu ke kampani hrajete mobilním telefonem. Jakou nejzvláštnější věcí jste kdy hrál ping-pong?
Toho bylo! Bota, malá raketa, velká raketa, prkénko na maso, síťka na ryby.

Síťka na ryby?
To je zase trochu něco jiného. Tou míček chytnu a donesu na druhou stranu.

S exhibicemi jste projel velký kus světa. Na jakém nejexotičtějším místě jste hrál?
„Na Tahiti. Tam byla jen železná ohrada, hráli jsme na betonu, foukalo nám tam, to bylo kruté. Nebyla tam ani hala, jen železná ohrada. Domorodci přijeli auty až do té ohrady auty a my jsme tam měli na betonu postavený stůl. Nebo jsme hráli pro německou televizi ARD, jmenovalo se to „Zahradní show“ a taky jsme hráli venku a modlili jsme se, aby moc nefoukalo, protože míček by tím pádem odletěl až bůhví kam. Byli jsme postavení do prekérních situací, ale museli jsme si poradit.“

V rámci soutěže mají školáci ukázat, jak se dá hrát ping-pong bez pálek a stolu. Taky jste jako kluk hrál učebnicemi?
To víte, že jo. Ve školách jsme hráli knížkami, penály, čím se dá. Když je chuť, dá se hrát skoro vším. My jsme měli rodinný domek a tatínek koupil vyřazený stůl, takže jsme začínali s bratry venku na zahradě. Měli jsme k tomu přístup a pak už to šlo automaticky. Prohrával jsem se staršími bratry, chtěl jsem je porážet. Takže mě za stůl lákala motivace být dobrý. Pak už jsem se přihlásil do oddílu. Když je dítě malé, rozhoduje dostupnost toho, kam může chodit do oddílu.

Kampaň

Jeden za všechny, všichni za stůl

U stolního tenisu se lze bavit, i když člověk zrovna nemá po ruce pálku a pingpongový stůl. I to ukazuje kampaň s názvem „Jeden za všechny, všichni za stůl“, kterou Český olympijský výbor připravil ve spolupráci s Českou asociací stolního tenisu. Soutěž o herní stoly a pingpongovou show je určena školám, jež se zapojily nebo se přihlásí do projektu Sazka Olympijský víceboj.

Úkolem škol je natočit nejvýše minutové video a ukázat na něm, jak se dá hrát stolní tenis i bez pingpongového stolu a pálek. Videa mohou školy zasílat až do 22. února prostřednictvím webu www.vsichnizastul.cz. Nejlepší školy v každém kraji si rozdělí celkem 56 pingpongových stolů, výherce určí hlasování veřejnosti. Do každého kraje také v rámci pingpongové show zavítají nejlepší stolní tenisté a spolu s nimi další olympionici.

Jaká je v tomto ohledu situace stolního tenisu. Je dost příležitostí a dětí, které by je využívaly?
Příležitostí je dost, ale je to složitější, protože je ohromná konkurence. Když dneska děti začínají, hlavně rodiče koukají také na návratnost, popularitu toho sportu. A to je bohužel v konkurenci nově vzniklých sportů jako je třeba florbal složité. Děti napřed vyzkoušejí všechny možné atraktivní sporty, které jsou třeba i v pozdější době – pokud by v nich děti byly dobré – i finančně atraktivní. Teprve když tam neuspějí, přijdou k nám děti, které jinde nechtějí.

Zmínil jste návratnost a finanční atraktivitu. Škodí stolnímu tenisu i to, že v řadě evropských států hrají naturalizovaní Asiaté, pro něž je ping-pong doménou?
Zcela určitě. Waldnera nebo Perssona znal každý, ale čínská jména si lidi ani nepamatují. Jsem přesvědčený, že asijská doména nám hodně škodí, ale s tím se momentálně nedá nic udělat. Nevadilo by mi, kdyby hráli za oddíly, ale vadí mi, že hrají i za národní mančafty.

Práci u českého týmu vám to ztěžuje?
Je daleko větší konkurence než třeba za nás. Tehdy Číňané vyjeli jednou za dva roky na mistrovství světa, jinak byli uzavření. Dneska jsou i v evropských týmech, jsou na všech mezinárodních turnajích a je jich strašně moc. Svět je otevřený.

Vy jste hráčem slavné éry jako Marie Hrachová nebo Milan Orlowski. Mohli by v Česku vyrůst podobně úspěšní hráči?
Jsem optimista, věřím, že talenty máme pořád. Jen je to o tvrdé dřině. A je to složitější. U nás došlo k odlivu dobrých. Když je někdo skutečně nejlepší, hraje venku. Až na jednoho, který hraje naši ligu, působí všichni moji reprezentanti v cizině. Z toho jasně vyplývá, že mladí se nemají od koho učit, konkurence u nás není tak silná, jak bychom si představovali.

Jaká největší výzva vás letos s týmem čeká?
Máme dva ohromné vrcholy. V dubnu je mistrovství světa jednotlivců v Číně a potom úplně hlavním cílem jsou Evropské hry v Baku, evropský model olympiády. Je to hlavně důležité pro náš sport jako takový, výsledek je bodovaný, dělá to obrázek a finanční možnosti celému sportu. Rozhodně je to přínos.

Autor:


Témata: stolní tenis




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze