Jarý, Krepindl, Haber. Ti táhli Škodu ke zlatu

Plzeň - Korunní princové. Tohle přízvisko s lehce nahořklou chutí si od roku 1954, kdy se poprvé objevili na prvoligové scéně, vysloužili házenkáři Škody Plzeň. Už sama bilance úspěchů v československé nejvyšší soutěži tomu nahrávala: 8 druhých a 6 třetích míst. Třeba v roce 1971 týmu unikl titul o jediný bod.

A za podivných okolností. V posledním kole Plzeň prohrála v Prešově o jediný gól a zlato brali domácí. O vítězství rozhodli sedmičkou v poslední půlminutě zápasu, který se kvůli dešti místo dopoledne hrál po obědě.

Sezona 1973/74 vše změnila. "Hrálo zde trio borců Haber, Krepindl, Jarý. Stříbrní olympionici z Mnichova 1972. Z Dukly do Plzně přinesli jiný trend, nutnost špičkové přípravy v profesionálních podmínkách," připomíná Pavel Čejka, kapitán tehdejšího mužstva Škody.

Karvinou sledovalo 3500 lidí Plzeň šla na jaře 1974 tvrdě za titulem. Při domácích duelech bylo antukové hřiště ve Štruncových sadech obsypané fanoušky. "Třeba v jednom z klíčových zápasů s Karvinou nás sledovalo 3500 diváků. Kulisa byla nádherná, lidi nás hnali dopředu. A bez vulgárností i urážek soupeře," vzpomíná Čejka.

V neděli 2. června, krátce před polednem, se zlatý sen proměnil v realitu. Plzeň před 2500 fanoušky porazila pražskou Duklu 20:16. V poločase přitom prohrávala 10:12.

Jenže pak skóre otočila, i díky osmi gólům Ebrleho, nejlepšího střelce zápasu. V tabulce Škodovka získala nedostižný náskok, zbytek ligy dohrávala v klidu. "Po utkání se celý tým přesunul do Záluží, tam jsme si užili prvních oslav," líčí Vladimír Haber, bývalý reprezentační hráč i trenér.

Netradiční byl bezprostřední komentář trenéra Václava Ereta pro tehdejší Mladou frontu. "Je mi líto těch, kteří se v minulosti na titul tolik těšili. Vůči oporám minulých let je to vlastně nespravedlivé. V době, kdy oni bojovali o mety nejvyšší, se hrála v lize lepší házená. Asi nejšťastnější ze všech je dnes Pavel Čejka. Prožil s mužstvem dobré i zlé. Začínal, když já končil."

Předchozí generace skvělých hráčů - V. Eret, Čermák, Heřman, Kranát či oba Dudové, se kýženého zlata nedočkala. K titulu hrála hudba Škodovka vyhrála soutěž s náskokem. "Snad osmibodovým," připomíná Jaroslav Kugler, tehdejší spojka, dnes masér extraligových hokejistů Plzně. Poslední 22. kolo se proměnilo v další poklonu mistrům.

Plzeň v exhibičním výkonu porazila obhájce titulu ČH Bratislava 18:11. "Chtěli jsme potvrdit, že titul je ve správných rukou. Slavnostní náladu dokreslil orchestr Oty Hellera, který lidem vyhrával. Byli jsme generací, která takové momenty velmi prožívala," říká Čejka, nyní šéf Centra talentované mládeže v Plzni.

"Tenhle mančaft si zasloužil ještě víc titulů. Jarý, Haber a Krepindl čněli, my jim sekundovali," míní Kugler. Po 20 letech v lize se touha po zlatu splnila. Na další se čekalo ještě déle, 24 let.

Kugler: V poháru nás smázla Steaua

Plzeň (es) - Poslední zápas sezony 1973/74 byl zároveň derniérou antukového hřiště ve Štruncových sadech. Do té příští se házenkáři Škody přesunuli do zbrusu nové haly na Slovanech. "Ale dodnes, když nasaju ve Štruncových sadech pivovarskou vůni, vzpomenu si na tu zlatou sezonu," říká Jaroslav Kugler.

Koho jste považovali za největší soupeře v lize?
Jasně čněla Karviná, rok od roku se lepšila Dukla. A pak slovenské trio Prešov, Bratislava, Košice. V lize byla obrovská konkurence, o to cennější ten titul je. Nehrálo se žádné play-off, pouze 22 kol. Stačila jedna blbá prohra a bylo zle.

Kolik tým dostal za titul?
Já dostal tři tisíce korun. Bylo mi jednadvacet, takže hlavní opory asi o něco víc. Ale já jsem se ještě o ty peníze musel rozdělit s jedním Škodovákem, přes kterého výplata šla. Takové byly poměry.

Po sezoně jste se přesunuli do haly, tam se také odehrály zápasy Poháru mistrů evropských zemí, že?
V prvním kole jsme dostali Oslo. Doma jsme vyhráli asi o pět gólů, pak nás čekal nádherný zájezd do Norska. Oni si mysleli, že nás přejedou, jenže my vyhráli i tam. Ale ve druhém kole na nás vlétla Steaua. Smázli nás v Bukurešti 20:8, drželi jsme se jen poločas. Rumuni byli tehdejší mistři světa a 90 % reprezentace hrálo právě za Steau.

Hrálo se vám v hale lépe?
Hala je fajn, stabilní. Ale já byl odkojený antukou. Když nepršelo, hrálo se na ní parádně.

Ještě se zlatý tým Škodovky schází, zavzpomínáte si?
Padesátiny už máme všichni za sebou (smích). Ale ano, pořád se občas sejdeme, i když už vynecháváme exhibiční zápas jako dřív. A ze 14 hráčů tehdejšího kádru schází vždy maximálně dva.

MISTŘI ČSSR 1974. Horní řada zleva: Petr Říha, František Rybář, Jaroslav Kugler, Vojtěch Rojík, Václav Lhotský, Jindřich Krepindl, Pavel Čejka, Václav Eret (trenér). Dolní řada zleva: Vladimír Ebrle, Zdeněk Šedivec, Rudolf Šulc, Vladimír Haber, Vladimír Jarý, Jan Tuček, Jan Šulc.