Vaše cesta do zámoří přišla těsně po přípravě národního týmu a termínově zasahuje již do závěrečné fáze přípravy Sparty před nadcházející sezonou. Jak se dá tak náročný program skloubit s pobytem tady v Indianapolis?
Jednoznačně musím říct, že moje přítomnost závisela pouze na dobré vůli klubu. Ten mě na potřebnou dobu uvolnil. Reprezentační blok skončil kolem 20. srpna a další bude až v listopadu, to znamená, že jsem se uvolňoval jen z klubové přípravy, která je teď v plném proudu. Jsem rád, že to nakonec vyšlo, protože ta zkušenost je opravdu velmi cenná, zvláště v situaci, kdy se mistrovství odehrává na jednom místě a člověk může vidět všechny současné špičkové týmy pohromadě.
U reprezentace jste vytvořil poměrně široký realizační tým. Tady v USA jste společně s manažerem našeho národního výběru Tomášem Klečkou. Byl v tom nějaký záměr?
Vůbec ne. Tomáš přicestoval jako soukromá osoba, na vlastní náklady. Je tady proto, aby viděl jak se po organizační a manažerské stránce připravuje taková akce a zkušeností chce samozřejmě využít i doma. Já bych byl rád, kdyby lidí jako on, kteří nejdříve investují do svojí práce a teprve potom z ní můžou mít nějaký finanční efekt, bylo víc.
MS je vedle olympijského turnaje jedinou akcí, kde je možné vidět absolutní světovou špičku. Proč zde neuvidíme víc basketbalových příznivců nebo odborníků z Čech?
Na to dokážu těžko odpovědět. Je pravda, že se jedná o finančně náročnější záležitost a termín nepřeje účasti klubových trenérů. U reprezentačních koučů je situace naprosto odlišná a s řadou z nich jsem se už potkal a ještě určitě potkám. Znovu jsme pak u otázky, jestli je i z tohoto hlediska vůbec možné skloubit tyto dvě funkce.
Pokud by přeci jen trenér na jakékoliv úrovni přicestoval, může mu sledování takového turnaje přinést nějaký užitek, nebo se jedná o zcela specifickou záležitost, která se do běžné trenérské práce dá jen velmi těžce aplikovat?
Na jedné straně je zcela jasné, že na klubové úrovni se s tak dlouhým turnajem nesetkáme. Podle toho je také vedena příprava jednotlivých celků, kterou jsem samozřejmě detailně sledoval a pro mě osobně může mít obrovský význam. Její organizace, členění a délka je pro klubového trenéra naopak bez většího významu. Na straně druhé je MS rozhodně přesným ukazatelem toho, kam se basketbal ubírá a jaké jsou jeho nejmodernější trendy. A to se samozřejmě musí vidět. I když budeme my všichni, co jsme tady byli, předávat svoje zkušenosti a poznatky dalším trenérům, bude to už jen náš osobní subjektivní pohled na věc.
Jako hráč i trenér jste podobných vrcholných akcí zažil spoustu. Jak byste zhodnotil tento šampionát?
Po organizační stránce se nedá zhodnotit jinak, než jako typicky skvěle americky připravená akce, i když na můj vkus přece jen pořadatelé pokulhávají v péči o novináře a pozvané hosty. Podle mě bude ale i toto kulminovat s tím, jak se mistrovství dostane do závěrečné fáze. Skvěle zajištěná je i bezpečnost a ze všeho nejfantastičtější je skutečnost, že tu pracuje 2500 dobrovolníků, což si u nás nedovedu vůbec představit. Prostředí, které sportovcům nabízejí obě haly je někde na hranici snů. RCA Dom se svoji kapacitou pro 70 000 diváků je naprosté specifikum, které se našim představám o sportovní hale trochu vymyká, ale Conseco Fieldhouse je basketbalový speciál šitý přímo na míru profesionálního klubu, kde hráči, sponzoři, diváci a média mají všechno, na co si jen vzpomenou.
A po stránce sportovní?
Jednoznačně velmi zajímavé. Hlavně porovnání několika směrů, tak jak je prezentují zástupci jednotlivých kontinentů. Dalším velmi zajímavým aspektem je srovnání amerického basketbalu v podání domácího týmu a Evropy či zbytku světa. Tady si myslím, že ten rozdíl se skutečně stírá rychleji, než mnozí očekávali.
Není tedy z tohoto pohledu kvalifikační klíč pro Evropu příliš krutý, zvážíme - li skutečnost, že doma zůstali takové týmy jako Itálie, Chorvatsko, Litva, Řecko nebo Izrael?
To je otázka, která asi napadá všechny Evropany. Ten systém je daný a nevím, jestli je dobré o něm polemizovat. Počkejme do konce turnaje. Ale už v základních skupinách byla řada překvapení a i outsideři, jako je Nový Zéland nakonec můžou výrazně překvapit a postoupit až do vyřazovacích bojů. Na nejvyšší příčky se ale stejně nakonec propracují celky s kvalitnějším basketbalovým základem. Takže pokud bych to shrnul, můžou slabší týmy hrající s obrovským entusiasmem připravit občasné překvapení, otázkou ovšem zůstává, co celkově přinesou kvalitě turnaje.
Můžete se při sledování jednotlivých zápasů alespoň někdy oprostit od práce trenéra a dívat se na basket jen jako fanoušek, který se chce hrou nechat bavit?
Abych řekl pravdu, tak bohužel ne, přičemž to slovo bohužel volím záměrně. Tuhle jsme sledoval jeden zápas a už jsem byl opravdu velmi unavený, protože byl ten den již čtvrtý v pořadí, což představuje nějakých osm hodin koncentrace. Chtěl jsem si už trochu odpočinout, ale stejně jsem se zase přistihnul při tom, jak si něco čmárám a dělám poznámky ke hře. Takže znovu odpovídám ne. Nakonec podobný problém mám i doma a žena mi za to právem nadává, protože ve chvílích, kdy by měl člověk relaxovat a přijít na jiné myšlenky, tak stejně zase šáhnu do šuplíku pro knížku o basketbale. Ale vím, že to asi nebude správné.
Trochu z jiného soudku. Sám si kvalitu basketbalu tady v Indianapolis pochvalujete. Co má ale dělat chudák fanoušek doma v Čechách, který si o televizních přenosech může nechat jenom zdát? Máte vy osobně návrh na řešení této smutné situace?
Řešení je velmi jednoduché. Je potřeba ovlivnit média. Je to politika a ta se musí vést jinak, než se vedla doposud. Jsem přesvědčen, že určité kroky už se podnikají a že jsou to kroky správným směrem. Basketbal je nejdůležitější sport na celém světě. To je jednoznačný fakt a my tímto faktem musíme ovlivnit celou veřejnost a lidi na těch důležitých místech. Pro zajímavost můžu uvést, že jsme na letošním draftu vedli některá jednání o možnosti vysílání pořadů vyráběných tady v USA o NBA v České televizi s tím, že by byly protknuty nitkou Jirky Welsche, případně i Luboše Bartoně.
Nemůžu se ubránit otázce, zda srovnáváte přítomnou elitní šestnáctku s možnostmi české reprezentace v ideálním složení. Jak by podle vás taková konfrontace dopadla?
Při tom složení, které tady je, bychom mohli vyrovnaně hrát s celky na 13. až 16. místě. Myslím, že bysme nebyli zcela bez šancí ani proti Novému Zélandu a Číně. Klíčovou otázkou zůstává optimální složení našeho výběru tak, jak ho nosím v hlavě já. A v tom případě by v ní našel místo jediný hráč, který hraje momentálně Mattoni NBL a tím je Petr Čudek. Zbytek by tvořili výhradně hráči, kteří startují, nebo od letošní sezóny budou startovat v zahraničí. Ono totiž nemusí být až tak velkým problémem na vrcholné akci uspět, ale spíše se na ní kvalifikovat.
Nešel být národní tým pro posílení našich šancí v kvalifikacích pro nadcházející evropské šampionáty doplnit o kvalitní naturalizované cizince? Němci se vydali podobnou cestou a tady v Indianapolis si zahrají minimálně o bronz!
To je další dobrá otázka. Nejde jen o Němce. Cizince za tímto účelem naturalizovali například i Poláci, Slovinci a další. Ale ten proces musí začít u klubů. Oni musí chtít a zaplatit kvalitního hráče a podmínky pro naturalizaci mu připravit. S tím nemůže začít federace nebo vedení reprezentačního týmu.
Ale vy sám osobně byste nebyl proti?
Rozhodně ne. Samozřejmě s podmínkou, že by byl kvalitativně výš, než čeští hráči.
