Prostějovské bikrosařce a olympioničce Janě Horákové vypršel dvouletý trest za pozitivní dopingový nález. Úmyslné požití dopingu vždy odmítala, vrátit se v jednatřiceti letech na vrcholné akce ale už nechce.
Poslední dva roky jste kvůli dopingovému trestu nemohla závodit a nebylo o vás slyšet. Co jste dělala?
Trénovala jsem, ne však sama sebe, ale děti ve vyškovském klubu. Spíš jsem se bavila, určitě jsem nezanevřela na kolo, ale věnovala se věcem, na které dřív nebyl čas. Jezdila jsem enduro závody, horská kola nebo jiné aktivity mimo profesionální sport.
Nechtěla jste s kolem po dopingovém trestu navždy praštit?
Určitě ne, cyklistiku z toho neviním. Sama nevím, kde byl problém, podle mě v laboratoři. Na cyklistiku se nedá zanevřít, její chyba to nebyla. A co se týče lidí okolo, ti se ke mně zachovali dobře, takže nemám důvod na něco zanevřít.
Chystáte se vrátit k profesionálnímu závodění?
Bikros už nevidím moc reálně, je to moc velká oběť, abych se zase pokoušela dostat na špičku. Hlavně na to ale nemám věk, přeci jen holky kolem třicítky už většinou končí. Rozvíjí se ale nová disciplína enduro, která se jezdí na horských kolech. To chci zkusit, nevím, na jaké úrovni, ale nějaké závody určitě absolvuju.
Kde vás lidé mohou nejdříve vidět závodit?
Kalendář jsem neviděla, takže netuším. Bohužel. (směje se)
Ani olympiáda v Riu nemohla vaše rozhodnutí o návratu k bikrosu změnit?
Rio mě samozřejmě jako každého láká, ale asi už to není reálné.
Zůstanete u trénování malých závodníků?
To je mi bližší, nyní se budu snažit pořádně rozjet fungování bikrosové dráhy v Prostějově, aby se podařilo přilákat co nejvíce dětí a byl zde bikrosový klub. Osobně zde chci vést i tréninky spolu s mým bratrem. Doufám, že by mohlo i moje jméno zafungovat jako reklama, Prostějov má pro cyklistiku skvělý potenciál.
Cílem je tedy vychovat dalšího olympionika?
Určitě, to by bylo krásné.
