Tuhle otázku od dětí čekají všichni. „A kolik berete?“ zeptal se jeden z malých házenkářů v oranžovém tričku Filipa Jíchy. „Já ti to řeknu takhle,“ opáčil nejlepší český hráč: „Byl bych hrozně rád, aby byly výplaty v kolektivních sportech Evropy zveřejňovány. Aby se sportovci mohli srovnávat s druhými. Ale nejlépe ohodnocení házenkáři můžou brát až 800 tisíc eur ročně.“
Mezi účastníky házenkářského kempu to zašumělo. A jeden z těch, kteří seděli v jídelně v Třeboni a ptali se kapitána reprezentace, opáčil suše: „Ty jo!“
Třičtvrtěhodinová debata zakončila Jíchovu návštěvu na akci, která může pomoci k tomu, aby česká házená - mužská i ženská - třeba jednou měla podobné osobnosti. „Každý rok chci přijet aspoň na den. Přijel jsem i tehdy, když se mi narodila dcera, jen pár dní po porodu,“ popisoval Jícha na jihu Čech.
Jícha a národní tým? Jasno neníFilip Jícha stále není rozhodnutý, zda (ne)bude pokračovat v reprezentaci. Ač pomohl Česku jako kapitán na lednové MS v Kataru, jasno nemá. „Platí, co jsem říkal po posledním zápase sezony. Definitivní rozhodnutí si nechávám pro ty, co ho mají slyšet jako první,“ zmínil hlavně trenéry reprezentace Jana Filipa a Daniela Kubeše. |
Dvakrát v Třeboni a jednou v Litovli se v létě protočí na 350 dětí. „Máme plno,“ říká za organizátory Michal Vopelka; kemp se pořádá již 15. rokem.
Kromě házenkářů a házenkářek z Česka nechybí poblíž rakouských hranic sportovci z Lince, na kempu už byli i Řekové, Litevci, Němci, Francouzi či Španělky. Všichni mají po dobu 7 dní denně 7 hodin zátěže - ať už jde o cvičení na koordinaci či techniku, o házenkářské zápasy, posilování či rehabilitaci.
A jelikož příklady táhnou, jezdí na kempy reprezentanti (letos Petr Štochl, Michal Kasal, Martin Stržínek) i reprezentantky (Iveta Luzumová, Petra Vítková, Kateřina Keclíková). Jíchův příjezd však byl největším trhákem. „Filip je absolutní profík, navíc má rád děti. I přes nabitý kalendář si čas vždy najde,“ těší Vopelku.
„Snažím se podpořit svůj sport. Házenou jsem se přece naučil v Česku,“ říká Jícha. „Svou přítomností se dětem snažím kemp osladit, aby dostaly třeba větší chuť a u házené zůstaly. Rozhodně do toho nechci trenérům zasahovat, považuju se tady za hosta. Ale rád jim to jednou, dvěma radami zpestřím.“
A tak Jícha na začátek v třeboňské hale spojkám ukazoval, jaký vyvinout co největší tlak na obranu soupeře. „Levým ramenem napřed,“ zdůrazňoval dětem správnou střelbu a názorně ukazoval, jak do ní zapojit celé tělo; když Jícha švihne míč pravačkou, ruka mu diagonálně skončí až na levém stehně.
Na venkovním hřišti zase sledoval kombinace menších i větších házenkářů; podíl chlapců a dívek je mimochodem na kempech zhruba stejný. Jeden z účastníků Filip Benda, sám oblečený do dresu Kielu s Jíchovým číslem i jmenovkou, pak téměř jako sportovní profesionál říkal: „Filip je zlatý hřeb, jsme tu určitě z nějaké části i kvůli němu. Ale hlavně se chceme co nejvíc naučit.“
Po lekcích na hřišti nakonec v jídelně, kde Jícha stejně jako děti poobědval rizoto, došlo ještě před autogramiádou na „volnou besedu“ a zhruba 45 minut otázek. Na velkoklub z Kielu, na peníze, největší rivaly, nejnepříjemnější protihráče...
Ale i na kurióznější záležitosti. „Kolik jste měřil ve 13 letech?“ zaznělo směrem k dvoumetrové spojce. „Přesně nevím. Ale nebyl jsem určitě nejvyšší. Výška průměrná a hrozně, hrozně hubenej,“ vzpomínal dnešní silák Jícha.
I to může být důvod k víře, že někdo ze začínajících házenkářů a házenkářek z Třeboně může jednou ujít podobnou cestu jako on.