„Proto už testujeme tréninkové modely pro příští rok. A vychází to,“ těší třicetiletého jezdce stáje Specialized, který zatím poslední vítězství oslavil v neděli ve švýcarském Lenzerheide. V sobotu bude bývalý mistr světa i celkový vítěz Světového poháru z roku 2011 hlavní hvězdou závodu Českého poháru horských kol v Brně.
Po delší době si při závodech opět užíváte bílý dres jedničky Světového poháru - jaké to je?
Příjemné, ani jsem nečekal, že by to ve Švýcarsku mohlo takhle vyjít. Závod Světového poháru se tam jel poprvé, navíc v nadmořské výšce 1 600 metrů, a mně se tak vysoko dosud moc nedařilo. Takže - maximální spokojenost.
Jenom vy nejlépe víte, kolik je za tím tréninkové dřiny. Je spokojenost o to větší?
Přesně tak. A když se vám daří hned od začátku sezony, je to ideální. Pak nemusíte nic honit a upínat se k dalším a dalším závodům. A máte víc klidu.
Zařadil jste do přípravy nějaké novinky?
Jasně, testujeme tréninkové modely, které chci použit v olympijském roce. Uvidíme, co to udělá, abychom to před olympiádou nezkoušeli poprvé. A zatím to vychází, což je prima.
Říkáte „my“ - koho tím máte na mysli?
Kromě trenéra Viktora Zapletala i Katku Neumannovou a lékaře Emila Bolka, se kterými hodně konzultujeme. Jde o práci malého týmu.
Zřejmě si teď užíváte i skutečnost, že vám oproti loňsku slouží zdraví. Je to tak?
To je nejpodstatnější rozdíl. Loni jsem měl šestitýdenní výpadek kvůli zlomené čéšce, což ovlivnilo celou sezonu. Abych fungoval na sto procent, potřebuju stoprocentní trénink. Když mám dobře odtrénováno, můžu jezdit vpředu a vyhrávat i velké závody.
Ve Švýcarsku jste závodil v neděli, ale vracel jste se až v pátek. Přednost dostala příprava v tamních horách?
Ano i ne. Využil jsem prostředí a absolvoval tam kratší vysokohorskou přípravu, z Lenzerheide jsem se přesunul do výšky 3 000 metrů nad mořem. Moc jsem nejezdil, šlo spíš o pobyt, ono už přežívat v takové výšce je dost náročné. Trochu jsem se projel až ve čtvrtek - šlo o zkoušku modelu, který bych měl letos absolvovat ještě jednou. Uvidíme, jak se to na mě projeví při sobotním pohárovém závodě v Brně.
Bikeři Jaroslav Kulhavý (v popředí) a Christoph Sauser na trati etapového závodu Cape Epic.
Do letošního roku jste vstoupil s předsevzetím, že se budete věnovat cross country, protože hlavním cílem je olympiáda v Riu. Přesto jste zkraje sezony ovládl etapový Cape Epic v Jižní Africe, což je vlastně sedm maratonů, pak jste vyhrál ME v maratonu v Německu a nedokončil MS v maratonu v Dolomitech. Co si z toho vzít?
Cape Epic, nejprestižnější etapový závod na horských kolech na světě, se mi hodil do přípravy, byl to ideální trénink, podobně jako oba zmíněné šampionáty v maratonu. Tou Evropou jsem zkompletoval sbírku titulů, což bylo příjemné. A v Dolomitech, kde jsem obhajoval titul mistra světa, jsem nedojel, protože šlo o extrémní trať, na kterou bych musel minimálně dva týdny absolvovat speciální trénink, na což při závodech Světového poháru v cross country nebyl čas. Ty jsou prioritou.
Na konci roku vám končí smlouva ve stáji Specialized - promítly se vaše letošní výsledky do snahy týmu prodloužit s vámi kontrakt na další období?
Smlouvu jsme v tichosti prodloužili už po mém prvním místě v Novém Městě na Moravě, což byl úvodní závod Světového poháru. Dohodli jsme se, že budeme pokračovat i v olympijském roce.
Necítil jste loni, kdy se vám kvůli zranění tolik nedařilo, při jednání o smlouvě jisté rozpaky ze strany týmu?
Ano, řešili jsme to, pořád ne a ne uzavřít to, co se uzavřít mělo. Z mojí strany pak byla jistá nespokojenost, ale díky mým letošním výsledkům to dopadlo dobře. Nechtěl jsem, aby se to opakovalo i před olympiádou, ale naštěstí jsme se domluvili. Přece jen to stojí čas a energii, ale už to řešit nemusím.
Dá se říci, že nová smlouva pro vás bude výhodnější než ta předchozí?Oproti minulé smlouvě, kterou jsem podepisoval po olympiádě v Londýně, jsem musel krapet ustoupit, ale zase jsme to pozvedli pomocí bonusů. Jsem za to rád, protože mám kvalitní materiál, jsem v týmu, který funguje, a mám klid, protože si můžu řídit přípravu sám. Nikdo mi nic nediktuje, berou mě jako profesionála. Samozřejmě vyžadují výsledky, ale čistě na mně záleží, jestli je mít budu, nebo ne.
Jaké jsou tedy vaše další plány a cíle v letošní sezoně?
Určitě chci zajet dobře zbývající tři závody Světového poháru. Nejprve se zkraje srpna jede v Kanadě a Americe, kam se těším, protože na rozdíl od Švýcarska vím, do čeho jdu. Pak už zbyde jen epilog v italském Val di Sole a na začátku září mistrovství světa v Andoře. To zatím beru trochu s otazníkem, protože se pojede v nadmořské výšce 2 000 metrů. Je to ještě výš než Lenzerheide, ale bude to výzva.
