"Atletika mě baví. A že mamka běhala výborně? Když to občas hlasatel při mém závodě zmíní, spíš mě to povzbudí. Jsem na ni pyšná," přiznává.
Největší úspěchy Taťány KocembovéMS v Helsinkách 1983 ME v Aténách 1982 Halové ME v Göteborgu 1984 |
Taťána Netoličková v 80. letech sbírala evropské i světové medaile coby čtvrtkařka pod jménem Kocembová. Nyní dohlíží na sportovní růst dcery.
"Jsem ráda, že Jana jde v mých stopách. V poslední době si vybrala čtvrtku jako hlavní trať, což je hrozná dřina, ale vybrala si ji dobrovolně. Stejně jako atletiku, nikdo ji nenutil," těší jednu z nejlepších sprinterek české historie.
Srovnávání s maminkou se dvaadvacetiletá vítkovická atletka nebrání.
"Když jsem si v dorostu poprvé zkusila čtvrtku, měla jsem ji za osmapadesát a mamka byla ve stejném věku při svém prvním pokusu o čtyři vteřiny rychlejší," pokyvuje hlavou, nicméně ji to prý nedeprimuje.
"Vysvětluji si to tak, že ona začínala s atletikou mnohem dřív, zatímco já až v patnácti."
Tehdy přišla na sportovní gymnázium Emila Zátopka v Ostravě-Zábřehu, do té doby se věnovala tancování. Devět let. "S děvčaty z Akcentu Ostrava jsme dokonce byly mistryněmi světa v disko tanci. Ale šlo o kolektivní sport a já chtěla závodit sama za sebe. A atletiku jsme měli v rodině," vysvětluje pohledná dívka, která má běžecké vlohy nejen po matce, ale i po otci, někdejším sprinterovi a později atletickém trenérovi Janu Slaninovi.
Právě v patnácti si na školních závodech zkusila třístovku. "Bez tréninku jsem ji vyhrála. A potom i republiku," usmívá se. Podobná povzbuzení pak přicházela rok co rok. "Pokaždé jsem v dané kategorii měla medaili z mistrovství republiky."
Minulý týden se vrátila ze soustředění v Jižní Africe, kde byla se skupinou trenéra Dalibora Kupky. "Byla jsem nadšená, myslím, že mi to hodně prospělo. Udělali jsme tam kus práce," pochvaluje si.
Věří, že i tohle soustředění jí pomůže ve snaze probít se do štafety čtvrtkařek pro srpnové mistrovství světa v Moskvě.
"Dosud jsem byla na Evropách v Barceloně 2010 a loni v Helsinkách, ale vždy jen jako náhradnice do štafety. A když zaslechnete, že jste tam vlastně na výletě, tak to není příjemné. Na výlety už jezdit nechci," přiznává svou motivaci.
"Pro místo ve štafetě si Jana potřebuje zlepšit osobní rekord 54,36 o vteřinu. Ale je pracovitá, předpoklady i vůli pro to má," shodují se Taťána Netoličková a Kupka.
Z dříve početné skupiny vítkovických sprinterek zůstala Slaninová na trénincích sama, kolegyně zamířily na studia jinam.
Nehrozí, že by i ona odešla do Prahy, jako to v minulosti udělali Denisa Rosolová nebo Jaroslav Bába? "Praha mě neláká. Já studuju v Karviné, mám tady přítele, mamku - trenérku, sourozence. A na podzim se v Ostravě začne stavět atletická hala, bude to prima," těší se.