Je to pro vás náplast za Berlín? Aspoň malá?
To je, trošku. Sezona byla vydařená, formu jsem měl, jenže v Berlíně jsem ji neprodal. Závod tam byl zvláštní a já ho nezvládl. Kdybych i tehdy skočil 232... Ale to jsou jen kdyby. Už to nevrátím,musím se dívat do budoucnosti.
Na šampionátu jste se doslova pral s povrchem conica, v Soluni jste se vrátil na "staré dobré" mondo. Asi vám opravdu mnohem víc svědčí, že?
Určitě. Ta měkká conica mi vůbec nesedla. Týden po Berlíně byl na ní i mítink v Eberstadtu, kde jsem dal jen 220 a trápil se znovu. A teď to najednou vypadalo v Soluni úplně jinak.
Dokázal jste se na poslední závod sezony ještě namotivovat?
Jo, trénoval jsem speciálně na Soluň, i když se mi po mistrovství už moc nechtělo. Stálo mi za to tady něco předvést. Ne proto, že se tu rozdávají velké peníze, ale proto, že se tu potkali ti nejlepší lidé z celé sezony. Byl to můj druhý vrchol roku.
Základní část Světové atletické túry jste letos dokonce vyhrál. S výjimkou Berlína jste tedy měl nejstabilnější formu ze všech...
... jen na tom vrcholu to nevyšlo. Měl jsem během sezony i štěstí. Třeba v Lausanne jsem vyhrál i za 226, což není kdovíjak extra výkon, ale bylo tam mizerné počasí a já se s ním holt popral nejlíp.
V Soluni jste nyní riskoval, poslední pokus jste si nechal na 236. Tolik jste si věřil?
Během celé soutěže jsem se cítil dobře odrazově, docela mi to tam lítalo. Tak jsem si řekl: Proč bych to nemohl skočit? Bohužel, vletěl jsem do laťky příliš brzy zádama. Ale v budoucnu jsou určitě tyhle výšky pro mě skočitelné. Nevidím žádný zádrhel, proč bych se přes ně nemohl dostávat.
Co vás teď nejvíc bolí?
Všechno. Při rozcvičování mě píchlo v koleni, během závodu mě začaly bolet záda a tříslo. Už jsem fakt hodně unavený, už je toho moc. Těším se na tři týdny klidu.
Za druhé místo jste získal prémii 20 tisíc dolarů. Kam ji investujete?
Do bydlení. Splácím hypotéku, cpu všechny peníze do řadovky, co budu mít.
