Kolik má tým jezdců?
Zatím jenom dva. Mě a sedmnáctiletého Itala Manuela Moniho.
Vycházíte spolu? Nedívá se na vás přes prsty?
Vůbec ne. Bydlíme spolu v apartmánu a všechno je v pohodě. Problém je pouze v tom, že já zatím neumím italsky a on anglicky. Navzájem se učíme, ale jde to těžce, protože na to není moc času.
Jaké máte podmínky?
Máme společného trenéra a každý svého mechanika.
S mechanikem se domluvíte?
Anglicky bez problémů. Co se týče motorky, tak v tom není žádný zádrhel.
Na jaké úrovni je váš nový partner z týmu?
V tréninku je rychlejší, protože je na italské tratě a podmínky zvyklý. V závodech jsem na tom lépe já, ale doplňujeme se dobře. Soutěžíme spolu a myslím, že oba ze vzájemné rivality těžíme.
Jak vypadá trénink v Itálii?
Vstáváme docela brzy, v deset hodin je odjezd na některou z tréninkových tratí. V okolí zhruba sta kilometrů je jich pět, takže je různě střídáme. Končíme až v pět večer, takže jsme vždycky zbití jako psi. Tak to jde pořád dokola, závody jsou pro nás opravdovým zpestřením.
Říkal jste, že máte osobního trenéra. Byl to velký zásah do zaběhnutých kolejí? Zatrhnul vám něco?
Ani ne. Sestavuje tréninkový program, takže vlastně rozhoduje o tom, kdy jít běhat, kdy do posilovny, kdy na motorku. Stará se nám i o jídelníček. Na životosprávu se hodně dbá. Na žádné vážné novinky jsem si ale zvykat nemusel, nemám s tím problém.
Měl jste čas se rozhlédnout po okolí nebo si zajít do města?
Sto metrů to máme pláž, tam jsem si párkrát zašel. Ve městě už jsem byl taky, ale moc času na podobné vycházky není.
Už víte, kdy s novým týmem vyrazíte na mistrovství světa?
Šéf říkal, že pojedeme poslední tři závody v seriálu. Už aby to bylo, moc se těším