Nyní je ve druhém ročníku vysoké školy a dál boxuje. "Nechtěl jsem doma sedět jako pecka," vysvětlil, proč si zvolil tvrdý sport, který ho přivedl do reprezentace.
Box vás musí hodně bavit, když jste pravidelně jste dojížděl čtyři roky z Vodňan do Českých Budějovic.
Ze začátku jsem si nemyslel, že budu boxovat dlouho. Ale pak mě to chytlo. Přišly zápasy a byl jsem pořád na cestách. Jezdil jsem po Evropě s reprezentací kadetů, juniorů i teď seniorů. Alespoň jsem se někam podíval. Zato jsem byl míň doma.
Kde jste všude s boxem byl?
Ve všech sousedních státech, v Rakousku, Polsku, Německu, na Slovensku. Pak Litva, Lotyšsko, Estonsko. Dále jsme byli ve Francii, Chorvatsku, Španělsku, Švýcarsku. Na další země si hned nevzpomenu.
Studujete vysokou školu. Jaký jste si vybral obor?
Dál studuju rybářství.
Někdo může pochybovat, že se dá takové studium zvládnout společně se špičkovým boxem.
Dá se to skloubit. Musí se správně rozvrhnout čas, aby se dalo všechno stihnout. Jde to. Někdy třeba píšeme zápočty nebo máme jine povinnosti, ale zvládne se to.
Stále trénujete denně. Jaká je náplň vaší přípravy?
Často i dvakrát za den. Dělám něco sám a pak jsu na společný trénink. Když mám po zápase, tak boxerský trénink vynechám. Jako teď. Nejdříve jsem se protáhl, pak jsem si zacvičil a měl běhal jsem, aby byla fyzička. Tělo nemůže jen boxovat, musí se to prostřídat i s jiným sportem, během, posilováním.
Vy jste o víkendu boxoval? Jak vaše utkání dopadlo?
Byl jsem na první lize v Plzni proti Brnu. Vyhrál jsem ve čtvrtém kole r. s. c.
Jste spíš technický boxer. Často před limitem nekončíte.
Záleží, jaký máte den. Když jsem začínal s boxem, měl jsem silný úder, bombu, ale technik jsem nebyl. Až postupem času se člověk vyboxuje. Zamyslí se nad tím a snaží se uplatnit techniku. Úplný technik nejsem, spíš se víc tlačím dopředu.
Váš trenér Faber o vás říká, že si umíte soupeře připravit a zasáhnete ho v pravou chvíli.
Důležitý je toho soupeře ze začátku přečíst, jaký je. Pak si ho snažíte zpracovat, aby hrál podle vašich karet. Poznáte, jestli má respekt, nebo dělá chyby. Tak se do něj začnete víc tlačit, snažíte se ho zaskočit technikou nebo sériema úderů. Když se vám to povede, je to pro vás lepší.
Necítíte trochu křivdu, že jste neletěl do Chicaga na mistrovství světa, ale přednost dostal někdo jiný?
Ani ne. Podívat, to jo, ale boxovat tak za pár let a něco většího tam udělat.
Moc se uhodit nenecháte. Byl jste vůbec někdy v ringu bit?
si jo. Když jsem v kadetech začínal. Byl jsem na turnaji venku s Polákem nebo Slovákem a prohrál jsem na body. Byl druhej nebo třetí na světě v kadetech. Ale pak jsem ho za dva roky potkal a vrátil jsem mu to.
Mockrát vás ani nepočítali, že?
Taky jsem ji chytil na bradu a byl jsem počítanej, ale ustál jsem to a doboxoval jsem to. Ale snažím se boxovat tak, abych to neschytal.
Kde to bylo a proti komu?
Na turnaji v Německu nějaký Turek, co tam žije. Ve třetím kole mě chytil trochu po bradě. Tak mě odpočítali a pokračovali jsme. Byl jsem nahulenej, ale doboxoval jsem i to čtvrtý kolo a nakonec jsem vyhrál. Pak jsem byl možná jednou dvakrát počítaný v kadetech, jinak už ne.
Dá se takový úder zvládnout?
Chvilku trvá, než se vzpamatujete. To je vteřina. Za to počítání se z toho dostanete a jste v klidu. To počítání je ochrana pro vaše zdraví. Nikdy jsem nedostal takovou ránu, abych to nezvládl. To naštěstí ne.
Kolikrát jste poslal soupeře k zemi?
Tak patnáctkrát. Když jsem začínal, měl jsem docela tvrdý úder. Ti kluci byli často mladší než já. Jak jsem neměl techniku, rozběhl jsem se a oni šli na zem. Mezi muži už to jednoduché není. Teď co jsem boxoval, tak jsem toho kluka trefil na bradu a pak na spodek, takže padl.
Co vaše další cíle, jaké jsou?
Začal jsem vlastně v optimálním věku. Čtrnáct, patnáct let, možná to chtělo o něco dříve. Chtěl bych udělat větší výsledek na velké soutěži jako je mistrovství světa nebo Evropy. Nějakou placku. A velký sen je podívat se na olympiádu. Udělat si jméno a pak jít třeba do profiringu.
Kompletní výsledky ankety najdete ZDE.
