Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Těším se, že budu hrát o něco méně, říká Jícha o příští sezoně v Kielu

Filip Jícha na házenkářském kempu v Třeboni | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

13 2014
Nejlepší český házenkář Filip Jícha po sezoně, v níž podle svých slov strávil na hřišti nejvíc času v kariéře, může zažít klidnější rok. V německém velkoklubu z Kielu, který vede jako kapitán, dostal na spojkách nové spoluhráče světové úrovně. O tom, jestli si Jícha sezonu zpestří účastí na mistrovství světa s českou reprezentací, však jasno stále není.

Jeden z cílů dovolené si splnil: vyhrál golfovou tour, kterou každoročně skamarády v létě pořádá. „Suše jsem to zvládl. Dan Kubeš skončil druhý,“ usmíval se házánkářský kanonýr Filip Jícha. Právě Kubeš spolu s Janem Filipem od července vedou reprezentaci – a stále se neví, zda s Jíchou, či bez něj. „Situace se nemění,“ řekl Jícha, jenž jako kapitán dovedl Česko na mistrovství světa.

Tento týden Jícha přijel do Třeboně na házenkářský kemp, kde s dětmi trénoval, dával jim rady a pak jim tři čtvrtě hodiny odpovídal. Na otázku na šampionát v Kataru odpověděl i jim: „Pojedu buď jako házenkář, nebo jako divák.“

Na golfu jste byl s oběma kouči reprezentace, vašimi kamarády. Nesvádělo to k přemlouvání?
Jeden večer jsme se bavili o házené, ale pak to přehodili na golfově-kamarádský modus. Ostatní kluci, kteří se nepohybují v tak úzkém házenkářském prostředí, nás brzdili. Za to jim patří velký dík. Nechtěl jsem o dovolené řešit pracovní věci.

Víte, kdy chcete mít jasno?
Řekli jsme si, že se ještě potkáme. V pátek jsem se potřeboval pobavit s jedním důležitým člověkem, na začátku týdne se sejdu s Honzou Filipem. S ním i s Danem Kubešem jsme v úzkém kontaktu. I když Danovi jsem teď volal a vůbec jsme neprobírali nároďák, ale jeho začínající trenérské angažmá v Německu. Oba dva jsem prosil o to, že ať udělám jakékoli rozhodnutí, budou ho respektovat.

Sezonu jste končil se zraněným kotníkem. Jak na tom noha je?
Upřímně: v neděli jsme byl poprvé běhat a v posilovně – a není to moc slavné. Běhat můžu, ale je to odrazová noha a já potřebuju energii ze svalů přetransformovat na to, abych dokázal vyskočit. Noha je zatím zatuhlá, při odrazu bolí. Skáču tak o 15 centimetrů níže, než normálně.

Jaký je tedy výhled?
Nemůžu se divit, jak to vypadá: měl jsem těžký výron, za šest dnů byl zpátky na hřišti, ovšem dalších pět týdnů jsem jen hrál a vůbec nemohl trénovat. Na dovolené se to zklidnilo, ale jakmile jsem letěl do USA a zpátky, měl jsem kotník tak třicetinásobný. Bude to chvilku trvat, kotníku se zase budu muset věnovat.

Váš Kiel získal posily, hlavně na spojkách - přišli nejlepší házenkář světa Duvnjak a španělský mistr světa Canellas. A vám se herně uleví, ne?
V minulé sezoně jsem strávil na palubovkách jednoznačně nejvíc času v kariéře. Těším se na nové hráče, a i když to zní zvláštně, těším se i na to, že ne všechny zápasy budu muset odehrát 60 minut. Jasně, pokud bych hrál třeba dvě utkání po sobě míň, než na co se budu cítit, může mě to štvát. Ale zase budu mít čas na sobě pracovat a věnovat se momentům, které pro svou hru potřebuju.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze