"Neuvěřitelné. Získat zlato před domácím publikem, před rodiči, všemi přáteli, to je jako sen. Ne, že bych na něj nemohla dosáhnout, ale já jsem o tom ani nesnila. Věděla jsem, že ostatní umějí hodit dál než já," říkala sedmatřicetiletá Neriusová po zlatém finále.
Rozhodla ho pro sebe hned prvním hodem do vzdálenost 67,30 metru. Nikdo už jí nestačil. Ani světová rekordmanka Špotáková, ani nabušená Ruska Abakumovová, ani krajanka Obergföllová, bronzová z loňské olympiády.
"Doufala jsem, že je prvním dlouhým hodem zaskočím. A povedlo se mi to. Pocitově to byl opravdu dobrý hod, oštěp vyletěl z ruky. Kouč řekl jen: Dobrý. Nic neopravoval," popisovala. "Ale pak trvalo ještě dlouho, než jsem si to mohla užít, a byla si jistá vítězstvím."
Jak se zvolna blížil konec soutěže a soupeřky se jen přibližovaly, sedala si Neriusová obkročmo na časomíru a usmívala se. "Doufala jsem, že mi těch 67 metrů bude stačit na medaili."
Steffi Neriusová v objetí s trenérem Helgem Zöllkauem
Nakonec ji z trůnu mohla sesadit už jen Špotáková. Jenže poslední pokus pokazila. "Jsem mistryně světa, ale nikoli nejlepší oštěpařka," uznává Neriusová.
Se slzami v očích za obrovského potlesku publika ještě naposledy hodila oštěpem na velké akci. A pak už slavila. Na sklonku kariéry získala největší triumf. Má stříbro z olympiády v Aténách, třikrát byla bronzová na mistrovství světa, před třemi lety vyhrála evropský šampionát.
Jako by zrála. Loni si hodila osobní rekord 68,34 metru, čímž drží nejlepší výkon v kategorii nad 35 let. Ovšem letos na německém šampionátu předvedla jen o deset méně. "Lidé tehdy říkali: Pro tu starou Neriusovou už je pomalu čas, aby skončila," vzpomínala Neriusová.
Začínala s volejbalem, jenže na něj byla příliš malá. A tak ji maminka, sama oštěpařka, začala učit házet. Teď se Neriusová - tedy po dovolené na Rujáně - promění v trenérku sama. Povede hendikepované atlety. A nepohne s tím ani její nejnovější titul.
"Nikdo nezmění mé rozhodnutí ukončit v září kariéru," prohlásila. Proč? "Protože cokoli by teď přišlo, už by nemohlo být tak dobré."
Barbora Špotáková a Steffi Neriusová
