Ještě si vzpomenete, kdy jste se viděli vůbec poprvé?
Makarov: To bylo v Bratislavě.
Železný: Jenže kdy? Dávno.
Makarov: Ve čtyřiadevadesátém. Jan hodil 92 a já 83.
Železný: Ale už tehdy bylo poznat, že Sergej je oštěpařský talent. Navíc umí i dobře běhat, je silnej a v maratonkách skočí do výšky 207. Jeho potenciál je obrovský, ještě ho ani nevyužil. Což pro mě bylo i štěstí.
Rozuměli jste si hned od začátku? Zkuste popsat povahu toho druhého.
Železný: Tak já si zacpu uši.
Makarov: Proč? Jan má duši i hlavu na pravém místě. Jen si vemte, jak radí i soupeřům.
Železný: Jsme se Sergejem podobné povahy. Oba máme rádi sport, jsme přátelští a chytáme ryby.
A kdo je lepší rybář?
Makarov: Asi Jan. Mým rekordem je sumec, co měl 17 kilo a 130 centimetrů.
Železný: Já jsem ulovil v Africe ještě o kousek většího – 145 centimetrů. Ale Sergej zase chytil velkou štiku.
Makarov: Jo, třináctikilovou. Ale víš co, musíš někdy se mnou na Volhu, až k Astrachani. To je 1200 kilometrů autem z Moskvy. Tam se skvěle rybaří.
Železný: Klidně. Teď budu mít dost času, až přestanu házet, ne? Co si při té pánské jízdě společně uvaříte?
Makarov: Uchu (rybí polévku) a vodku. Když jezdíme s ruskými sportovci na Volhu, bereme si s sebou jen vodku s chlebem. Jíme, co ulovíme. Dřív jsme vozili zásoby z domova, ale to nebylo zajímavé.
Našli jste i další společný zájem kromě rybaření?
Makarov: Pivo.
Železný: Jo, s tím souhlasím. Kdy jste jeden druhého nejvíc naštvali?
Makarov: Jan mě? Nikdy. Vždycky byl mým vzorem.
Železný: Sergej mě naštval jedině na mistrovství Evropy 1998, protože ho nevyhrál. Tehdy jsem byl zraněný a on mě požádal, abych ho trénoval. Ke zlatu mu chyběl kousíček. Ale třeba vyhraje Evropu letos v Göteborgu. Když ne já, tak ať je to Sergej. A potom bude první na olympiádě. Výkonnost má, jen tomu musí uvěřit. Kolik ti vlastně v Pekingu bude?
Makarov: 35. V tom věku jsi vyhrál mistrovství světa.
Železný: Tak vidíš, nemáš problém.
Makarov: Myslíš? Z té tvé předpovědi se mi až ježí vlasy na hlavě. Hlavně se nesmím zranit. Chci totiž házet tak dlouho, než si něco ulomím.
Hovoříte spolu rusky. Ale co umíte, Sergeji, česky?
Makarov: Občas rozumím nějakému slovu. Nadávkám moc ne. Když Jan pokazí hod a zanadává si, vždycky se ho ptám: Cos to říkal? Ale on odpoví: Že to bylo špatné.
Vaše éra pomalu končí. Zkuste věštit: jak bude vypadat světový oštěp, až oba odejdete?
Makarov: Přijdou jiní lidé, přesto Janův světový rekord ještě dlouho zůstane. Ti ostatní budou házet tak 93, nanejvýš 95 metrů.
Železný: Ale zájem o oštěp opět poroste. Teď nastupuje nová silná generace, Thorkildsen a Pitkämäki, k nim stále počítejte Sergeje. A vidíte, oštěp už zase patří do Zlaté ligy.
