Svět stolního tenisu ji konečně výrazně zaregistroval. Iveta Vacenovská se na šampionátu v Jokohamě stala největším překvapením ženské dvouhry, když se jako jediná Evropanka probojovala mezi posledních osm.
Tam už třiadvacetiletá česká reprezentantka před deseti tisíci diváky nestačila na Číňanku Liou Š'-wen, jíž podlehla 1:4 na sety. Rodačka z Hodonína chce ale zůstat pevně na zemi, nečekaný úspěch nepřeceňuje.
"Určitě je co zlepšovat. Vždyť jsem prohrála s Číňankou, takže příště ji musím porazit," usmála se devadesátá hráčka světa.
Iveto, máte za sebou dlouhý let z Japonska. Jak probíhal? Relaxovala jste a vychutnávala úspěch z mistrovství světa?
Abych pravdu řekla, tak na mě padla po tom všem únava. Ten turnaj byl pro mě strašně náročný, i fyzicky. Spala jsem. Podívala jsem se na jeden film, poslouchala muziku. Moc jsem nad ničím nepřemýšlela.
Kdy vám došlo, že jste se dostala v turnaji tak daleko a byla vlastně nejlepší Evropankou?
Tak hned po zápase jsem byla smutná, protože prohra je prohra; a je jedno, v jakém kole. Teď s odstupem času jsem strašně šťastná. Byla jsem nejlepší Evropankou - líp to snad ani nešlo.
cesta turnajem1. kolo: Ramosová (Ven.) 4:0 |
Jaké byly reakce okolí? Dávali vám najevo, že právě vy jste prolomila nadvládu Asijek?
Gratulace přišly především od evropských hráčů a trenérů. Ti si to hodně uvědomují. Nevím, jestli se na minulém mistrovství v Záhřebu někdo do osmičky dostal. Vím, že mezi šestnácti byly dvě Rumunky.
Vy jste se jako první Češka dostala takhle daleko po 22 letech. Věděla jste to?
Četla jsem to. Sama to samozřejmě nevím. Vím, že Marunka (Hrachová) to dokázala v roce 1987.
Už jste se o tomto úspěchu spolu bavily?
Psala mi esemesky, posílala gratulace, že mi blahopřeje k úspěchu. Mám si to užívat. Byly to povzbuzující esemesky, jako od ostatních.
Povzbuzujících e-mailů a SMS zpráv bylo hodně?
Ano a překvapilo mě to. Fakt hodně e-mailů od různých lidí, spolužáků ze školy. Všem jim chci poděkovat.
Jak blízko bylo semifinále, a tedy i jistota medaile?
Abych pravdu řekla, tak na začátku zápasu jsem se chytla a vyvíjelo se to pro mě velice dobře. V jeden okamžik tam šance byla. Bohužel v koncovce jsem byla vždy slabší než Číňanka. Ale podala jsem maximální výkon a ona byla lepší. Možná jsem mohla uhrát ještě set dva navíc, ale na výhru to pořád ještě nebylo.
Deset tisíc diváků? Úžasné
Kam tento úspěch řadíte? Je výš než triumf s Lincem v Poháru mistryň?
Určitě. Ale nedá se to srovnávat. Tamto je klubová záležitost. Ale tohle je individuální výsledek, který cením nejvýš v kariéře. Zatím.
Jak si vás dobírali, nebo jak vás naopak hecovali vaši kolegové? Vyžadovali za tento úspěch nějaké zápisné?
Kdepak. To není jako ve fotbale, že by se něco dávalo. Většinou se zveme na nějaké drinky. Ale já jsem dohrála a druhý den ráno už se letělo zpátky. Takže na nějaké oslavy nebylo ani příliš času. (smích)
Neměla jste obavy, že kvůli té úspěšné cestě turnajovým pavoukem nestihnete letadlo zpět do Prahy? Že budete muset přeobjednat letenky?
Samozřejmě to tam padlo. Ale já nerada mluvím o něčem dopředu, takže já jsem to moc neřešila. Až kdybych vyhrála.
Ale bylo by to příjemná činnost.
To určitě. Kdybych vyhrála, tak bych si tu letenku klidně i sama zaplatila. (smích)
Jaké budou teď oslavy?
Sama nevím, nechám se překvapit. Uvidím.
Váš čtvrtfinálový zápas mělo sledovat až deset tisíc diváků. Jak se v takovém kotli hraje?
Je to zážitek. Je to rozdíl, když na začátku turnaje nastupujete před stovkou diváků a potom při deseti nebo patnácti tisících. Ale já s tímhle nemám problém. Jakmile začnu hrát, tak na všechno zapomenu. Mně to ruce nesvazuje.
Velkou roli určitě hrál i los turnaje. Jak důležitý byl?
Tak los byl základ všeho. Byl dobrý a to byl základ úspěchu. Měla jsem velké štěstí.
České soupeřce půjčila tričko
V osmifinále jste svedla souboj s krajankou Renatou Štrbíkovou. Probíhalo nějaké hecování?
No - my jsme dokonce zapomněly na nějakou sázku. Ale jinak jsme se normálně bavily, ani jsme se nějak nehecovaly. Přeci jen šlo o hodně. Myslím, že obě jsme si to uvědomovaly, obě jsme chtěly vyhrát. Ale atmosféra byla úplně normální, v pohodě.
Prý jste Renatě půjčila tričko?
Ano. Obě jsme totiž chtěly hrát v červeném, takže jsme musely losovat. Ale Renata neměla žádné modré, tak jsem jí půjčila svoje.
Bylo důležité, v jaké barvě trika hrajete?
Určitě ne. Možná pro někoho pověrčivého. Ale byla jsem ráda, že jsem si tu červenou mohla vzít.
Co vás v nejbližší době čeká?
Teď budu určitě od ping-pongu odpočívat. Ale pak samozřejmě znovu trénovat. A dělat školu. Studuji fakultu tělesné výchovy a sportu a zbývá mi skoro ještě celý druhák. Do září bych ho chtěla ukončit. A třeťák chci zase rozložit do dvou let.
Další cíl? Porazit Číňanku
I po úspěchu na MS je jistě co zlepšovat.
Určitě. Prohrála jsem s Číňankou, takže příště ji musím porazit.
V čem má vaše hra ještě nedostatky?
Já myslím, že jsem se hodně zlepšila v psychice i technice. Ale musím pracovat na ohebnosti a rychlosti.
Vy hrajete v Linci, jak často býváte v Česku?
Doma nejsem téměř vůbec. Přijedu jenom na turnaje nebo reprezentační srazy, pak na zkoušky a na soustředění. Ale jinak žiji stabilně v Linci.
Svým vystoupením v Japonsku jste si nasadila hodně vysokou laťku. Jak obtížné bude ji překonávat?
Myslím, že to bude hodně obtížné. Ale je to motivace a ukázka, že to jde, že na to mám. Chce to prostě dál trénovat a vydržet. A tenhle úspěch zopakovat.
A co nejbližší cíl? V září je mistrovství Evropy ve Stuttgartu.
Určitě tam chci uspět. Je těžké mluvit o nějaké medaili, protože tam bude strašně moc naturalizovaných Číňanek. Ale uhrát nějakou osmičku by byl pro mě zase obrovský úspěch.
