Jaký závod to pro vás byl?
Tím, že jsem vyhrál, tak mnohem lepší než v posledních šesti letech, kdy jsem se občas i trápil. To bylo dáno i tím, že jsem Schody často pojímal spíš tréninkově, což samozřejmě i teď, ale o víkendu jsem zrušil účast na Českém poháru, tak jsem si potřeboval trochu víc zazávodit. Objel jsem si ještě předtím 100 kiláků na silnici a tady mi to pak sedlo nevídaně. Teda nevím, jestli se kluci nešetřili. (zasměje se) Nedá se z toho asi nic moc usuzovat, ale je to dobrá vyhlídka před nedělí.
Vy jste si dal 100 kilometrový trénink na silnici a pak půl hodinu v tempu na Pražských schodech?
Přesně tak, poslední roky to takhle dělám. Někdy musím Schody pojmout víc jako trénink a kluci mi ujedou, tak to prostě je, protože prioritu má vždycky svěťák. Ale je super, že jsem tady po delší době dokázal vyhrát a ukázal jsem se tomu specifickému publiku, které tady každoročně je.
Jak se s takovým publikem v zádech závodí?
Perfektně. Vždycky tady totiž dorazí fanoušci jen kvůli závodu a ti se smíchají s turisty, kteří na něj jen tak narazí, když jdou okolo. Je zajímavé, jak se to vždycky promíchá. A Schody jsou z jiného světa. Člověk je rád, že je sjede a neudělá chybu a do toho mu hučí v hlavě, jak mu fanoušci fandí. Je to perfektní závod a takové povzbuzení před nedělí v Novém Městě.
Čeští jezdci (zleva) Jan Škarnitzl, Matouš Ulmann, Jaroslav Kulhavý a Kristián Hynek v čele exhibičního závodu na horských kolech Pražské schody.
A tak trochu i příprava na ten randál, který na Vysočině vždycky je, ne?
Samozřejmě. Tady je to hlavně o těch fanoušcích, aby si to užili, je to exhibice zábava. Kdežto v Novém Městě je to už hodně o tlaku. Světový pohár je pořád nejvyšší soutěž, konkurence tam je mnohem větší, je to trochu něco jiného.
Jak se vám líbil nový formát Pražských schodů s jedenácti koly?
Loňská kratší verze se mi nezamlouvala, teď mi to nějak vyšlo. Pro mě čím kratší závod, tím horší. Ale asi nemá cenu tady závodit hodinu, protože pak jsou ty rozestupy fakt velké a i divákům je jedno, jestli pojedeme půl hodinu nebo hodinu. To se spíš těch 30 minut vydrží dívat.
V pátek začíná v Novém Městě program Světového poháru novou disciplínou - short trackem. Už víte, jestli ho pojedete?
Zatím jsem přihlášený, ale do programu mi to moc nesedí. Patnáct let mám nastavený systém, že v pátek mám jediný volný den před závodním víkendem. Teď o víkendu jsem navíc nezávodil, mám ten trénink trochu rozházený, ale rozhodnu se ve čtvrtek podle toho, jak vyjdou laktáty po tréninku. Neděle je pro mě samozřejmě prioritní, ale chci short track podpořit. Bylo by super, kdybychom v rámci Světového poháru měli ještě jednu disciplínu a fanoušci si nás mohli užít víc krát. Akorát se musí najít vhodnější termín, aby špička cross country neřešila, jestli vůbec nastoupí. Takhle jim to nesedí do tréninku a riskují pád před hlavním závodem, který je čeká.
Loni si to v Novém Městě takhle rozdávali Jaroslav Kulhavý (vlevo) a Nino Schurter o zlato z mistrovství světa.
V Novém Městě se kdysi zkoušel i eliminátor, ale ten se neujal. Jaké je to hledání další disciplíny?
Vlastně je to jen o tom, aby to posvětila Mezinárodní cyklistická unie a přijali to závodníci i týmy. Pak tomu nic nebrání. Musí to mít svůj Světový pohár, nejlíp, aby se to dostalo na olympiádu, pak by to bylo zajímavé. Může to být jako v běžeckém lyžování nebo v biatlonu, kde je několik distancí a na každé jsou různé hvězdy. Nebude to pak už jen o Schurterovi, Absalonovi a o mně. Může se jet o malé glóby a jeden velký, to by mohlo být zajímavé.
V čem je short track lepší než eliminátor?
Eliminátor byl pro hodně specifickou skupinu závodníků, kdežto short track může jet i člověk z cross country. Eliminátor byl o tom, jak odstartujete, kdo to pošle do první zatáčky, kdo má větší ramena a víc riskuje. Do toho právě bikeři z cross country nechtěli zasahovat, protože toho rizika bylo hodně. Short track je podobný Pražským schodům, jen místo půl hodiny trvá dvacet minut. Ale je stejně atraktivní, diváci vidí závodníky každé dvě tři minuty.
S čím byste byl v nedělním závodu v Novém Městě spokojený?
Vždycky mám nejvyšší cíle. Ale je to první Světový pohár a kromě Cape Epicu nemám žádné srovnání se světem. V březnu jsem sice vyhrál na Kypru, ale tam nebyla kompletní špička. Navíc jsem v tréninku potýkal s menším problémem s alergií a astmatem, což mě dost přibrzdilo. Půlku kvalitních tréninků jsem neobjel, z toho jsem rozpačitý. Ale uvidíme, třeba mi to sedne.
